Lucie Bílá: Pronásleduje mě fanoušek! | Pro ženy | Blesk.cz

Lucie Bílá: Pronásleduje mě fanoušek!

28. května 2010 | 04:11

Pět milionů korun. To je částka, kterou lidé každý měsíc požadují po Lucii Bílé (44). Na operaci dítěte, bezbariérový vstup, nový vozík… „I kdybych ale měla čtyři pusy, tolik nikdy nevydělám,“ komentuje to posmutněle zpěvačka.

Tajila jste někdy před veřejností přítele, abyste ho chránila?
„Tajila jsem pravdu a partnera měla vedle sebe, ze strachu, aby se lidi právě tu pravdu nedozvěděli. Rozchod s Vaškem, který bude mít kus mého srdce vždy, jsme oznámili, až když jsme se dohodli. Dokud to nemáte vyřešené doma, tak s tím nemůžete jít ven. Myslíte, že bych to měla změnit? Nevím.“

Teď někoho tajíte?

„Ne.“

A co váš řidič Petr?

„Ten hraje v mém životě naprosto jinou roli, než mi média připisují. Pracuje pro mě už sedm let a najednou si někdo vzpomněl, že by to mohl být můj milý? To opravdu není. Když se to objevilo v novinách, hned mu všichni volali a gratulovali.“

Co odpovídal?
„Že děkuje, ale není to pravda.“ (Směje se)

Věříte ještě v manželství, nebo jste ho po dvou rozvodech odepsala?

„Věřím na pravidla hry a k nim svatba patří. I když jsem moc chtěla, aby láska byla jak má, nevyšlo to. Pro to, jak teď žiju, jsem se nerozhodla dobrovolně. Ovšem čím je člověk starší, tím je těžší uvěřit, že se zase láska objeví. Ale je třeba věřit, nezavřít ty dveře a nechat je alespoň pootevřené.

Nápadníků určitě máte stále dost. Je nějaký, který vám nahání husí kůži?

„Kdybych kolem sebe neměla pár lidí, kteří mi trošku znepříjemňují život, nebyla bych ani správná celebrita, ne?“ (směje se)

Lucii Bílou už pár let pronásleduje jeden muž. Je do ní bezhlavě zamilovaný.
Lucii Bílou už pár let pronásleduje jeden muž. Je do ní bezhlavě zamilovaný.
Autor: Dana Kolářová

Co znamená trošku?
„Jeden pán mi šest let pravidelně několikrát denně píše dopisy a někdy je i docela zábavný. Dokonce mi napsal: Kozo pitomá, pojď se vdávat! Je to úžasná kombinace. (směje se) Posílá, kam pojedeme na dovolenou, co budeme mít na svatební hostině a kdy už si pro něj přijedu…“

Už jste někdy musela volat policii?

„Ano. Představte si, když vám z ničeho nic v půl páté ráno zvoní zvonek … Jsem tu sama se synem, tak to není zrovna příjemné. On chodí na všechny mé koncerty i představení, zpívá do zavíračky v divadle, fajn. Ale když to dělá u mě před domem a nenechá se odbýt, není jiná možnost, než tu policii zavolat. Ta ovšem reaguje tím, že mi nemůže pomoct, protože on mi vlastně nic nedělá.“

Takže máte sbírku protokolů?

„Velkou a modlím se, aby to nepřerostlo v něco jiného. Aby se jeho náklonnost nepřevrátila v nenávist, která by mohla dopadnout špatně. Za týden tady už byl po páté, neudržela jsem se a křičela na něj z okna. Pak jsem si v Murphyo zákonech přečetla, že nemá cenu hádat se s blbem, protože někdo by si nemusel všimnout, že je mezi vámi rozdíl. To mě poučilo a vůbec na to nereaguji, a když zazvoní, volám policii. Nemůžu dělat nic jiného, protože jeho utkvělá představa, že jsem jeho partnerka, asi jen tak nezmizí.“

Máte ochranku?

„Ne, mám řidiče, manažera, tým lidí, který je neustále se mnou. Ale Filip zatím ne! A to mě trošku děsí, přeci mému synovi nepořídím ochranku.“

Co po vás lidé ještě žádají?
„Peníze. Spočítala jsem to, a i kdybych měla čtyři pusy, tak těch pět milionů, které po mě lidé měsíčně chtějí, nemám. Nejsem úřad, který by mohl pomoct. Sama jsem si na všechno vydělala a jako jsou vysokohorské přirážky, tak já mám Bílou přirážku. Občas to na mě lidé zkouší.“

Co tím myslíte?

„Přišli za mnou rodiče malého chlapečka, který je těžce nemocný a na jeho operaci je potřeba dva miliony korun. Řekla jsem, že je mi to líto, ale nemůžu.“

Lucii Bílou už pár let pronásleduje jeden muž. Je do ní bezhlavě zamilovaný.
Lucii Bílou už pár let pronásleduje jeden muž. Je do ní bezhlavě zamilovaný.
Autor: Dana Kolářová


Jaká byla jejich reakce?

„Řekli mi, že ho alespoň přivedou ukázat. Brečela jsem potom čtrnáct dní, ale už mám na sebe takové finty, které mě odreagují. Mám sbírku Čtyřlístků, a když je mi ouvej, sáhnu po nich. I sbírka Večerníčků je dobrá. Když je to malé dítě ve mně zmatené, tak ho pohádkami uklidňuji, aby se nebálo.“

Zníte trochu smutně… Kdy jste nejvíce šťastná?

„Doma, když se ráno probudím a vidím východ slunce. Pondělky a středy, když se u mne zastaví rodiče na kafe. Debaty s Filipem, který začíná mít stále závažnější otázky a někdy ani nevím, jak mu na to odpovědět. (směje se) A samozřejmě na jevišti. Koncerty, role Carmen a Lucie Bílé.“

Není ta kazajka Lucie Bílé příliš svazující?

„Není. Občas se až podivuju nad tím co té Lucii Bílé, někdy projde.“ (směje se)

Bez čeho se na koncertech neobejdete?

„Bez muzikantů, kteří už jsou mí velcí přátelé, a samozřejmě bez posluchačů, kteří stojí pod pódiem a přestože je finanční krize a lidé váží každou korunu, tak já mám pořád plno. Nesmírně si toho vážím.“

Je pravda, že v Carmen brzy skončíte?

„Ne! Když je představení denně vyprodané, produkce ji nestáhne. Jen se v čase, kdy mám turné, nebo jiné aktivity, prostřídá s muzikálem Jesus Christ Superstar, kde hrát nebudu.“


Produkce vás do nového muzikálu neoslovila?
„Máří patří Báře Basikové… Ale já bych stejně nešla. Ani do Johanky nebo Draculy. Nevracím se.“

Jak snášíte konkurenci?
„Samozřejmě a jsem za ni vděčná. Dobrá konkurence je motivace a co se týká cen, všechny, jaké jsem mohla získat, už mám. Kdybych sbírala osmnáct let ceny jen já, tak je to nuda, ne? To, že umím vyhrávat, jsem už ukázala a že zvládnu být i druhá, taky.“

Vybíráte si, s kým budete vystupovat a s kým ne?

„Samozřejmě. Byla bych hloupá, kdybych se neobklopila lidmi, kteří jsou nejlepší. I alternaci Carmen, jsem řešila. Je důležité, s kým se objevíte na jevišti. Některý kolega vás může táhnou dolů a vy mu pomáháte nahoru. Stojí vás to pak hodně sil. Jeviště je můj druhý domov a tam se cítím jistá.“


V čem si jistá nejste?
„Internet, skype, facebook... Ještě že se mi počítač nevejde do pusy a nemůžu ho rozkousat. Na něj mám zlost nejvíc. (směje se) Něco napíšu, smažu to a můžu začít nova. Ne! Papír, tužku a manažer to přepíše.“

Lucii Bílou už pár let pronásleduje jeden muž. Je do ní bezhlavě zamilovaný.
Lucii Bílou už pár let pronásleduje jeden muž. Je do ní bezhlavě zamilovaný.
Autor: Dana Kolářová

To vás Filip do těch věcí nezasvětil?
„Má nejmodernější techniku a zvukovou aparaturu i kamery, protože ho zajímá režie. Ale já rozhodně ne! Mám na to lidi, kteří se mi o všechno starají. Vyznám se ve zpívání, divadle, produkci a obchodních tazích a toho se držím.“


Ve finančních investicích vám nikdo neradí?

„Mám účetní, bankéře, daňovou poradkyni a investuji do nemovitostí. Vždycky se držím toho, že si můžu dovolit jen to, na co mám. Samozřejmě, mám vše jištěné tak, že kdyby se náhodou něco stalo, moji blízcí a Filip by nezůstali bez prostředků. Vše mám pojištěné.“

Máte pojištěný i hlas?

„Ne, u nás je to složité a nikdo to neudělá. Tak, jak po mě všichni chtějí, abych byla jako Madonna, tak na to nemám vůbec podmínky. Občas se mi sice objeví nějaká helikoptéra nad hlavou, jestli se náhodou neopaluju nahá, ale jakmile slyším rámus, zaběhnu dovnitř.“ (směje se)

Když sedíte doma v Otvovicích, co děláte?

„S Filipem máme takové rituály. Když se vrátím domů po představení, pustíme si jeden díl Zoufalých manželek. Povídáme si a hlavně se snažím vypnout hlavu, jinak bych se z toho zbláznila.“


O čem se vám v noci nejčastěji zdává?
„Mám živé sny, je to jako v kině. Naposledy se mi zdálo o malém bílém koťátku. Musím se podívat do snáře, co to znamená. Než si jdu lehnout, tak přemýšlím, co se všechno stalo, jak by to mělo být a co bude zítra.“

Ohlížíte se zpátky, jak moc jste se změnila?
„Kdybych řekla, že ne, lhala bych. Jsou to okolnosti, lidi, co vás změní, čas. Už vedle sebe nemám dítě, ale dospělého muže, co má občanku. Snažím se víc věci řešit s klidem a rozvahou.“

Řešíte i stárnutí? Píšete si teď dvě čtyřky vedle sebe…
„Nedávno mě uváděli na jevišti se slovy, že věk se nehodí říct. Ale proč? Já ho hrdě říkám, je mi čtyřiačtyřicet a prožila jsem několik životů dohromady a nemusím se za ně stydět. Neřeším plastiku, vrásky. Proč bych měla dát do rukou cizímu člověku něco, co mě dělá tím, co jsem. V mých vráskách je můj život, pády, úspěchy, prohry, ale hlavně, jsem to já!“

Focení s Lucií Bílou • VIDEO: Valenta Vít, Hudba: Yellow

Jak byste strávila den, kdyby vás nikdo neznal?
„Je to jednoduchý, stačí zajet za hranice, kde mě nikdo nezná, a můžu si dělat, co chci. Pokud tedy nenarazím na české turisty.“


Jak dlouho byste vydržela bez toho humbuku kolem sebe?
„To si neumím vůbec představit, je to styl mého života. Hlavně, já bych neměnila. Mám ráda svůj život takový, jaký je.“

Kdo jednou bude nástupkyně Lucie Bílé?
„Moje korunní princezna je Ewa Farna. Pokud povede novou mladou generaci, tak je to skvělé a jsem ráda, že jsem mohla být u jejích prvních pěveckých krůčků.“

Je nějaká otázka, na kterou neumíte odpovědět?

„Možná ta, zda jsem dobrá máma. Filip se mě jednou ptal, proč na něj nejsem víc přísná. Odpověděla jsem mu, proč se na to ptá. Prý proto, aby dělal všechno, co chci. Řekla jsem mu, že přeci dělá všechno, co chci, tak proč bych na něj křičela.“

Na koho jste tedy přísná a zakřičíte si?

„Na nikoho. Vždy se snažím být na okolí vstřícná a slušná, nic víc. Důležité je i nedávat hlupákům šanci využít nějakého mého špatného kroku. Nikdy! Jinak bych nebyla tam, kde jsem!“

Autor: Hana Pokorná