Lenka Černá bojovala se Šeredovou o titul Miss. Víme, co dělá dnes! | Pro ženy | Blesk.cz

Lenka Černá bojovala se Šeredovou o titul Miss. Víme, co dělá dnes!

29. listopadu 2014 | 06:00

Společně s Alenou Šeredovou a Petrou Faltýnovou se Lenka Černá účastnila v roce 1998 Miss České republiky, ale na nejvyšší příčky nakonec nedosáhla. Stala se druhou Vicemiss Bohemia. Od svých třinácti let se věnovala modelingu, ale když byla v nejlepším a její kariéra kvetla, rozhodla se vydat úplně jiným směrem.

Když jste se přihlásila do soutěže Miss ČR, jaké jste v té době měla ambice a očekávání?

Tenkrát jsem většinu času pobývala jako modelka v zahraničí, ale kvůli dokončení školy, byla jsem právě v maturitním ročníku, jsem chtěla pracovat více doma, tedy v Praze. Miss pro mě byla cesta, jak se zviditelnit a mít více zakázek tady u nás. Byla to dobrá zkušenost a jsem za ni ráda.

Ve světě modelingu je veliká konkurence, co pro vás bylo nejtěžší zvládnout?

V modelingu jsem se pohybovala přes deset let, od svých třinácti, a byla to pro mě zajímavá práce plná cestování a poznávání nových lidí, ale také práce extrémně náročná, a to nejen na čas a energii, ale hlavně na sebevědomí, uvědomění si vlastní hodnoty. V modelingu se na vás totiž většina lidí dívá jen z té vnější stránky, prostě buď váš vzhled záměru klienta vyhovuje, nebo ne. Málokdo si umí přestavit, že práce modelky je hlavně o tom, že chodíte denně na sedm až deset castingů a úspěšná jste tak na každém čtyřicátém až padesátém. Asi si umíte představit, jak to s vámi mává, když je vám -náct a vlastně na čtyřiceti devíti schůzkách z padesáti vám řeknou, že se jim někdo jiný líbí víc, protože jste moc tlustá, moc hubená, máte oči moc u sebe, moc od sebe, máte malá prsa, máte moc velká prsa… Ta práce je hodně náročná i psychicky, člověk je totiž většinu času na cestách sám. Ale obohacuje vás to po všech stránkách! Byla to navíc skvělá brigáda při studiu. Projela jsem všechny modelingové metropole, New York, Milán, Paříž atd. Snad kromě asijských zemí, na ty už jsem byla moc vysoká.


Jaké vlastnosti musí podle vás mít úspěšná topmodelka?

Musíte si věřit, že to zvládnete. Že vás ten modelingový kolotoč nesemele. A když tento nadhled získáte, máte vyhráno a je to základ pro další cestu.

Co pro vás bylo tím impulzem, že jste se rozhodla radikálně změnit profesi?

Závěr, můj poslední rok v modelingu s Taizou, už byl jen taková třešnička na dortu. Rok máte jistou práci pro jednoho klienta, cestujete po světových týdnech módy, jste ambasadorkou značky, prostě práce snů!
No a já se rozhodla, že v nejlepším je dobré přestat a začít pracovat jinde a jinak. Dostudovala jsem v té době diplomacii, v posledním ročníku jsem byla na stáži v prezidentské kanceláři, vdala jsem se a modeling byl pro mě uzavřenou kapitolou.

Diplomacie a politologie je takový hodně vysoký cíl a v podstatě i vstupenka do vyšší společnosti, lákala vás tato sféra vždy?

Nelákala a neláká. Jsou to zajímavé obory studia, vědy, která mě baví.

Nakonec děláte v nejvyšším managementu, kde se většinou pohybují hlavně muži. Jak je pro vás těžké se v tomto světě prosadit?

Pro mě osobně není těžké se prosadit, ale je těžké se prosadit a zároveň nesklouznout k mužskému způsobu chování. Nechápejte mě špatně, nemám nic proti mužům, ba naopak. Ale myslím, že je dobré vnímat i ženský prvek v nejvyšším managementu. Vždyť dnes jsou v 95 % na pozicích výkonných ředitelů muži a myslím, že pro ženy je obecně těžké se na nejvyšší posty prosadit. Proto jsem se v letošním roce i já zapojila do programu Odyssey, který se věnuje profesnímu rozvoji talentovaných žen v České republice.

Nedívají se na vás lidé skrz prsty jako na modelku, která se snaží dělat byznys?

Je jasné, že jako dlouhonohá blondýna a bývalá modelka to mám občas v prvních momentech při obchodních jednáních těžší. Pár let zpátky, když jsem ještě vypadala velmi mladistvě, a přesto už jsem řídila poradenskou firmu, se mi mnohdy stávalo, že při zahájení jednání si protistrana myslela, že jsem sekretářka a čeká se na šéfa. Ostatně i poté, co jsem začala pracovat pro Annonci, se mi stalo, že na mezinárodní konferenci mi výkonný ředitel jednoho velkého internetového portálu řekl, že se mi moc omlouvá, ale že návštěva jejich nově vybudovaných kanceláří ve stylu Google je jen pro účastníky Business Leaders Fora. On prostě ani nepředpokládal, že bych i já mohla být výkonná ředitelka.


Nyní se opět chystáte na vysokou školu. To bude už třetí. Myslíte, že poslední?

Nevím, vždyť mi je teprve pětatřicet a člověk se rozvíjí celý život! Pustila jsem se do studia psychologie a začínám i pětiletý psychoterapeutický výcvik. Zeptejte se mě raději za pár let.

Byla pro vás někdy vaše vizáž spíš handicapem než výhodou, nebo naopak svou ženskou krásu dokážete využít?

Obvykle se předpokládá, že nejsem tam, kde jsem, proto, že něco umím, ale proto, že jsem žena, pohledná… No, znáte to. Ale člověk si zvykne. Musí za vás mluvit výsledky. Vlastně to i mnohým situacím prospívá, být pohledná žena, dveře se vám otevírají mnohem snáze. Ale nakonec je byznys stejně o tom, jakou máte povahu, jak jste proaktivní, jak se k lidem chováte a tak dále. Ne o tom, jak vypadáte.


Čím si vysvětlujete, že je kolem tolik úspěšných, krásných žen, které nemohou najít partnera? Myslíte si, že se jich muži bojí?

Nemyslím si, že je to o strachu. Stejně jako my ženy obvykle nejevíme zájem o „zženštilé“ muže, tak ani muži neprojevují zájem o „chlapy v sukních“, jakkoliv tyto ženy mohou být krásné a úspěšné. Mnoho žen podle mě pro úspěch v kariéře volí mužskou, silovou a tvrdou cestu a ztrácí tím vlastní ženskost.

Jakých vlastností si nejvíce ceníte na mužích?

Laskavosti, dobrého srdce, smyslu pro humor, inteligence a schopnosti nadhledu. A samozřejmě jejich mužnosti a galantnosti. Dnešní žena sice zvládne všechno sama, ale správný muž ji nenechá.

Jaká by měla být žena dnešní doby?

Především by si měla uchovat svoji ženskost, protože to je velmi křehká a těžko nahraditelná hodnota. Více požadavků bych na nás ženy nekladla.

Sama jste byla už jednou vdaná. Věříte stále na instituci manželství? Chtěla byste se znovu vdávat?

To je pro mě velmi těžká otázka. Věřím v celoživotní partnerství, které nemusí nutně být institucionalizované. Netoužím se znovu vdát, ale ani nevylučuji, že se to stane. Některým věcem je třeba nechat volný průběh.

Co je pro vás v životě nejdůležitější?

Zdraví a pocit spokojenosti mne a mých blízkých. Všechno ostatní jsou jen detaily.