Herečka Veronika Žilková (53) je pro mě už dlouho jakýmsi prototypem superženy, která s nadhledem a humorem zvládá i ty nejbizarnější životní situace. Dokáže ukočírovat velkou rodinu plnou svéhlavých dětí, manžela politika i práci na radnici.  Navíc díky roli v seriálu vlévá do žil žen po padesátce naději, že pro ně život právě teď začíná.

Každý týden se na televizních obrazovkách coby Marie Svobodová snažíte najít své bývalé lásky. Dokážete si něco takového představit ve svém životě?

Chtěla bych se s dětskými láskami sejít. Nám všem přece zabírají velký kus v mozku. Bylo by skvělé, kdyby šlo při takovém setkání pustit si životní retro film, jak to tehdy bylo, a porovnat jej se vzpomínkami – stejně tak, jak je to natočeno v seriálu Všechny moje lásky. Když jsem měla sraz po třiceti letech se základkou, tak nám přesně tahle možnost návratu do minulosti chyběla. Jeden spolužák například vzpomínal, že mě miloval, a já mu to vyvracela, protože si pamatuji, jak mě tloukl pytlíkem s bačkorami. A on tvrdil: "Ano, tloukl a miloval."

Vy sama si pamatujete všechny své dětské lásky?

Díky přípravě na natáčení jsem si sama srovnávala vzpomínky a uvědomila jsem si, jak velký kus v mém mozku vzpomínky zabírají. Například si úplně zbytečně pamatuji šedý svetr Vlasty Nováka, punčocháče sourozenců Blavicových a také to, že tatínek Pepíka nosil puntíkovaný šátek a do družiny jezdil na motorce. A to mluvím teprve o 3.A. A takových hloupostí mám plnou hlavu – místo toho, abych tam měla třeba francouzštinu.

Hana Vagnerová: Nejsem blázen jako moje ségra

Určitě ano a myslím, že i všechny divačky se v ní najdou. Nevěříme totiž osudu, že pro nás chystá ještě nějaký "narozeninový dort". A on, když to nejméně čekáme, přijde... Marie dává lidem naději.

Váš manžel byl vaší platonickou studentskou láskou. Věříte v osud?

Asi věřím. I když nevím, proč si mě nemohl vzít hned. Zároveň zpětně vidím, že jsem vlastně mohla zůstat s tou první láskou ze školy. Je asi pravda, co říká moje máma: Dej všechny chlapy do jednoho pytle, zatřepej a na vrchu bude vždycky ten pravý.

Prožíváte lásky svých dětí? 

Starší syn Cyril se po ukončení studia na filozofické fakultě odstěhoval se svou francouzskou partnerkou k ní do Clermont-Ferrand. Obtížně tam shání i podřadnou práci, ale miluje, takže není co řešit. Moje místo v životě dospělých dětí teď zaujímají jejich partneři a partnerky, tak to je.

Jak snášíte odloučení od dětí? Už mají své životy, synové jsou v zahraničí.

Myslím, že ta pravá láska je v tom, umět dát svobodu. Ale je mi po nich smutno.

Jakub Kohák: Na cestě do vesmíru by mi chyběli kamarádi na fočus

Že všechno stíhám, je výmysl novinářů. Dělám jen to, co všechny ostatní ženy, dřu a pak se vztekám, že to nikdo neocení. Jídlo, které navařím, se sní, vyprané prádlo se zase zašpiní, a podlaha, kterou jsem vytřela, se zašlape...

Stala jste se pražskou zastupitelkou kvůli manželovi, nebo jste vždy měla politické ambice?

Byla jsem zastupitelkou už před dvaceti lety. I tak mě ale politika děsí. Nejsem taktik, jsem konfliktní říkač pravdy za každou cenu a typ bojovníka "hlavou proti zdi". Jednou za dvacet let ale podlehnu pocitu, že musím udělat něco, aby obec, kde žiji, byla lepší. Tehdy jsem bojovala proti dálnici, teď zase za kulturní památku Brandejsův statek z roku 930. Místo ekofarmy pro rodinnou víkendovou aktivitu Pražanů v dosahu MHD tu chtějí vybudovat privátní betonové monstrum.

Umíte vy vůbec odpočívat?

Ale ano. Pronajala jsem si zpustlou zahradu a vnukovi koupila slepice, takže teď tam ve volných chvílích s Agátou zahradničíme a uklízíme rozbité ploty nebo staré hrnce.

Možná díky tomu aktivnímu odpočinku vypadáte tak skvěle. Navíc vám nikdy nechybí notná dávka nadsázky a humoru. Můžete prozradit, jak to děláte?

Držím se hesla: Život není to, co chceš, ale to, co vydržíš. Stejně člověk nemá jinou možnost.

Daniela Šinkorová: Za rok jsem zhubla 17 kilo a role se začaly hrnout