Pavlína Pořízková: Je mi padesát, takže někdy prostě musím hladovět | Pro ženy | Blesk.cz

Pavlína Pořízková: Je mi padesát, takže někdy prostě musím hladovět

5. srpna 2015 | 06:00

Sto osmdesát centimetrů, široké lícní kosti, hluboké modré oči a nadčasová elegance. Pavlína Pořízková byla první dívkou ze střední a východní Evropy, jež dosáhla na vrchol 
světového modelingu.

Od ostatních supermodelek se nelišila jen původem. Její umělecké ambice se projevily rolemi v řadě filmů, výtvarnými pokusy i literární tvorbou. V Česku právě vychází její román Léto modelky, v němž plasticky přibližuje odvrácenou stranu blyštivého světa předváděcích mol a křídových časopisů.

Před nedávnem jste oslavila kulaté narozeniny. Asi nejsem první, kdo vám řekl, že na svůj věk rozhodně nevypadáte.
Díky! Na padesát se cítím skvěle. Cvičím skoro každý den a jím kvalitní zdravé potraviny. Bohužel už nemůžu jíst tolik, kolik bych chtěla, zvlášť když tak miluju dorty a zákusky. Takže někdy prostě musím hladovět. V tomto ohledu je stárnutí otrava. A samozřejmě povolená kůže a vrásky, z toho taky nejsem nadšená. Někteří kvůli tomu chodí za doktory, já ne. V padesáti si můžete vybrat, jestli se budete honit za mládím a utrácet kvůli tomu spoustu času a peněz. Ráda volím střední cestu. Samozřejmě mi záleží na tom, jak vypadám, ale učím se obývat tělo a tvář, kterým už není dvacet pět.

Na jednom místě své knihy píšete, že kdyby se v módním průmyslu využívaly místo dívek zralé ženy, vypadal by svět modelingu úplně jinak. Jak jste to myslela?
Kdyby byly modelky o něco starší, jak to bývalo zvykem ve čtyřicátých a padesátých letech, byly by sebevědomější a sebejistější. Bylo by mnohem obtížnější je používat tak, jak se dnes v modelingu berou mladé dívky. Starší modelka by nejspíš dokázala odmítnout fotografovy návrhy, odmítla by ukazovat se nahá a pracovat přes noc. Když o tom tak přemýšlím, má mládí modelek výhody pro všechny, jen ne pro ně samotné.

O jakých výhodách mluvíte?
Mladá pleť odráží světlo úplně jinak než pleť zralá, to je bohužel pravda. Tou klíčovou „výhodou“ pubertálních dívek je ale jejich nezkušenost a nejistota. Kvůli tomu jsou pak absolutně tvárné.

"Když jsem si vybírala kšeft, preferovala jsem málo práce za hodně peněz."

Ve své knize se dotýkáte i anorexie. Například v Itálii, Španělsku nebo Izraeli byly přijaty zákony proti abnormálně hubeným modelkám na přehlídkách a v reklamách. Je to správná cesta?
Je to skvělý začátek. Skutečný problém jsou ale návrháři, časopisy, a dokonce i čtenáři, kteří je kupují. Oni rozhodují o tom, že chorobně vyhublé dívky jsou pro šaty tím nejlepším věšákem. Dokud budeme nakupovat takto nabízené oblečení, nic se nezmění. Lidi v modelingu budou dál dělat nesprávná rozhodnutí, která jsou ovšem v jejich očích správná.

Kde se vzal tenhle trend totálně vyhublých děvčat? Kvůli mužům to jistě není, těla těch dívek přece zdaleka nejsou dokonalá. Je to třeba tím, že hubený člověk vypadá na fotkách líp?
Je pravda, že fotoaparát kila přidává. Některá z děvčat z titulních stran módních časopisů by vás vyděsila, kdybyste je viděl ve skutečnosti. Jsou tak vysoké a tak hubené, že už ani nevypadají nemocně, vypadají jako Marťani. Někteří puberťáci takoví skutečně jsou, než jejich tělo vyspěje a zaoblí se. Zdá se, že právě tuhle fázi návrháři oslavují nejvíc.

Zbytek rozhovoru si přečtete v srpnovém čísle časopisu OK! Magazine, které je právě v prodeji.

...

Autor: Milan Šefl