Už máme půl roku zimu. Jak to zvládáte? Má to nějaký vliv na vaši náladu?

Rozhodně špatnou náladu kvůli počasí nemám, ale je pravda, že už mi to přijde hodně dlouhé. Nikdy ale nenadávám na počasí. V zimě má být sníh, na jaře má všechno kvést a k létu patří horko. Ale takhle zima už mi leze do kostí, už mě ani nebaví se oblékat a vytahuji ze skříně baloňák.

Takhle brzy? Není na něj přeci jen ještě zima?

Tak samozřejmě jsem pak nemocná. (smích) Ale například jeden můj kolega už přišel v kraťasech! My už to bojkotujeme, odmítáme. Já už mám tendence nakupovat i nové, barevné oblečení. Na jaře vykvétám jako květina. (smích)

Zkoušela jste někdy nějaký zdravotní detox?

Já se obecně stravuji velmi zdravě, ale je pravda, že občas hřeším. Člověk občas nesnídá, pokazí si tu dobrou cestu. Ale leden mívám velmi očistný a obecně jaro je fajn období na malou změnu.

Jak je na tom vás syn Toník? Dnes děti jedí velmi nezdravé věci. Musíte ho hlídat?

Na každého z nás někdy dojde fast food, ale na syna jsem striktní a to daleko více, než na sebe. Protože co dítě naučíte, to ho bude ovlivňovat celý život. Když bude od dvou let jíst třikrát týdně hranolky, tak je bude jíst stále, protože si na tom vytvoří závislost.

Takže je to u vás tabu?

To zase ne. On, ač je to překvapivé, je ve stravování velmi pozorný. Naučila jsem ho jíst zdravě, a když mu dám hranolky, často je ani nedojí, protože jsou na něj moc slané. Daleko raději si večer k pohádkám poručí nakrájenou zeleninu. To má strašně rád.

Tereza Kostková moderovala tiskovou konferenci dekorativní kosmetiky Gabriella Salvete

Autor: Archiv redakce

Měla jste někdy problémy s váhou?

Měla, ale protože jsem byla nemocná se štítnou žlázou. To můžete makat, jak chcete, ale nemá to žádný účinek. Měla jsem období, kdy jsem hodně jedla, protože mě štvalo, že to nejde dolů.

Povahově jste hodně veselá, téměř neustále se smějete. Co ale děláte, když jste smutná?

Když mě něco rozesmutní, tak se vybrečím. (smích) Ale já mám tendenci brát věci s humorem. Ale to je jenom přístup. Samozřejmě to neznamená, že se mě nic nedotýká, že nepláču, nebo že mě něco nebolí. Bolí, to máme všichni stejně. Ale úsměv je vždy to, co pomůže vám, i těm ostatním.

Byla jste jako malá vedená k herectví?

Ne. Moji rodiče nechtěli, abych dělala divadlo. Dokonce ani žádná z mých tří sester není herečka! Ale já jsem jednou „načuchla“ do divadelní šatny a od pěti let jsem už věděla, že chci dělat divadlo.

A syn? Zakážete mu herectví?

On ty tendence nemá. Chodí do divadla, baví ho být divákem, ale on spíš hodně a rád maluje.