9°C
Alice Jandová (29)
Mladá žena slavného rockera Petra Jandy, která si naplno užívá maminkovskou roli u vytoužené dcery Anežky, přiznává, že na veřejnosti mlží, co to jen jde, aby nikdo jen tak neodhalil, ke komu patří. O své muži však mluví s láskou a úctou. Prý ji stále nezapomíná překvapovat třeba pugéty květin.
Tereza Vojtková (31)
Manželka oblíbeného herce Romana Vojtka, který exceluje třeba v seriálu Vyprávěj, a matka jejich společné dcery Edity (1) rozhodně neřeší, co si o ní myslí okolí. Klidně nám na svého muže „práskla“ třeba to, že je trochu barvoslepý. Vzápětí ale jedním dechem dodala, že si ji opravdu moc příjemně hýčká.
Luděk Sobota a jeho žena Adriena.
Autor: profimedia.cz
Adriena Sobotová (48)
Herečka a návrhářka šperků se boku známého herce a komika Luďka Soboty rozhodně neztratila. Má několik rolí ve Směšném divadle a ve volném čase vyrábí nádherné náhrdelníky a náramky. Na svého muže nedá dopustit. I po letech ji prý dokáže pobavit a příjemně překvapit. Kromě jiného jsme se dozvěděly třeba i to, že je v soukromí Luděk Sobota velmi hloubavý.
Iva Šípová (36)
I když je její muž o třicet let starší, žijí spolu spokojeně a bez skandálů už dvanáct let. Svatba proběhla překvapivě v roce 2007 na zájezdu fotbalové Amfory až v dalekém Řecku. Dnes spolu vychovávají téměř osmiletého syna Honzíka a Iva Šípová, bývalá baletka, o sobě klidně říká, že jezdí stále městskou dopravou a že s odpadky k popelnici rozhodně nechodí nalíčená.
- 11
FOTOGRAFIÍ
13 otázek:
1. Jak dlouho jste spolu?
Šípová: Poznali jsme se v březnu 1999, po čtyřech letech se nám narodil syn a za další čtyři roky jsme se vzali.
Tereza Vojtková: Jsme spolu sedm let, z toho dva roky jsme manželé.
Alice Jandová: Jedenáct let.
Adriena Sobotová: Je to až neuvěřitelné, ale jsme spolu už třicet let.
2. Změnil se váš život po boku manžela? Co vás nejvíce zaskočilo, překvapilo v dobrém i zlém?
Iva: Myslím, že jsem snad zůstala normální a svá. Jezdím hromadnou dopravou, chodím do práce, nakupovat, starám se o domácnost, o syna i muže. Díky Karlovi jsem poznala spoustu úžasných a milých lidí. Zaskočil mě a nebudu asi jediná – bulvár. Jakou špínu si dokáže vymyslet. Ale za ty roky jsem si zvykla, takže teď už mě nerozhází.
Tereza: Mně se život výrazně nezměnil. Roman nevytváří žádné skandály, abychom měli denně paparazzi nebo davy fanynek před domem. Mám spíše pozitivní zkušenosti – chodí mu moc hezké dopisy a maily, které mu pomáhám vyřizovat. Jednou mi policejní hlídka odpustila pokutu s tím, že ale musím pozdravovat manžela, protože všichni prý sledují seriál Vyprávěj. Negativ je opravdu málo. U bulváru mě už ani nepřekvapuje, že když nemůžou nic vyšťourat, vymyslí si třeba, že utrácím statisíce za plastické operace, kadeřníky a kabelky. Pobavilo mě, že třeba vyfotili cizí vilu a napsali, že mi nestačí, že kvůli mně musí Roman přistavět…
Alice: Zpočátku to nebylo nic příjemného, ale naučila jsem se v tom žít. Mám historku z období, kdy jsme se s manželem rozešli. Můj kamarád z rodného města mi tehdy řekl: „Všichni místní kluci tě chtěli dostat, aby Jandovi nasadili parohy, ale teď už nikoho nezajímáš.“ Zarazila mě ta zloba a závist lidi.
Adriena: Mě si vlastně Luděk předělal k obrazu svému. Seznámili jsme se totiž v době, kdy mi bylo pouhých osmnáct let.
3. Jsou nějaké výhody v soužití s člověkem, kterého lidi poznávají?
Iva : Mám to štěstí, že když jsem bez Karla, tak mě nikdo nepoznává. Takže protekci žádnou nemám, což mi nevadí, protože ji opravdu nemám ráda. Když dělal náš syn přijímačky do výběrové základní školy a udělal je, šla jsem za paní ředitelkou, abych se podívala na jeho testy. Chtěla jsem mít jistotu, že tam není jen díky svému jménu. Plno lidí si také bohužel myslí, že v České televizi pracuji jen díky Karlovi. Když jsem ale tu nabídku dostala, právě on v první chvíli nechtěl, abych ji kvůli budoucím řečem o protekci vzala.
Tereza: Ano, třeba u nás v Řitce v textilu Mája mám slevu. (smích)
Alice: Nečekám u lékaře, mám volné místo pro parkování. Jinak mlžím, co můžu, abych zatajila původ manžela.
Adriena: Za minulého režimu jsme měli protekci v řeznictví i v zelenině. Dokonce když se točily Silvestry v České televizi, sedával jeden řezník v první řadě. Byl to známý Jiřiny Bohdalové a také některých jiných herců. Dnes už tento typ protekce není potřeba.
4. Chtěla byste být sama známá, když teď víte, co život celebrity obnáší?
Iva: Jak už jsem řekla, jsem ráda, že jsem anonymní.
Tereza: Ani ne, jsem se svým životem spokojená tak, jak je.
Alice: Ani ne.
Adriena: Sama hraji divadlo, myslím, že mě lidé znají. Ale vyhovuje mi, že nejsem zase až tolik vidět.
5. Musela jste se něčeho kvůli životu s ním vzdát?
Iva: Nevybavuji si nic takového. Byla jsem členkou baletu v karlínském divadle, ale jak známo, produktivní věk baletek je velmi krátký, takže ani tuhle práci jsem nemusela obětovat, skončilo by to tak jako tak. A já jsem ráda, že to dopadlo právě takhle.
Tereza: Musela jsem samozřejmě udělat pár kompromisů, ale stejných, jako bych musela udělat i s jiným mužem.
Alice: Anonymity.
Adriena: Obětovat jsem nic nemusela. Život s Luďkem mě pořád překvapuje a baví.
6. Jak si vás manžel hýčká?
Iva: Hýčká si mě příjemně a i já si ho hýčkám. Ale řekla bych, že nijak viditelně. Květiny mi často nenosí ani mě nezahrnuje dárky, na to on moc není. Vánocemi a narozeninami to pro něj končí. Spíš si mě hýčká tím, že mi máloco odepře. Letos jsme byli třeba dvakrát se synem u moře. Ale kdybych řekla, že chci jet ještě pětkrát, určitě by nám to dopřál.
Tereza: On nemá moc rád, když ho před lidmi chválím. Říká, že ho pak chlapi budou zbytečně nesnášet... Ale ano, hýčká si mě! Kromě toho, že se s ním mám moc dobře, mě třeba drbe na zádech.
Alice: Občas přinese květiny. Hýčká si mě ale i milým chováním a pozorností.
Adriena: Luděk studuje různé knihy o zdravovědě a svoje poznatky mi předává hlavně proto, abych se o něj mohla postarat, až nebude ve formě. (smích)
7. Myslíte, že to mají děti známých rodičů těžší?
Iva: O něco těžší i o něco lehčí. Určitě jsou díky známému jménu pod větším drobnohledem, nejsou anonymní. Honzíka už třeba dnes znají ve škole žáci všech tříd, což asi u jiných dětí obvyklé není.
Tereza: Pozitivní je, že můžou mít více příležitostí, ale asi ta negativa převládají. Jsou více pod tlakem, můžou to mít těžší ve škole mezi spolužáky, v životě, když se jim něco povede. Vždycky tam bude ten otazník, jestli by to dokázaly i bez slavných rodičů.
Alice: Víc se od nich očekává, jsou pod drobnohledem, a když něčeho dosáhnou, hned mají nálepku, že to zaplatil tatínek.
Adriena: Jak kdy. Nerada vzpomínám na synovu základní školu. Tenkrát třeba dostal dvojku z tělocviku jen proto, že prý nedá při předklonu dlaně na zem. A to přitom v tu dobu závodně sportoval! Manžel to šel do školy řešit. Cítili jsme to jako křivdu, podle nás to nebylo fér. Učitelka měla averzi vůči nám, ale mstila se na synovi.
8. Snažíte se na veřejnosti vypadat stále dobře, abyste svého muže reprezentovala?
Iva: Když opomenu společenské akce, kde to je samozřejmost, tak v pracovní dny se někdy nalíčím a někdy také ne. Záleží na náladě a času. Určitě to ale nedělám, když jdu ven s odpadky nebo na nákup. Tepláky vlastním, a dokonce je i nosím. Samozřejmě chodím ale ráda hezky oblečená. Přednost však dávám spíš pohodlnosti než módním trendům.
Tereza: To je jednoduchá otázka. Jsem ráda, že jsem žena. Holčičí záležitosti mě vždycky bavily. Takže se o sebe starám a dělám to ráda hlavně pro svůj dobrý pocit. Nijak to ale nepřeháním. Mám malé dítě, pracuji a starám se o manžela a o domácnost, takže času není moc. V teplákách chodím také, ale snažím se, když vyjdu z domu, abych minimálně nevyděsila sousedy. (smích)
Alice: Stále jsem poměrně mladá, takže se maluji, jen když někam vyrážím. Přikláním se totiž k názoru, že teď musím být v líčení ještě střídmá, abych měla rezervu na pokročilá léta svého života. Doma to rozhodně neřeším.
Adriena: Snažím se vypadat dobře. Byla jsem tak vychovaná. Kdybych měla za muže někoho jiného, bylo by to stejné.
9. Prožíváte hodně to negativní a lživé, co se o vašem muži píše?
Iva: Dříve jsem to prožívala, dokonce jsme se i dvakrát ozvali a vše řešil soud. Oba spory jsme vyhráli. Teď už to jde mimo mě. Nechápu ale, že se ještě najdou lidé, co bulváru věří. Je to nejspíš tím, že drby mají u nás velkou tradici.
Tereza: Naštěstí se toho o Romanovi moc negativního nepíše a věřím, že ani psát nebude. Snažíme se žít v klidu a bulvár moc neprovokovat. Když už se něco objeví, bereme to s humorem a mojí babičce to vždycky nějak vysvětlím.
Alice: Absolutně ne.
Adriena: Dříve jsme to řešili, ale teď se tím už tolik nezaobíráme.
10. Je něco, co lidé o vašem muži nevědí a hodně by se divili, kdybyste to prozradila?
Iva: Veřejně známí lidé mají kolikrát co dělat, aby si alespoň trochu své soukromí před veřejností uchránili. Takže já bych určitě na něj žádné pikantnosti neprozrazovala, ani kdybych o nějakých věděla.
Tereza: Jeho třináctou komnatu už odhalili ve stejnojmenném pořadu. Dost brzy přišel o oba rodiče, ale má-li to být veselé, pár věcí by možná stálo za zmínku. Kromě toho, že je manuálně dost zručný (spoustu věcí na domě udělal sám), je třeba i velký jedlík, ač to na něm není vidět. Sní toho opravdová kvanta. Na společných večeřích s přáteli klidně a rád po všech dojídá. (smích) Také je lehce barvoslepý. Má diagnostikovaný snížený barvocit na zelenou barvu. Například o svém bývalém autě, které mělo tyrkysovou metalízu, si celé léta myslel, že je stříbrné.
Alice: Myslím,že svého muže znám dokonale, až mě to někdy zaráží. Asi by lidé koukali, jak je citlivý a vtipný.
Adriena: Luděk je velmi citlivý a hloubavý člověk. Nejraději má indického mystika a filozofa Osha.
11. Co si teď nemůžete dovolit na veřejnosti provést, protože by vás všichni mohli zkritizovat?
Iva: Tohle vůbec neřeším, když něco potřebuji nebo chci, tak to udělám. Asi by se fakt nenašla věc, při které bych si řekla: Tohle nesmíš, jsi přece Šípová. Určitě bych se ale například nemohla na veřejnosti opít a dělat nějaké výtržnosti, protože bych mu následující ostudou určitě moc ublížila. Jenomže já jsem stoprocentní abstinentka, takže tohle nehrozí.
Tereza: Nic takového myslím není. Když bude chtít někdo něco kritizovat, udělá to bez ohledu na to, kdo nebo co jste, a na to já nehledím.
Alice: Nic mi nechybí.
Adriena: Když chci, dovolím si leccos.
12. Máte kolem sebe dost přátel bez zištných úmyslů?
Iva: Ano. Mám kamarády i z doby, kdy jsem Karla neznala, takže ti ani nemohli mít vedlejší úmysly. Pak jsem samozřejmě poznávala další už v době, kdy jsem byla s Karlem, ale já nikomu na potkání neříkám: Hele, žiji se Šípem. Tudíž když po nějakém čase zjistí, o kterém Karlovi mluvím, už vím, že je to normální přátelství, a ne vypočítavost. Nemám pocit, že by se na mě lepili kamarádi s nějakými postranními nebo zištnými úmysly. Ani nevím, proč by to dělali.
Tereza: Troufám si říct, že ano.
Alice: Několik jich mám, ti jsou prověřeni lety, za ty dám ruku do ohně. S lidmi, kteří mi dávají najevo, kdo jsem, nekamarádím.
Adriena: Pár kvalitních kamarádek mám. O nějaké povrchní přátele nestojím.
13. Bez čeho byste už nedokázala žít?
Iva: Bez syna a bez svého muže.
Tereza: Chyběl by mi hlavně on!
Alice: Bez něho.
Adriena: Chyběl by mi Luděk.
