2°C
Jano, rok 2013 pro vás nebyl nejšťastnější. Po mnoha letech jste se rozešla se svým partnerem a pak jste byla spojována s hokejistou Jaromírem Jágrem. Na konci roku to vypadalo s láskou nadějně, ale i rok 2014 vám přinesl rozčarování ze vztahu s Karlem Janečkem. Jak tyto události zpětně vnímáte?
Nebyl to šťastný rok, ale vždy je lepší se poučit a dívat se vpřed. S Richardem (podnikatel Richard Podroužek pozn. redakce) jsem žila devět let. Spojovalo nás nadšení pro cestování, sport, hudbu, společní přátelé a obdobný náhled na partnerský a rodinný život. Nicméně neměli jsme děti a náš vztah se postupně přesouval z partnerství do přátelské roviny. Prožili jsme spolu hezké roky a Richarda si jako člověka vážím. Ohledně Jaromíra, nedávno se mi fotografové z bulváru přiznali, že mě tehdy několik týdnů sledovali. Když nic nenašli a nevyfotili, přišlo jim líto ztraceného času a tak se rozhodli tvořit kauzu uměle. A to je hodně smutné.
Máme odlišný náhled na partnerský život, už je to minulost. Vím, že u muže ocením loajalitu a měli bychom mít obdobný přístup k partnerství. Dle mého názoru má partnerství násobit radost, dělit starost a partneři by si měli být oporou. Láska spočívá mimojiné v tom, že myslíte více na dobro toho druhého než na své vlastní.
Je pravda, že teď musíte odolávat jeho prosebným nátlakům o návrat?
To asi reagujete na jeho vyjádření v televizi. Pro mě je to už ale opravdu minulost.
Po vašem rozchodu se vyrojilo mnoho článků a nemálo z nich vás označovalo za „zlatokopku“, která tentokrát narazila. Jak jste se s takovým nařčením vypořádala? A co byste vzkázala všem, kteří vás titulují takto nelichotivě?
Snažím se to ignorovat. Kdo mě zná, ví, jaká jsem a kdo mě nezná, může se mnohé o mých aktivitách dozvědět z mých webových stránek nebo prostřednictvím mého facebookového profilu. Ale pokud někdo čte domněnky a útoky bulvárních novinářů a dělá si obrázek na základě jejich spekulací, urážek a nepravdivých informací, pak je zbytečné takovému čtenáři cokoliv vysvětlovat.
Nebyl důvod utíkat a navíc tu mám smysluplné aktivity, kterým se potřebuji věnovat. V současné době se jako „Ambasadorka“ Světového dne hemofilie pro ČR podílím na aktivitách vedoucích k podpoře Českého svazu hemofiliků a sdružení Hemojunior.
Napadlo vás nechat si vyložit karty nebo vytvořit horoskop na tento rok, zda pro vás bude příznivější?
Nenapadlo. Minulého roku nelituji. I špatné zkušenosti patří k životu. Jednak se z nich mohu poučit a jednak si pak zase o to víc budu vážit štěstí.
Jste majitelkou prosperující lékárny, co všechno jste se kvůli vlastnímu podnikání musela naučit?
Nejprve jsem vystudovala obor Farmaceutický laborant a pak Farmaceutickou fakultu. Po té jsem 4 roky pracovala pravidelně několik dnů týdně v lékárně a získávala praxi v oboru. Po odborné stránce jsem byla připravená, nicméně otázky provozu, legislativy a ekonomiky jsem se učila tzv. „za pochodu“. Začátky byly těžké a pomalé, ale dnes již lékárna funguje 6 let.
Stojíte ještě někdy takzvaně „za kasou“ nebo jak se ve vaší hantýrce říká za „tarou“?
Chci si udržet praxi v oboru a kontakt s pacienty, věnuji se proto výdejní činnosti léků každé úterý odpoledne. Při práci mě těší pocit, že se k nám pacienti vracejí a že jim mohu pomoci a poradit.
Co vás spolehlivě dostane do nálady a vyvede ze splínu?
Volný čas, který trávím se svými nejbližšími přáteli a rodinou při aktivitách, které nás společně baví. Ať už je to sport, cestování, návštěva divadel a koncertů. Také ráda hraji na piano a čtu knihy. Naplňuje mě i práce v lékárně, když mohu pacientům pomoci dobrou radou. A někdy jim zlepší náladu i vřelé slovo, pochopení a úsměv.
Každá země má svoje. Island, Norsko a Nový Zéland mě nadchli svojí přírodou. Estonsko a Finsko byli ideální na cykloturistiku. V Gruzii mě mile překvapili lidé svojí pohostinností. V Africe jsou úžasné národní parky. Téměř nikdy se nevracím na stejná místa, protože cestování rozšiřuje obzory a pořád je co poznávat. Jiné kultury, architekturu a zvyky. Nakonec se ale vždy ráda vracím domů, mám ráda naši přírodu, 4 roční období a neumím si přestavit žít v jiné zemi bez svých nejbližších.
Chystáte se teď někam? Máte nějaký svůj cestovatelský sen?
Mým dlouholetým snem je Peru a Kanada. Nicméně tyto dvě země mají tak pestrou a krásnou přírodu, že bych na cestu potřebovala najít aspoň 3 týdny volna, což se mi vzhledem k pracovním povinnostem nedaří.
