Vypadáte jako veselá nátura, co vás nejvíc rozesměje?
Já nejsem veselá, spíš ironická. Myslím, že nejvíc se směju sama sobě, kolikrát mě strašně rozesměje jenom pouhá myšlenka, a jsem schopná se rozesmát v metru. Mám ráda, když někdo dokáže vyprávět vtipy, já si je totiž za prvé nepamatuju a s tím vyprávěním to taky není žádná hitparáda. Navíc, když už si nějaký vtip pamatuju, tak akorát ty strašně sprosté, takže to i chlapi valí oči, když je vykládám.

Myslíte si, že to mají ženy v životě lehčí?
Upřímně si myslím, že je to naopak, mají to mnohem těžší. Od nás totiž společnost pořád něco očekává a mně se z toho podařilo vymanit až asi ve třiceti. Jsem z malého města, kde samozřejmě holčička musí být čistotná, musí být dokonalá a ve škole mít například nádherná rukopis, který já nikdy neměla. Když kluci škrábou, tak je to v pořádku, protože to jsou kluci. Takhle je to v hodně věcech a myslím si, že to není fér. Na jed nu stranu musíme být ženy každým coulem a v téhle moderní době ještě emancipované, silné a výkonné jak v práci, tak doma. O to víc jsem v transu a příjemně překvapena, když muž udělá nějaké galantní gesto. Muž prvorepublikových způsobů, to je nádhera.

Autor: Herminapress.cz

Co se tedy děje se ženami v dnešní době?
Myslím, že jsme si toho na sebe nabraly hrozně moc, že ani samy nevíme, co vlastně chceme. Jsme tlačené společností a z druhé strany minulostí nebo tím jak žila předchozí generace a my v tom děsně lítáme. Například si myslím, že naše generace bude takovým prubířským kamenem toho, že ženy nebudou mít děti. Bylo to i dřív, ale ne v takové míře. Kolem mě je spousta sedmatřicátnic, které nemají děti, některé je ani nechtějí, jiné ano, ale zase nemají partnera a nehodlají si dítě udělat jen tak s někým, tak raději budou žít sami. Jsem zvědavá, jaké to bude za třicet let. Máme hrozně moc věcí na výběr a možná tak moc, že si neumíme vybrat, ale to nemění nic na tom, že je na ženu kladen opravdu velký tlak v tom, jak má vypadat a jak se chovat a je pak těžké se sama prosadit. Nemáme vlastně žádný vzor, tím jsou naše maminky, které jsou vdané, kolem padesátky a možná se právě poprvé rozvádějí.

Když jsme u rozvodů, myslíte si, že je lepší držet vztah kvůli dětem nebo se rozvést?
Nemám děti, tak se mi na tohle téma špatně odpovídá. Nevidím kolem sebe ale moc dobrých důkazů toho, že střídavá péče by byla něco dobrého, takže možná pro dobro toho dítěte by se rodina udržet měla. Snažit se žít nějakým způsobem vedle sebe, pokud tam není žádná agrese, ale nevím, já prostě na tuhle otázku neznám odpověď.

Autor: herminapress.cz, profimedia.cz

Slyšela jsem, že taky ráda rybaříte, to není u žen moc běžné.
Už jsem strašně dlouho nebyla. Já jsem takový ten rybář, co potřebuje parťáka, aby mi řekl přesně, co mám udělat, já to potom samozřejmě dle instrukcí udělám, dokonce i rybu, když se nějaká chytí, umím vykuchat. Nelákají mě kapři, spíš mám ráda dravce a láká mě muškaření, kde se musíte brodit vodou.

Rybařila jste i v zahraničí?
Ano na moři, ale většinou jen na pytlačku, na vlasec. Chytají se pak talkové ty zajímavé rybičky a někdy i chobotnice. Výpravu na lodi jenom za rybami, to by mě asi bavilo tak dva dny, to není nic pro mě. Jsem spíš kavárenský povaleč než přírodní člověk.