Michal David (53): Se ženou jsme spřízněné duše | Pro ženy | Blesk.cz

Michal David (53): Se ženou jsme spřízněné duše

6. ledna 2014 | 08:00

V září uvedl Michal David (53) k životu nový úspěšný muzikál Mata-Hari, v loňském roce jel úspěšné turné s Luckou Vondráčkovou a i když se ještě léčí ze zranění nohy, jeho diář je naprosto plný. Kromě práce ho ale zaměstnává také malý vnuk Sebastian…..

Jakmile jste začal zpívat a skládat, každá vaše skladba se stala hitem, a to i ty, které jste skládal pro jiné interprety. Navíc i všechny vaše muzikály měly velký úspěch. Věděl jste vždycky, že se budete živit hudbou?

K hudbě mě to lákala už v dětství, jako malý jsem napodoboval různé zpěváky. Když mi bylo osm, odešli jsme s rodiči na dva roky do Itálie, kde jsem navštěvoval klášterní školu. Tam mě matka představená učila hrát na varhany. Po návratu do Čech jsem začal intenzivně hrát na klavír a bylo naprosto jasné, že se chci živit hudbou. Když se mi naskytla příležitost, okamžitě jsem se jí chopil.

Zpěvák sice chodí o jedné berli, ale aby se vešel do polobotek, musel jednu nastřihnout.
Nejdříve to vypadalo, že budete nadějným jazzovým hudebníkem ve formaci „Čtyři“. Pak jste vstoupil do skupiny „Kroky“ a s jejich koncem přišla pauza. Proč?

Od roku 1980, kdy jsem odstartoval kariéru songem „Chtěl bych žít tak, jak se má“ až do roku 1990 jsem toho nazpíval opravdu mnoho. Měl jsem přes 3 tisíce koncertů, tisíce naježděných kilometrů a byl jsem opravdu unavený. Proto jsem zpívání pověsil na hřebík, postavil si nahrávací studio a začal jsem se věnovat autorským projektům.

Neříkejte, že vám koncertní pódia nechyběla.

Tehdy ne, to přišlo až později (smích).Po asi pěti letech začali na diskotékách hrát moje songy a já začal dostávat pozvánky, abych vystupoval jako host se svou šou. Po delší pauze to tak byla moje první vystoupení.

Za svou kariéru jste napsal přes 600 písní, kdo je vaším prvotním kritikem

Samozřejmě manželka a dcera, pak také přátelé. To jsou lidé, kteří mi řeknou svůj názor, jestli se jim to opravdu líbí nebo ne.

S manželkou už jste spolu téměř 30 let. Jste tak jedním z nejstabilnějších párů šoubyznysu. Máte návod na Šťastné manželství?

Nějak nám to spolu uteklo (smích). Nevím, zda mám nebo nemám návod na šťastné manželství, myslím, že jsme zkrátka měli jeden na druhého štěstí. Jsme spřízněné duše, máme stejné názory ale umíme dělat i kompromisy. Možná i proto, že jsem rodinný typ, řeším věci s mírou. Žena má zkrátka vždycky poslední slovo a to je recept pro všechny chlapy, kteří se nechtějí pořád hádat.

Dokážete se po tolika letech navzájem překvapit?

Známe se tak dlouho, že u nás překvapení už nefunguje. Raději se dopředu domluvíme, co by bylo dobré a co ne, protože překvapení nemusí vždycky vyjít. Podstatné ale je, že spolu máme skvělý vztah.

O vnuka Sebastina se stará jako o vlastního syna.
Vaše dcera Klára (23) studuje v zahraničí Dějiny umění a tak vám život zpestřuje váš vnuk Sebastián (3,5 roku). To se asi s manželkou nenudíte…

To tedy opravdu ne….Je s ním veliká legrace, má svůj svět, svoje myšlení a umí se prosadit. Nedávno mě pobavil hláškou, která z jeho úst zněla opravdu směšně. Povídá mi „Dědo, kurňa, to budeš čumět.“ On je prostě hrozné číslo.

Myslíte, že také inklinuje k hudbě?

Vypadá to, že ano. Zrovna teď poslouchá moje písně, i když ho do toho nikdo nenutil. Nejraději má Decibely lásky, tam si zpívá to „O,o,o! Na klavír ho ještě hrát neučím, to bude mít cenu až tak za rok. Zatím spolu jen občas brnkáme u mě ve studiu.

Rozmazlujete ho?

To je jasné, že ano, vždyť jsem přeci dědeček. Ale on naštěstí není tip, který by si všechno vynucoval. Když něco nedostane, urazí se, překříží ruce na prsou a mlčky trucuje v koutě, ale za pár minut přijde jakoby se nechumelilo. Je to už zkrátka osobnost.

Autor: Monika Chybová pro Nový čas pre ženy