Světlana Nálepková (52): Láska mě zasáhla jako blesk | Pro ženy | Blesk.cz

Světlana Nálepková (52): Láska mě zasáhla jako blesk

14. ledna 2013 | 06:00

Kamkoliv tahle kočka vejde, hned na sebe strhne pohledy všech ostatních. A tak není divu, že se do ní bláznivě zamiloval o dvacet let mladší muž.

Se svým partnerem jste téměř dva roky. Čím vás zaujal?

Znala jsem ho téměř rok před tím, než jsme se dali dohromady. Ale nijak zvlášť jsem si ho nevšímala. Pak mě prostě zasáhnul blesk. Vůbec jsem to neplánovala. Chtěla jsem jen románek.

Ve snu mě nenapadlo, že z toho vznikne vztah. Prostě to přišlo. Rozumíme si, doplňujeme se a zatím nám je spolu dobře. Neřeším, jestli to má budoucnost. Žiju tím, co je teď. A teď je to hezké.

Je soužití s mladším mužem jiné?

Já si myslím, že to s věkem nemá mnoho společného. Spíš je to o osobnosti člověka. Myslím si, že neexistuje recept. Vnímám rozdíl v tom, že mám víc zkušeností. Václav je ještě nadšený z mnoha věcí, které mě už nechávají chladnou. Také už nejsem takový optimista, ale spíš skeptik. Je to dané zkušenostmi. Ale tyhle rozdíly vyvažují jiné věci.

Co je podle vás pro vztah nejdůležitější?

Člověk by od toho druhého neměl moc očekávat. Pak nebude zklamaný. Pro mě je důležité, že si s ním rozumím, je mezi námi psychické i fyzické spříznění.

Podstatné je, aby vás podpořil, když to potřebujete, abyste spolu mohli věci sdílet. Ale když čekáte, že vás ten druhý spasí nebo vám přinese štěstí, na to by měli všichni zapomenout.

Poraďte, kde hledat správného chlapa?

Já si myslím, že zásadní je nehledat. Na to není rada. Když ženy po někom touží, měly by tu touhu vyslat. Vysnít si muže, kterého bych chtěla, být otevřená, naslouchat a ono to přijde.

Máme za sebou náročné vánoční přejídání. Musela jste shazovat nějaká kila?

Je pravda, že si neumím odpírat jídlo. Miluju středomořskou a exotickou kuchyni, sushi, těstoviny… Ale nejím sladké, to ke svému životu nepotřebuju. Chuť k jídlu vyvažuju pohybem. Když se hýbete, můžete sníst všechno.

Jak jste odstartovala nový rok? Dala jste si předsevzetí?

Ne. Už léta si žádná předsevzetí nedávám. Vždycky si zhodnotím, co mi uplynulý rok přinesl hezkého, čeho bych se měla vyvarovat, jestli mě někam zásadně posunul. Dříve jsem si plánovala, co chci v následujícím roce udělat, jaké projekty uskutečnit.

Nakonec jsem s tím přestala, protože pak zjistíte, že je stejně všechno jinak, než si naplánujete. Život plyne a přináší věci, které nečekáte. Lidé stejně svoje předsevzetí nedodržují. A tak si spíš řeknu, co bych chtěla udělat. A jestli to bude letos nebo až příští rok, to je jedno.

A co byste tedy letos ráda zvládla?

Nosím v hlavě jeden projekt a čekám na vhodnou dobu, kdy ho zrealizuji. Měl by to být takový komorní muzikál, kde budu hrát a zpívat. Ráda bych si také rozšířila šansonový repertoár. Tak uvidíme.

Nechtěla byste se někdy vrátit k pantomimě, se kterou jste začínala?
Ne, vůbec. Nikdy jsem neuvažovala, že bych se tím živila. Nastoupila jsem do divadla a mezi tím úplnou náhodou vzniklo Mimtrio. Rozjelo se to tím, že jsme se objevili v televizi.

Vždycky jsem ale chtěla hrát divadlo a zpívat. Proto jsem začala dělat samostatné projekty. Už sedm let mám vyprodané představení Milovat k smrti – o životě slavné zpěvačky Edith Piaf. Když nám lidé na konci tleskají ve stoje, je to nádherný pocit. To jsem skutečně šťastná.

Autor: Michala Jendruchová