5°C
Monika věří, že se vydala správnou cestou, i když po ní musí jít bez manžela, se kterým se po deseti letech rozešli. S budoucností si hlavu neláme. Tvrdí, že všechno k ní přichází samo a v pravý čas.
Pokud si tělo řekne, začne zase klidně jíst, ale momentálně se cítí svobodná a spokojená právě takhle. Několikrát týdně si jde zaběhat, hraje golf, vesluje, chodí plavat a věnuje se antigravity józe. Člověk se až diví, kde vůbec může brát tolik energie.
Co je to pránická strava?
Je to v podstatě čistá strava v podobě energie. Nepotřebuji fyzickou stravu jako ostatní lidé, stačí mi sednout si do přírody nebo na terasu na sluníčko a energii vlastně nadýchám. Nejen plícemi, ale i kůží. Vnímám, jak do mě energie plyne.
Jídlo vám opravdu nechybí? Nemáte na něco chuť?
K jídlu jsem neměla extra vztah nikdy. Už od mala jsem nechtěla moc jíst, protože mi jídlo nedělalo dobře. Pro pránu jsem se ale nerozhodla sama, ona přišla za mnou. Při jedné z meditací jsem začala vnímat, jak prána vtéká do mého těla, a uvědomila jsem si, že už nepotřebuji jíst. Přestala jsem mít hlad.
Věděla jste okamžitě, o co jde? Nevyděsilo vás to?
Ráda experimentuji, abych zjistila, čeho je vlastně fyzické tělo schopné. Věřím, že máme nepředstavitelné možnosti, které nevyužíváme, protože o nich nevíme nebo jsme na ně zapomněli. Už dva roky praktikuji cvičení Zhong Yuan Qigong (čchikung), díky kterému vědomě doplňuji pránu. Bez čchikungu bych byla schopna přijímat pránu v přírodě, ale ne v každodenním procesu.
Takže jste pocítila pránu a přestala ze dne na den jíst?
Tři roky jsem byla vegetariánkou, pak jsem přešla na vitariánství, což je syrová strava, a tak půl roku na to přišla pránická strava. I na tu jsem přecházela postupně. Pozvolna jsem snižovala příjem fyzické stravy a s tím šel ruku v ruce i pokles přijímaných kalorií. Tento proces trval dva a půl roku a na přelomu tohoto roku jsem přešla úplně. Už přes půl roku nepotřebuji fyzickou stravu k tomu, abych doplnila energii.
A co pitný režim?
Každé ráno začínám horkou vodou, během dne piju nejčastěji studenou vodu, bylinkový nebo zelený čaj. Černý čaj a káva mi nedělají moc dobře. Občas se mi zasteskne i po skleničce vína, tak si ji dopřeju, ale musím rozumně – třeba půl deci. Když si chci dát víc, tak si k tomu musím dát kostičku sýra, mé maximum je deci a půl. Tvrdý alkohol nepiju vůbec.
Omlouvám se, ale musím se zeptat. Jak probíhá vylučování?
Neprobíhá, protože nejím.
Celý rozhovor s breathariánkou Monikou Kunovskou o tom, jaké to je, být živa jen z prány, co tomu musí předcházet a jestli si to může dovolit opravdu každý, naleznete v nejnovějším čísle časopisu OK! Magazine.
