Máte doma pětiměsíční miminko. Jak zvládáte mateřské povinnosti? Neuvažujete třeba o tom, že Adámkovi pořídíte brášku nebo sestřičku?
Naštěstí jsem kolem sebe vždycky měla hodně dětí, mladší sestra má dvojčata kluky, ta nejstarší teď už čtrnáctiletou slečnu. Mám tedy dlouholetou praxi a tak si mateřství užívám. A sourozence? Až bude Adámek trošku starší, teď se chci věnovat pouze jemu.

A pomáhá Pepa s Adámkem?
Musím říct, že opravdu ano.  Já nijak „netlačím na pilu“, protože vím, jak moc je časově zaneprázdněn, takže když přijde večer po celém dni domů ze zkoušení, rozhodně mu hned mezi dveřmi nevrazím Adámka do náručí. Pomáhá dobrovolně, sám od sebe. Hraje si s ním, povídá, zpívá mu...

Vezme třeba někdy syna v kočáru ven, abyste si mohla užít hodinku dvě jen sama pro sebe?
Musím říct, že toho spíše využívám, když musím jít pracovat do salonu a nemám hlídání. Jinak ale od Adámka odcházím nerada. Je ještě plně kojený, takže mám strach, aby pak třeba neplakal hlady.

Nechá vás vyspat alespoň v noci, nebo patří mezi ta miminka, která jsou vzhůru téměř pořád?
Adámek je skutečně dost živé dítě, které moc spánku nepotřebuje. Říkám o něm, že je jako mobilní telefon, stačí pár minut dobít a funguje zase několik hodin. (smích) Takže je to někdy poměrně náročné.

V těhotenství jste hodně přibrala, jen pět měsíců po porodu ale vypadáte skvěle. Jak jste se poporodních kil zbavovala?
I když to možná bude znít divně, já jsem si v těhotenství připadala krásná. Ten pocit, že ve mně roste nový život, byl nádherný. Nabrala jsem sice dvacet kilo, ale měla jsem štěstí a deset jsem nechala hned v porodnici. Teď mi jde dolů jedno kilo měsíčně a bez diety. Naopak se pořád něčím cpu. A protože miluju sladké, nepatří rozhodně můj jídelníček mezi ty redukční. Od doby, kdy jsem přišla z porodnice, mám dole už dalších sedm kilo.

Pohoda a spokojenost z vás doslova sálá. Máte nějaký recept na šťastné manželství?
Určitě nemám právo komukoliv nějak radit. Ale můj osobní názor je, že každý člověk má tady na zemi partnera, který je pro něj ten osudový.  A já si myslím, že jsem měla to štěstí, i když ty začátky byly opravdu pekelné, a ten svůj protějšek jsem našla. Cítím, že k sobě s Pepou prostě patříme. Alespoň teď to tak je. Nevím samozřejmě, co bude třeba za pár let, ale teď jsme skutečně šťastná rodina.

Co je podle vás pro fungující vztah nejdůležitější?
Těch aspektů, aby partnerství fungovalo, je samozřejmě celá řada. Upřímnost, tolerance, pochopení, smysl pro humor a možná i stejná práce.

Jako tanečnice jste byla zvyklá na každodenní tréninky, častá představení. Nechybí vám teď pravidelný pohyb?
Já mám s Adámkem pohybu ažaž. (smích) Samozřejmě, že se mi po tanci stýská, ale Adámek a mateřství je pro mě prioritou.

Kdy se chcete naplno vrátit do práce?
Na jaře se chystám znovu naskočit do muzikálu Kat Mydlář, ve kterém jsem už v divadle Broadway v minulosti tančila. Bude to pro mě jednoduché v tom, že půjde jen o večerní představení, takže od Adámka odejdu vždy jen na pár hodin. Když totiž vidím, jak mi syn roste doslova před očima, nechci o ty jedinečné okamžiky přijít. Práce vždycky bude, tancování taky, ale ty nádherné chvíle vám už nikdo nevrátí.