Nejspíš jste dítě štěstěny. Ani o práci jste nikdy nemusel prosit. Je to tak?
"Měl jsem velké štěstí, to je pravda. Všechno mi v podstatě spadlo do klína. Nikdy jsem neměl pocit, že bych musel o něco vysloveně bojovat nebo se doprošovat. Vlastně jedině v případě, když některý z mých kamarádů točí film a já se jich ptám, jakou roli si v něm zahraju. Ale je to jen ze srandy. (smích)"
"Ovšem například István Sabó nebo Evald Schorm byli tak slušní, že mě neposlali do háje a opravdu mi dali malou roli. Jinak jsem o filmové ani divadelní nabídky nikdy neprosil. Prostě jsem měl od svého prvního filmu dobrou pověst, takže mě oslovovali sami."
To zní, jako kdybyste vůbec nebyl ctižádostivý. Jste?
"Jsem, ale ne proto, aby jsem měl úspěch nebo byl slavný, ale aby jsem kvalitně odváděl svou práci. Prohru totiž snáším velmi těžko.Ten nejjednodušší způsob, jak se zničit, je chorobně toužit po nějakém ocenění. To je totiž dobré jen pro popularitu, ale pravá výhra je, když se na film dá dívat."
Takže svá ocenění vnímáte jen jako takový bonus? Nemáte jich totiž málo.
"Ano, ale vím, že kdybych nezískal Oscara, moc dalších ocenění bych nezískal. Takže téhle ceny si velmi vážím. Ale opět to bylo spíš o mém štěstí, protože existuje nespočet lepších filmů, které Oscara nikdy nezískaly."
Máte štěstí i na ženy? Jakou úlohu ve vašem životě sehrály?
"Velkou! Věděl jsem, že na mě ženy "letí", ale také jsem tušil, že asi nikdy nebudu poslušný a věrný manžel. Stále by mi hrozily rozvody a ty by mě asi zrujnovaly."
Co bylo jiného na vaší současné ženě Olze? Proč jste se rozhodl se v 66 letech oženit se ženou, která je o 40 roků mladší?
"Vždycky jsem měl rád nezávazné vztahy. Když jsem poznal Olinku, věděl jsem, že ona o mé peníze nestojí. Během chvíle jsem věděl, že jinou ženu už nikdy nechci. Ale okolí bralo Olgu pořád jako takový můj "doplněk", který mám, abych se nenudil. A protože jsem věděl, že je jí to nepříjemné, tak jsme se vzali a bylo to nádherné."
To bylo asi velmi důležité rozhodnutí.
"Ale vůbec ne, byla to sranda. Do poslední minuty jsme nevěděli, jestli se vezmeme nebo ne. Byli jsme tehdy v Bankoku a náš kamarád, velvyslanec, nás mohl oddat, ale my jsme se pořád nemohli rozhoupat. Nakonec jsme se vzali a dostali jsme za to čtyři hodiny zdarma v masážním salónu. No a od té doby jsem ženatý."
Prožili jste si ovšem i těžké období, když média neustále psala o manželčině nevěře a nemanželském dítěti.
"Ano, ale to si prožil téměř každý. I já jsem kdysi nasazoval parohy, ale nikdy jsem ty ženy nechtěl odlákat od jejich manželů. Byl jsem spíš takový kamarád, který udržoval domácí štěstí, protože dotyčné manželky potom nebyly doma tak nervózní. Dělal jsem vlastně dobré skutky, promiňte mi tu samolibost. (smích) Když něco podobného udělá někdo jiný, nemám právo mu to zazlívat."
Proto jste se nerozvedli?
"Nerozvedli jsme se, protože mám Olgu rád. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se přes to přenesl, protože každý člověk je tak trochu samolibý, ale nakonec jsem to zvládl. Andulčiného otce si velmi vážím, protože má obě holky rád, i když mezi ním a Olgou nic není. Ukázalo se, že zkrátka dokážeme leccos přežít hlavně proto, že Andulka stojí za to, aby nebyla předmětem hádek."