Králová: Před rozvodem byla bezmoc a strach | Pro ženy | Blesk.cz

Králová: Před rozvodem byla bezmoc a strach

5. února 2011 | 14:15

Když se v srpnu 2008 brali, byl to pohádkový konec jednoho příběhu. On bohatý podnikatel, ona královna krásy, které kdysi zastřelili přítele. Jenže svatbou ten příběh neskončil. Už je to téměř rok, co Lucie Králová (28) i se dvěma syny (4 roky a 1,5 roku) opustila manžela Zdeňka Kaufmanna (40). Od té doby se vleče komplikovaný soudní spor. Toto je první větší rozhovor, který Lucie v posledních 12 měsících poskytla.

Lucie, jak se vám podávala žádost o rozvod, když jste držela za ruce dvě malé děti?

„Měla jsem pocit, že rodina je základem šťastného života. A najednou se vše rozplynulo. Nastala bezmoc, beznaděj a strach z budoucnosti. Očekávání a zlo, které rozvod přináší. Bojovala jsem s tím dlouho. Vždy, když jsem se v autě otočila, byly tam dvě spící hlavičky, které mě nutily se stokrát zamyslet… I tak jsem se rozhodla a žádost o rozvod podala.“

Odcházela jste krátce po porodu, takže důvody musely byt opravdu závažné. Mluvilo se o manželových nevěrách…

„Jsem ženská, která ví, že v životě nejsou věci jen černé nebo bílé. Ale nezlobte se, o důvodech mluvit nebudu.“

Jak probíhalo stěhování od bohatého manžela? To jste vzala děti, tašky a šla?

„De facto ano. Sbalila jsem svoje osobní věci a věci dětí a odešla jsem. Bylo to hrozně těžké rozhodnutí, i když vím, že mnohé jiné ženy odcházející od svých manželů jsou na tom hůř. Na rozdíl od nich jsem měla finanční jistotu, za kterou jsem si mohla pořídit vlastní bydlení.“

Když jste podávala žádost o rozvod, asi jste nečekala, že se to potáhne tak dlouho. Máte představu, kdy to skončí?

„Ne, opravdu ne. Ale těším se, až to bude za mnou.“

Nicméně váš manžel po odchodu obeslal média s prohlášením, že vinu na rozpadu manželství vztahuje na sebe.

„Ano to udělal, ale ani k tomu se vyjadřovat nechci.“

Myslela jste i na to, že jednou nebude jednoduché sehnat partnera, který vás bude i s dětmi chtít?

„I to tam bylo. Společnost se dělí na dva tábory. Jedni vám fandí a říkají: Jdi do toho. A ti druzí vás zrazují: Neblázni, zůstaneš sama na dvě děti. Bude těžké najít si partnera a tátu pro dva »cizí« kluky.“

Co jste jim odpověděla?

„Že chci být pozitivní a nemám ráda krátkodobé cíle. Je mi jasné, že sehnat k sobě partnera, který mě bude milovat i s mými dětmi, není jednoduché. Ten, který mě ale právě takto bude milovat, za to stojí. I to čekání na něj. Můžu to brát i tak, že děti jsou ideálním sítem na případné rádoby lásky.“

Jaký teď máte postoj k mužům?

„Jsem opatrná, ale zařekla jsem se, že se ze mě nesmí stát ta zapšklá ženská. Že i negativní zkušenost se nesmí projevit na mém budoucím vztahu. Důvěra je důležitá, bez té nemá vztah šanci.“

Máte novou lásku?

„Jestli někoho mám, nebo ne, ventilovat nebudu. Tyhle věci si chci strážit. Je to další životní zkušenost, kterou jsem za poslední dobu získala.“

Jaký musí být ten pravý chlap, aby vás zaujal?

„Chytrý, empatický, rodinný typ a nesmí být sobec. A to nejdůležitější je, abychom si dokázali hodně povídat a měl pozitivní pohled na život.“

Co je pro vás teď nejtěžší?

„Upřímně? Rozvodové řízení.“

Proto jste se odstěhovala z Prahy zpátky do rodných Teplic, abyste měla klid?

„I tak se to dá říct. Mám v Teplicích zázemí. Maminku, která mi velmi pomáhá, a také známí mi jsou oporou.“

Z honosné vily jste se přestěhovala na sídliště do paneláku. Bylo pro vás těžké tak zásadně si snížit životní úroveň?

„Těžké, netěžké… Nějak jsem se rozhodla a za tím si stojím. Ve svém životě jsem žila v bohatství i v chudobě. Je to nepřenosná zkušenost a jsem za ni ráda. A pokud jde o ten panelák, nestěžuju si, žijí v něm spokojeně statisíce lidí. Faktem ale je, že pro děti je to otrava. Už se těším, až se na jaře přestěhujeme do řadového domečku, kde je zahrada. Kluci si tam budou hrát na pískovišti nebo skákat na trampolíně, což v bytě dost dobře nejde….“

Je pravda, že vám manžel neposílá na děti žádné alimenty?

„Nezlobte se, k mému muži už nebudu hovořit.“

Co vám teď dodává sílu v těžkých životních momentech?

„Někdy jsem se ráno probudila a moc si přála zase zavřít oči a probudit se až za rok. Děti mě ale donutily každé ráno vstát z postele a jít dál. Je to velká motivace a síla.“

Proč jste se po porodu kluků nevrátila na mola a nezačala znovu pracovat?

„Rodina pro mě byla vždy na prvním místě. S chutí jsem byla rozhodnutá stát se na plný úvazek maminkou v domácnosti.“

Hodně jste se podřídila rodině a manželství. Teď je všechno pryč, nelitujete?

„Nechci ničeho litovat. Nelituju, že jsem šla do soutěže miss, že jsem se tak mladá stala maminkou. Nelituju, že jsem se uvázala k manželství a pověsila kariéru modelky na hřebík. Myslím, že jednou bych ale mohla litovat, že jsem setrvávala v nefunkčním prostředí.“

Když jste zmínila miss, ani na ni nemáte hezké vzpomínky. Když jste v roce 2004 odjížděla na finále, vašeho přítele Václava Krejcárka zastřelila jeho exmanželka. Dá se to pochopit?

„Z mé pozice slovo pochopit asi není to nejvhodnější. Nedá se zapomenout. Byla to těžká životní etapa.“

Nedovedu si představit, co se v tu chvíli odehrává člověku v hlavě. Jste teď třeba opatrnější?

„Poznamenalo mě to v tom smyslu, že se dost bojím o své blízké. Neberu život jako samozřejmost. Pokud můj partner někam jel autem nebo letěl, vždy jsem měla strach. Jsem víc úzkostlivá a potřebovala jsem alespoň po SMS dostat zprávu, že je vše v pořádku. A o strachu o děti ani nemluvím. Ten je obrovský!“

Postupem času to nemizí?

„Každý si říká: To se mi nemůže stát. Proč by zrovna se mnou mělo spadnout letadlo, když padá jedno do půl roka? Já na to koukám jinak: Proč bych to neměla být já? Proč zrovna mně by se to nemělo stát? Mám pokoru k životu.“

Jak trávíte volné chvíle?

„Jsem skoro pořád s dětmi. Robík už je větší a má hodně zájmů, takže podřizujeme s mladším Ríšou hodně času jemu. Ze školky na tréninky, to zná každá mamka.“

Co vám naposledy udělalo největší radost?

„Když mi Robík nedávno řekl: Maminko, já tě miluju jako na celej život.“

Z čeho máte strach?

„Z nemoci a násilí.“

Je něco, čím se dnes řídíte?

„Mám dvě motta: Ztracené je jen to, čeho se sami vzdáme. A není důležité odkud jdeme, ale kam jdeme.“

Od královny krásy k rozvodu

V roce 2004 Lucii rodiče přihlásili do soutěže krásy, na titul Miss ČR si ale kvůli tragédii musela počkat. Zasáhla osudová rána. V den, kdy se Lucie připravovala na finále, jejího přítele Václava Krejcárka zastřelila jeho exmanželka. Lucie tak ze soutěže odstoupila a korunku získala o rok později. Po vítězství přišla i nová láska Zdeňek Kaufmann. V prosinci 2006 se Lucii po dvanáctihodinovém porodu narodil syn Robert. V srpnu 2008 se z ní stala vdaná paní a za rok se manželům narodil druhý syn Richard. Po necelých dvou letech manželství, s dvěma dětmi, Lucie požádala o rozvod, který trvá dodnes.

Autor: Hana Pokorná, mivrk