Před rokem jste se přestěhovala do Brna, stále se vám nestýská po Praze?
Určitě ne, myslím, že v Brně zapustím kořeny. Časem si ale něco pořídíme i Praze – hlavně kvůli práci, abych nemusela každý den dojíždět. Ono je jedno, kde žijete, v jakém městě, na jakém kontinentu, nejdůležitější je, s kým tam jste a jak se tam cítíte... Ten seshora mi seslal nabídku: „Chceš konečně být šťastná? Tak tvoje štěstí tě čeká dvě stě kilometrů daleko.“ Šla bych i dva tisíce. Jakmile člověk promrhá svoje štěstí, je konec. Musíme mu jít naproti, i když je to někdy dlouhá cesta.

Jaký byl vlastně váš život, než jste potkala současného přítele?
Řekla bych, že akční a pestrý. A byla to jedna velká škola, která měla hodně ročníků. Prožila jsem si zklamání, pády i čas, kdy jsem šla nahoru a nechávala si zase narůst křídla. To všechno mělo jeden důvod – spělo to ke dni D, kdy jsem dostala výzvu ke změně. Teď žiju novou etapu života.

Cítila jste, že změna přijde?
Že přijde „velký třesk“, jsem cítila každým dnem, ale nakonec to trvalo pár let. Člověk, který má naději, vydrží čekat dlouho.

Dneska jste přijela do Prahy, kdo se teď stará o miminko?
Babička s dědou – Radkovi rodiče Daniela milují, a když vyjedu, můžou si ho užít se vším všudy na dlouho dobu. Já jsem skoro uzurpující maminka, nemůžu se miminka nasytit. Když přijde taťka z práce, přebere štafetu.

Vydržíte v pohodě den bez Daniela, nebo býváte nervózní?
Teď už jsem v pohodě, jsem klidná a jistá, vím, že je o něj postaráno. Ale můj první výlet znamenal milion telefonátů.

Za kým a proč odjíždíte nejčastěji z Brna do Prahy?
Kvůli práci, rozhovorům, televizi. Vždycky si mezi povinnostmi udělám chvíli na kamarády a přátele – popovídání s nimi. Ale na dálku jsme v kontaktu přes chat, skype nebo telefon.

Kamarády v Brně zatím nemáte?
Teď žiju převrácený život, nemám čas ani potřebu hledat si novou společnost. Sytím se tím, co mám doma. Nepotřebuji zatím chodit na kafíčka, to jsem si užila v minulosti i před porodem – tedy v době, kdy jsem čekala na štěstí. Teď ho trávím.

Plánujete druhé dítě? Svatbu?
Rádi bychom měli ještě jedno, nejlépe sestřičku. I když se cítím mladá, je mi jasné, že pět let čekat nebudeme. I na svatbu dojde, ale teď není nejdůležitější na světě.

Jak jste se seznámila se svým partnerem Radkem Vonešem?
Nezlobte se, moc se mi o něm nechce mluvit, nemá to rád.

Tak z jiného soudku. Skvěle jste zhubla po porodu, jak jste to dokázala?
Protože jsem poměrně záhy musela přestat kojit, využila jsem toho ke shazování kilogramů. Jedla jsem pravidelně, často a malá množství. Prvních deset dnů ovoce jen do odpoledne, zeleninu v jakémkoli stavu – čerstvou, dušenou nebo třeba v polévkách – jinak žádné sacharidy ani bílkoviny. Dalších deset dnů jsem zařadila více bílkovin: ryby, tvaroh, maso. Není to tak fádní, jak se zdá. Když použijete vhodné koření, kvalitní suroviny a šetříte solí, dá to vydržet. Já si jídelníček hlídám pořád, ale pozor, nejsem šílenec. Nemůžete jíst pořád zrní a luštěniny, občas je třeba to proložit pořádným hemenexem.

Kolik jste zhubla?
Celkem sedmadvacet kilo, teď mám o dvě méně než před otěhotněním.

Nešlo si nevšimnout, že vaše hmotnost během let kolísala. Na čem byly ty výkyvy závislé?
Vždycky, když jsem byla hodně v pohodě nebo hodně v nepohodě, přibírala jsem. V době harmonie jsem měla pocit, že přece váhu nemusím řešit, a protože ráda jím i vařím, výsledek byl zřejmý.

Často jste měnila image, měla jsem z vás pocit, že se pořád hledáte.
Vůbec ne. Vždycky to souviselo s mojí prací, s novou deskou. Nový obsah – nový look. Ve světě nevyrábíte jen desku, ale i vizuální stránku interpreta. Možná to mělo malou souvislost s nějakou životní disharmonií, ale neuvědomovala jsem si to, proměny mě baví pořád. Ale priority jsou teď jiné. Není čas na experimenty, zvlášť když mám jeden malý experiment doma.

Asi pro každou mámu jsou těžké první dny s miminkem, jak jste je zvládla?
Žádný učený z nebe nespadl. Vůbec jsem nevěděla, zda se budu umět o mimi postarat, ale ono to přijde – příroda všechno dobře vymyslela a zařídila. Někdy mi to jde tak samo, že mi to hlava nebere.

Co hormonální výkyvy po porodu?
Samozřejmě jsem je cítila. Nejčastěji mě napadlo: Jsem dost dobrá máma? Dělám všechno dobře? Cítila jsem šílenou zodpovědnost. Moje sestra měla první dceru ve dvaceti a myslím, že neřešila spoustu věcí, kolem kterých já chodím po špičkách. Ale pozor, není to diagnóza – ono to pomine.

Teď už mám sebevědomí matky, pocit, že to zvládám. Pořád se vynořuje spousta otazníků: první rýma, první horečka, to už jsme překonali. Teď přijdou první zoubky. Všechno přijde, vy to zvládnete a všechno plyne dál

Tak je to i v životě...
Ale je to super! Ráda se připravuju na všechny „překážky“. Cítím druh lásky, která se nedá zažít s chlapem. A když toho skvělého chlapa máte doma, dítě všechno umocní, vážnost vztahu se zvětší.

Ví se o vás, že jste čarodějka. V co vlastně věříte?
Věřím v lásku, ta dělá člověka šťastným v tomto chaotickém světě.

Kdy plánujete návrat do práce?
Už jsem začala pracovat, i když ne naplno. Jsem stále na mateřské a chci si to užít. Miminko totiž hrozně rychle vyroste a já chci trávit maximum času s Danielem. Nikdy jsem ale netvrdila, že se vzdám práce. Čeká mě několik vystoupení se skupinou Laura a její tygři, po letech jsem dala dohromady i svou kapelu a začínáme hrát. Lidi mě po dlouhé době uvidí v jiném rozměru. A časem bych měla začít zkoušet jednu z hlavních rolí do muzikálu Kat Mydlář. Příští rok by měl mít premiéru.

Bude to hodně náročné, jste si jistá, že vás Praha nakonec nezláká definitivně?
Bude to hodně těžké, ale je to výzva. Prahu mám ráda, jak jsem říkala v úvodu, něco si tam časem pořídíme. Teď bydlím u lesa, je tady čistý vzduch a božské ticho. To mi v Praze pořád chybí.