Hana Zagorová (68): My ženské máme na nevěru tykadla | Pro ženy | Blesk.cz

Hana Zagorová (68): My ženské máme na nevěru tykadla

15. prosince 2014 | 09:00

Když si povídáte s Hanou Zagorovou, cítíte v duši příjemné teplo. Je milá, jemná, pozorná, taktní. A vám okamžitě dojde, že nejen její talent, ale i srdečná povaha stojí za tím, že se už od sedmdesátých let drží na vrcholu české pop music.

Jste s manželem dvaadvacet let, jak jste se do sebe tenkrát vlastně zamilovali?

Měli jsme velké štěstí, že nás osud dal dohromady docela pozdě, protože oba jsme už byli vybouření. Což je možná i jeden z důvodů, proč si toho našeho vztahu tak vážíme. Oba jsme zažili různé karamboly… Seznámili jsme se prostřednictvím kamarádů. Ještě než jsme spolu chodili, jela jsem se podívat na Štefanovo představení, on chodil na moje koncerty, když byl ještě v Košicích. Já z legrace říkám, že tenkrát neměl ani občanku… Osud tomu zkrátka nějak napomohl, ani jsme se nemuseli moc snažit. Prostě to přišlo a bylo.

Věděli jste hned, že je to osudový vztah?

Opravdu strašně brzy. Protože ono se to ukládá úplně jinak než u vztahů, kde neustále přemýšlíte, co řeknete, o čem se budete bavit, kam půjdete… Asi všechny jsme to jako „mlaďošky“ dělaly. Ale se Štefanem to šlo nějak samo a jednoduše.

Neodpustím si jedno klišé – existuje nějaký návod, jak si podobně hezký vztah udržet?

Myslím si, že ne. Každý člověk je taková individualita, že mu vyhovuje něco jiného. To, co bych doporučila, by třeba vůbec neplatilo na někoho jiného. Určitě je ale dobré druhému naslouchat a vztah pěstovat, protože nic nejde samo. Hlavně si neříkat: „A teď jsem si tě vzala, tak si tě změním k obrazu svému.“ Proboha, jen to ne! Když jste se s tím dotyčným seznámila, tak asi proto, že se vám líbil takový, jaký je. A chtít změnit druhého je podle mě první krůček do pekel. Buď vám ten člověk vyhovuje se vším všudy, protože všichni máme chyby, nebo ne, a v tom případě raději pryč od něj.

Stane se, že na sebe i po letech manželství zažárlíte?

Ano. Myslím, že to k lásce patří a že zažárlíte, když vidíte, že se ten váš muž najednou na někoho zadívá déle. Určitě zpozorníte. A myslím, že my ženské na to máme taková tykadla… Takže určitě, to k lásce patří.

Je to tak i opačně?

Je. I když mě to vždycky překvapí, ale na druhou stranu i lichotí.

Osud vám nenadělil děti, přestože jste po nich toužila. Zajímá mě, jestli přijde fáze, kdy se s tím žena nakonec smíří…

Přijde. Nevěřila jsem tomu, ale moje sestra říkala, že až mi bude třiačtyřicet, přestanu koukat do kočárků. A stalo se. Sice později, ale ano.

Více o Haně Zagorové a jejích radostech i starostech se dočtete v nejnovějším vánočním dvojčísle časopisu Blesk pro ženy. Za pouhých 14,90 Kč ho koupíte na každém novinovém stánku už dnes!

Blesk pro ženy číslo 51-52

Autor: Alena Dušková