2°C
To musí být pořádná fuška, měnit svět. Proč se nad vším tak rozčilujete?
Prostě je to ve mně. Dala jsem se například na místní politiku jako zastupitelka pro Prahu-Suchdol, kde bydlím, a doufala jsem, že se to tu zlepší. Ale nakonec jsem jen zjistila, že lidi o žádné změny vlastně nestojí. Maximálně si někde bokem zanadávat, aby je nikdo neslyšel, ale když už s tím můžou něco udělat, tak se všichni drží při zdi a bojí se. Tohle mně osobně strašně vadí, a proto pořád proti něčemu bojuju.
Hlavou proti zdi, to s sebou přináší i spoustu nepřátel…
No jéje. Těch vyhazovů z divadel, televize… Zvlášť když jsem byla mladší, to jsem všude bez obalu řekla, co si myslím, a hned byl průšvih.
Byla jste taková i v soukromí, nebo jen kolem věcí veřejných?
Všude! Proč myslíte, že už jsem potřetí vdaná?
A jaké jste z toho vyvodila poučení?
Ve veřejném dění žádné, myslím, že člověk nesmí nikdy rezignovat, to by byl konec s naším národem. Přece musí někomu vadit, jak se v našem státě krade, podvádí a že slovo politik znamená skoro sprostou nadávku. Proč ale proti tomu lidi nic nedělají?! To mi nejde na rozum.
A v soukromí?
Dřív jsem se se svými muži snažila, abychom měli společné zážitky, všechno sdíleli… Teď už to nedělám a jsem ráda, že máme každý svoje vlastní. Myslím, že dnes už bych věděla, jak vyjít i se svými bývalými manželi.
Takže se váš vztah k mužům změnil?
V tomhle směru trochu ano, ale k mužům jako k samcům ne. Bohužel ten jejich ke mně ano. Už se po mně totiž otáčejí jenom důchodci na lavičkách. Ale je optimistické vědět, že stále existuje generace, pro kterou jsou padesátnice mladé šťabajzny. Až nám tihle muži vymřou, bude hůř.
Ale vy máte teprve devítiletou dceru Kordulku…
Být starší máma je sice trochu náročné, ale když o tom přemýšlím, tak v té džungli kolem jsou pro mě ona a vnuk Kryšpín ten největší relax. Vyrůstají spolu jako sourozenci a mají se moc rádi. Jenom je vtipné, že když se Kordulky někdo zeptá na „brášku", ona řekne, že je to synovec, a pak pozoruje, jak jsou lidi zaskočení. Navíc máme i spoustu zvířat – naposledy jsme dceři pořídili mini koníka, na kterém se začala učit jezdit.
Tak to jste si na sebe upletla bič.
To byste se pletla. Kordula ráno před školou vstane, nakrmí ho, dá mu vodu, uklidí mu… A ve škole pro něj vyhlásila sbírku suchého chleba. Je zodpovědná. Měla rok na to, aby nás přesvědčila. Musela se starat i o stádo ovcí a zvládla to.
Jak jste vůbec přišli na jméno Kordula?
Normálně v knížce Jak se bude jmenovat. Původně se ale měla jmenovat jinak. Manžel chtěl Marušku, pak Emilku, Toničku, já Fanynku. U každého jména jsme ale zjistili, že už se tak někdo v rodině jmenuje. Máme rádi ryze česká jména, a tak nakonec vyhrála Kordulka.
Vy nejen hrajete, ale i píšete. Co vás baví víc?
Psaní je můj velký koníček. Psala jsem scénáře pro televizi a rozhlas, píšu i do médií a řekla bych, že je mi to bližší než moje profese herečky. Vždyť jsem původně ani herečkou být nechtěla.
To mi vysvětlete…
Chtěla jsem být doktorka. Chodit v bílém plášti, uzdravovat lidi. Když to nevyšlo, říkala jsem si, že si doktora aspoň vezmu za muže. A vidíte, tři pokusy, a ani jeden doktor. A protože se nevzdávám, vysnila jsem si, že si doktora vezme aspoň Agáta. No a máme v rodině dalšího herce…
Co máte proti hercům?
Myslela jsem, že herectvím člověk nedokáže moc věcí někam posunout, ale poslední dobou měním názor a mám pocit, že jsem se svou profesí poprvé v životě smířená. Může za to primácký seriál Všechny moje lásky, kde hraju jednu z hlavních rolí. Celý je o ženách kolem padesátky, o pocitech samoty a o naději, která je v životě to nejdůležitější. Jsem přesvědčená, že díky tomuhle seriálu se může mnoho žen odrazit ode dna a najít svou ztracenou rovnováhu. Takže se vlastně cítím jako doktorka-psycholožka.
Jaké výhody s sebou přináší padesátka?
Žádné! Vy o nějakých víte? Možná že jsem k lidem tolerantnější než dřív, ale to spíš přináší výhody jim než mně.
Více se dočtete v dnešním vydání tištěného Blesku pro ženy.
