Karolína Kamberská: Na děti jsem měkká, takže uklízet musím sama | Pro ženy | Blesk.cz

Karolína Kamberská: Na děti jsem měkká, takže uklízet musím sama

9. prosince 2014 | 06:00

“Na Vánoce negruntuju,” přiznává televizní kuchařka, ale zároveň matka tří dětí, novinářka a hudebnice Karolína Kamberská. Kromě natáčení kuchařské show a práce v lifestylovém časopise Marianne právě vypustila do světa svou první tištěnou kuchařku. A to původně vystudovala politologii. Jak zvládá tři profese, život na venkově za Prahou a přitom být pořád půvabná a usměvavá, je trochu záhadou. Proto jsme se rozhodli ji v předvánočním čase trochu vyzpovídat.

Jako každoročně se touhle dobou s kamarádkami ujišťujeme, že letos to nebudeme s úklidem přehánět, ale trochu se bojím, že nakonec stejně kapitulujeme  a umyjeme i okna. Jak to máte s předvánočním úklidem vy?

Já to nedělám, to gruntování. Myslím si, že když člověk průběžně uklízí, tak proč by se měl zrovna na Vánoce zbláznit? Chci mít na svátky klid a pohodičku. Když jsem byla mladší a naivnější, tak jsem to párkrát udělala a pak jsem byla o svátcích tak zničená, že jsem pod stromečkem pomalu brečela. Takže, že bych musela týden před Vánocemi obrátit byt vzhůru nohama, tak to ne. V tomhle fakt nejsem stará škola.

A ten průběžný úklid je na vás? Nebo pomohou děti?

Karolína Kamberská

Je to víceméně na mně, protože jsem měkká. Kdybych byla tvrdší, asi bych je víc zapojila, ale mně vlastně uklízení nevadí. Vždycky si u toho vyčistím hlavu. Ale oni si na to nějak zvykli. Asi jsem je rozmazlila, takže nejmladšího možná povedu trochu přísněji.

Říká se, že když jednou nastolíte pravidla, je už těžké je změnit.

No právě. Já jsem navíc byla dlouho na volné noze. Když jste víceméně doma a občas si odskočíte na koncert, tak máte dost času uklidit. Když sem pak nastoupila do práce, bylo už těžké vyhlašovat nějaká nová pravidla.

A jak to s prací zvládáte? Máte doma dva teenagery a malého synka.

Když jsem teď točila, psala kuchařku a do toho ještě normálně pracovala v časopise, byla jsem na pokraji kolapsu. Říkala jsem si, že mít to takhle pořád, tak do půl roku bych byla na prkně. Ale věděla jsem, že je to jen na pár týdnů. Naštěstí se mi často povedlo přinést z natáčení nějaké jídlo domů. Zachránit před hladovým štábem třeba pekáč buchet pro děti.

Doma taky vaříte vy?

Ano. Nějaký čas k tomu měl blízko můj nejstarší syn, a vařil dobře. Ale zase ho to přešlo, tak uvidíme, třeba se k tomu někdy vrátí.

Karolína Kamberská
Jak jste se dostala od politologie, kterou jste vystudovala, k psaní o vaření?

O politice jsem psala jako svobodná a bezdětná. A asi jsem na to neměla nervy. Ono vás to nějak rozhazuje. Podvědomě si přejete, aby se lidi domluvili, ale oni se nedomluví, dělají na sebe podrazy. Kazilo mi to náladu. Člověk má dělat to, co ho hřeje, a ne vysává. K jídlu jsem měla blízko, a tak jsem po mateřské hledala možnosti, jak se mu věnovat i pracovně. Psala jsem externě pro různé magazíny. Jídlo je hrozně zajímavé. Nikdy si nemůžete připadat jako znalec. Je to tak pestrý obor. Navíc vnáší do života radost.

Je pro vás rozdíl vystupovat před kamerou a na pódiu?

Trému ani moc nemám, právě díky koncertům dokážu něco dělat rukama a zároveň mluvit. Spíš je náročná logistika. Vaření před kamerou zabere spoustu času. Když vaříte normálně, máte třeba jíšku za minutu hotovou, ale pro kameru musíte počkat, až se to natočí z různých úhlů, takže ji nakonec spálíte, musíte čistit hrnce a  udělat ji několikrát.

Karolína Kamberská

Kam chodíte pro inspiraci? Čerpáte jen z vlastních receptů?

Nejvíc čerpám ze svých zásob, ale mám spoustu knih, kam chodím pro inspiraci. Kuchařky sháním, kde můžu, mám pro ně slabost, také z každé dovolené si nějakou přitáhnu domů. Ono se vlastně pořád vaří to samé, proto musíte vždy najít nějakou přidanou hodnotu. Dát tomu receptu něco zvláštního.

Jak dlouho trvá, než recept vypustíte do světa?

I když je to něco, co běžně vařím, musím jídlo otestovat, aby seděly poměry. Samozřejmě doma jako většina lidí vařím od oka a opravdu nevím, jestli jsem to podlila deci vína, nebo dvěma, protože to liju rovnou z lahve. Ale v receptu to musí sedět, aby se to podle něj povedlo. Každý nový recept pak vždy vylaďuji tak, aby chutnal mně a mé rodině.

Takže vše, co v televizi vaříte, je testováno na vaší rodině?

Ano. Klidně řekněte, že testováno na zvířatech.

Jak vypadá vaše štědrovečerní menu?

Z dětství mám zakořeněné, že Vánoce mají být prosté, ale v mé nové rodině jsou opulentní, tak se snažím najít nějaký kompromis. Část rodiny chce klasiku, tedy smaženého kapra, ale část ho nejí, takže peču ještě rybu na víně a na bylinkách. Podobně je to s rybí polévkou. Já miluju klasickou z kapra, ale děti by to nepozřely, takže když mám čas, udělám ještě lososovou. Po rozbalení dárků si ještě dáváme ovocný salát, to nás osvěží po té hromadě jídla.

Už máte napečeno cukroví?

Trochu, asi tři druhy. A uvidím, na kolik mi zbude čas. Když mám klidný advent, tak klidně upeču každý večer jeden druh, ale když mi to nevyjde, tak se svět nezboří. Každá babička stejně něco přinese. Než bych pekla z povinnosti jako údernice, to si raději sednu. Musí mě to těšit.

Karolína Kamberská je na Primě teprve krátce.
V jedné své písni zpíváte, že chcete žít ve stínu svého muže. Ale popravdě je vás dost vidět...

Ta písnička je spíš o takové konejšivé ženské představě, ale dnes už samozřejmě není pro ženu reálné být schovaná v něčím stínu. Musíme se taky ohánět. Ale někdy si sním o době první republiky, kdy bylo rozdělení rolí jasné a ženy měly čas pečovat o domácnost, a ještě mít vždy nažehlené šatičky. Ale kdo ví. Dneska jsme unavené z toho, že všechno nemůžeme stihnout, tehdy bychom byly možná nešťastné, že nemůžeme nic dělat.

Ale v těch nažehlených domácích šatičkách bychom alespoň pomyslně měly zůstat, ne?

Ano, ale není to vůbec snadné, zachovat si v tom fofru ženskost. Snažím se, ale peru se s tím jako každá. Je to věčnej boj!