Miluška Bittnerová: Nejsem magor, co se do všeho bezhlavě vrhá | Pro ženy | Blesk.cz

Miluška Bittnerová: Nejsem magor, co se do všeho bezhlavě vrhá

15. srpna 2014 | 06:00

Charizmatická blondýnka, která je neuvěřitelně přátelská a upovídaná a člověku čas v její přítomnosti příjemně plyne, si s námi otevřeně popovídala o víře, cestování, anorexii a dalších zajímavých tématech. 


Nikdy jste si nevyzkoušela na nějakou dobu vycestovat do zahraničí?
Já jsem to nějak propásla. Byla jsem na škole, a pak, když se to rozjíždělo, tak jsem se neodvážila vyjet nikam déle než na půl roku. Paradoxně, kam mě to lákalo, nebyla žádná anglicky mluvící země, ale Rusko, protože tam mají nejlepší divadlo. Pak jsem se zarazila, protože tam byl spolužák, který chodil o rok výš a vyprávěl o tom, jaké tam byly koleje. Neměla jsem na to zaplatit si tam privát a představa švábů, kterými je pokrytá celá zem, to jsem věděla, že bych nedala. Navíc jsem Čech jak poleno, takže mě opravdu neláká žít jinde. Dostala jsem i pracovní nabídku točit v Itálii, protože se mnou tady u nás několikrát točili a nějak si mně oblíbili, ale když jsem zjistila, že ta práce je na dva roky, tak jsem si to rozmyslela.

Co vás tady nejvíc drží?
Rodina, kamarádi, zázemí, společná mentalita. Úplně chápu emigranty, jak trpí tím, že se nemohou vrátit zpět do své rodné země. Já miluju, když se potkám s lidmi stejného věku, kteří vyrůstali ve stejné době, se stejnými filmy a večerníčky, že stačí říct jednu větu, nebo hlášku z filmu a všichni vědí. Možná mě to jednou přejde, protože občas, když někam vyjedu na 14 dni na dovolenou, tak si říkám, tady by to asi šlo, žít. Jenže teď si nedovedu představit život bez divadla, takže jsem vázaná na Čechy.

Cestujete ale ráda, ne?
Cestuju hrozně ráda a možná mě ten výjezd do zahraničí ještě čeká, to co jsem nestihla ve škole, tak si třeba užiju v důchodu. Hrozně ráda poznávám cizí kultury, nemám ráda cestování stylem, že zapadnete do nějaké čtyřhvězdy a v tom komplexu pak strávíte celou dobu, to je kravina. Mě baví chodit ven mezi místní.

Která kultura vám nejvíce učarovala?
Minulý rok jsem byla dvakrát v Africe, Maroko a Arábie a musím říct, že mě tenhle svět neskutečně zaujal. Je to jejich jiné myšlení, jiné pohledy, oni se jinak dívají, jiné barvy, jiný svět.

Neděsí vás to? Myslím tu radikální odnož islámu?
Islám je strašně dobré náboženství. Na gymnáziu jsem měla období, kdy jsem hledala boha, takže jsem si načetla všechny možné knihy a filozofii, abych našla boha, což se mi tedy zatím nepodařilo. Ale o islám jsem se hodně zajímala a myslím si, že je to dobré náboženství, problém je v tom výkladu, ale to je stejné i s jinými náboženstvími. Korán jako takový se mnohem víc zabývá tělem než Bible, ta dělá, že ho nemáme, že je to něco špinavého a zabývá se pouze duchem. Korán tělo přiznává a ví, že se o něj musí člověk starat, dát mu najíst, napít, nějaký ten sex musí člověk mít. Pokud není špatně vyložený, tak není neuctivý k ženám. Je fakt, že já tam, chodím zahalená a respektuji je. Ale lákají mě samozřejmě i jiná místa na světě, třeba Čína nebo Jižní Amerika, Keňa.

Vy jste patronkou Miss Junior, Miss také vyjíždějí na různá soustředění do zahraničí, neplánujete nějakou cestu s nimi?
Bohužel Miss Junior nemá žádnou Miss Junior World, dříve byla evropská, ale tu už zrušili. Naše vítězky pojedou do Chorvatska a budou si tam zkoušet adrenalinové sporty. Tam pojedu s nimi, protože to mě moc zajímá.

Takže vás lákají adrenalinové sporty?
Lákají mě moc, i když mám vůči nim obrovský respekt. Nejsem takový ten magor, co se do všeho vrhá, skáče různě ze skal do vody, kterou neznám. Láká mě to, ale musím být ujištěna, že vše bude v pořádku a nebude mě to bolet. Nejbláznivější věc, kterou jsem udělala, byl asi bungee dumping, ale čím dál tím víc si začínám myslet, že život jako takový je dost adrenalinový sport, dřív jsem si to tolik nemyslela.

Čím je člověk starší, tím větší má ze všeho strach, nebo ne?
Strach ani ne, jen mi to přijde všechno mnohem složitější. Když jsem byla mladší, tak mi přišlo, že jsem se vším byla vždycky rychle hotová. Teď mi přijde, že není všechno tak jasně černobílé, najednou tam těch barev vidím strašně moc a to co se někdy zdá, jako dobré může kolikrát skončit jako to špatné.

Předáváte svá životní moudra a zkušenosti svým schovankám na Miss Junior?
Já chci, aby to pro ně byla příjemná zkušenost, a chápu, že je to strašně nepříjemné, stát před nějakou porotou, která na ně kriticky kouká. Většinou jsou na takové akci poprvé je jim mezi 15 a 21 lety a musím říct, že ty starší jsou většinou mnohem víc nervózní. My nehledáme jenom pěknou tvářičku, Miss Junior musí mít šmrnc a charisma. Hezkých holek je strašně moc, ale my hledáme vzor, kterým bude pro ostatní. Svá moudra moc nerozdávám, ale jsem k nim upřímná.

Svět modelingu sebou nese i rizika anorexie, bavíte se s nimi o tom?
To je právě přidaná hodnota, která mě na projektu nejvíc zaujala. V rámci téhle akce právě bojujeme proti poruchám příjmu potravy a snažíme se dělat osvětu. Během castingů jsme podchytili několik počínajících anorektiček. Naším cílem není udělat z vítězek modelky, které udělají díru do světa. Nemám nic proti modelingu, naopak, myslím si, že je to hrozná dřina a kolikrát ty holky nevědí, do čeho jdou, to herectví je proti tomu procházka růžovým sadem.

Vy osobně máte zkušenosti s tím, že by po vás ve vaší branži chtěli, abyste zhubla? Záleží hodně na tom, jak vypadáte?
Jsme svou vizáží dost determinovaní, protože dobrý herec zahraje spoustu typů a charakterů, nicméně pokud vypadá, tak jak vypadá, spousta postav nebude v jeho podání uvěřitelná. Já jsem nikdy nehrála naivku, protože mám velká prsa a naivky nemají velká prsa. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mi někdo diktoval, abych zhubla. Herci musí být různí, ultra tencí a naopak, my hrajeme normální lidi a ti jsou také různí. Pro jednu roli jsem si musela stahovat prsa, ale nikdy bych třeba nešla kvůli roli pod kudlu.

V divadle Palace hrajete ve hře „Pohleď a budeš udiven“ Honey, která si hraje na Marilyn Monroe, obdivovala jste ji už jako malá nebo ke komu jste vzhlížela?
Přiznám se, že já jsem měla spíš mužské idoly a Marilyn jsem znala, komedie Někdo to rád horké, je pro mě jednou z nejlepších vůbec. Na mé stěně ovšem visel Jim Morrison, a pokud si vzpomínám, tak z ženských jsem jednu dobu dost žrala Angeliku a říkala jsem si, že bych takhle chtěla jednou vypadat.