S vaší paní vás od sebe dělí necelých čtyřicet let. Nezvětšuje se s přibývajícím věkem tato propast víc, než tomu bylo dřív?
Já si myslím, že se naopak zmenšuje. Ono je to asi logický. Dokonce jsme se o tom bavili a zdá se, že časem jeden druhému víc přizpůsobujeme. Řekněme, že já se snažím duševně mládnout a ona zas stárne. I když vizuálně se pochopitelně nic nemění.

Změnila se Alice po porodu? Stala se z dívky ženou?
Stala se maminkou. To je málo platný. Mateřství, porod, změní ženám priority. Jinak myslí, jinak se chovají. Z Alice se stala výborná žena i máma.

Nebojíte se, že jí přestanete stačit? Odejde za jiným, mladším chlapíkem?
Tak to jsem se bál, i když jsem měl jen o tři roky mladší manželku. Tahle obava se netýká jen párů s velkým věkovým rozdílem. Týká se všech. Nikdo proti takovým pocitům není totálně imunní. Ano, samozřejmě bojím, že může odejít.

A ona? Nemá strach, že vás zlomí nějaká fanynka, zamilujete se?
To už opravdu nehrozí. To bych se musel totálně zbláznit.

Prozradíte osudové ženy svého života?
Měl jsem tři manželky. Všechny se do určité míry staly ženou mého života. S tou první jsem měl dvě děti, s druhou a třetí po jednom potomku. A pak jsem v mezidobí mezi manželstvími prožil nějaké ty lásky...

A ženy v profesním životě? S jakými vám bylo nebo je fajn?
Mám jednu, se kterou pracuji už kolem třiceti let. Vede mi agenturu a Olympic. A zpěvačky? Asi nejlépe mi to jde s dcerou Martou Jsem s ní naladěný na stejnou notu. Ale jinak rozhodně Petra Janů.

Ještě tu jsou ženy – múzy. Jak funguje nyní manželka? Píšete pro ni písničky?
Já vlastně všechny texty píšu pro ní. Respektive ona je první, která je slyší. Rovnou se od ní dozvím, jestli je to dobrý nebo špatný. Má názor běžného posluchače a toho si velmi vážím.

I když se jí to nelíbí?
Tak v tom stejně pokračuji. Jsem tvrdohlavá palice.

Staráte se o dcerku, nebo si už na to přijdete starý?
No... Snažím se. Posledních devět měsíců o Anežku pečovala hlavně manželka. Ale došlo mi, že si od ní musí čas od času odpočinout. Někam sama vyrazit. Už toho měla dost. Tak si tedy Anežku jednou, dvakrát týdně na čtyři hodinky vezmu na starost. Jedeme spolu nakoupit, dám si ji do vozíku na takovéto dětské sedátko a vozím ji...

Přebalování vám jde?
To perfektně umím od svého prvního dítěte. Dneska je to s papírovými plínkami naprosto jednoduchá věc.

S  manželkou Alicí jste se kdysi rozešel. Nebyl jste si vztahem jistý. Teď už jste?
Tenkrát mi má hlava i okolí dávalo najevo, že je něco v nepořádku. Že takhle by to být nemělo. A to byl ten důvod, proč jsem ji nechal jít. I když jsem se o ní pořád staral. Chodila tu do školy. Nedovedl jsem si představit, že bych se na ni úplně vykašlal. Pak Alice odjela do Ameriky. Jenže tenhle záměr být od sebe daleko, selhal. Nevydrželi jsme to a k sobě se vrátili. Beru to jako zkoušku, která prověřila, že opravdu chceme být spolu. Ona ke mně odešla ze svých oblíbených a vytoužených Států, kde jistě mohla spokojeně žít.

Alice tedy chtěla bydlet v Americe?
Ano, ona by v ní nejraději žila i dnes. Stále tam chce odjet.Zamilovala si ji..

Neplánujete tedy, že byste si na Floridě pořídili domek jako řada jiných českých celebrit?
To určitě ne. Zaprvé na to nemám prachy a za druhé si nedovedu takovou dálku představit. Že bych tam něco kupoval, mi přijde absurdní..

Máte někdy spory o výchově Anežky?
Ona je ještě malinká. Ale máme na věc poměrně stejné názory.

Plánujete ještě jedno dítě, toužíte stále po chlapečkovi?
To víte, že ano. Chlapeček mi strašně chybí. To je málo platný. Chlap vždycky chce kluka. Nejen králové. Vůbec se tomu nebráním.

Jak byste syna pojmenoval?
Už jsme o tom přemýšleli. Nejradši bych Petra – tak se jmenoval i můj první syn, který zemřel. Ale prý už to nejde. Alespoň, že se Anežka jmenuje druhým jménem Petra. Abych měl nějakou památku. Ale určitě to bude nějaký staročeský nebo slovanský jméno. Nic amerického.