Richard Krajčo: Poprvé promluvil o synovi | Pro ženy | Blesk.cz

Richard Krajčo: Poprvé promluvil o synovi

7. dubna 2010 | 05:12

Lídr skupiny Kryštof Richard Krajčo (32) se živí hudbou a herectvím. Píše texty, skládá písničky. Je neuchopitelný introvert. Jeviště se mu stalo osudové. Podle něj nazval nazval své poslední album.

Jaký žánr dominuje na vašem jevišti zvaném život?

Děje se na něm spousta věcí. Celá naše země je takové malé jeviště. A každý si v něm hraje svůj příběh, ať už dobře, nebo špatně. Je to film, ve kterém se odehraje všechno. Není to ani teenagerská komedie, ani psychothriller. Jsou to spirály všech žánrů, a to je na tom to nejkrásnější. Neboť tehdy má člověk pocit, že opravdu žije a že to má smysl. Život miluji. Líbí se mi všechny vzestupy a pády. Inspiruje mě to k psaní textů. Naše desky mapují běh mým životem. Jsou na nich konkrétní příběhy.

Kdy jste prožíval komedii?

V roce 2001, když jsme se s kapelou snažili prorazit. Nechtěla nás žádná agentura, proto jsme si vše dělali sami. Pamatuji si na to, jak jsme si koupili obytnou Avii, v níž jsme jeli například 10 hodin na koncert do Prahy a po cestě jsme ztratili výfuky. Ale i na to, jak jsme v ní všichni přespávali na rozkládací posteli. To jsou věci, na které člověk nikdy nezapomene. Bylo to velmi pěkné období a dnes se pouze usmívám nad tím, co všechno jsem prožil.

Jak se cítíte na divadelních prknech?

Divadlo miluji. Je součástí mého života a posledních dvanáct let v něm trávím hodně času. Je zvláštní, že pár vyvýšených desek má takové kouzlo, které lidi přitahuje. Je mi trochu líto, že to v této oblasti nefunguje tak, jak jsem si představoval a jak to bylo, když jsem hrál v amatérském divadle. Myslel jsem si, že v každém divadle jsou všichni nadšeni a milují svou práci. Kdysi jsme udělali jedno představení do roka. Dnes je divadlo firma, která musí fungovat. Je to velmi vyčerpávající. Nevyhovuje mi systém od premiéry k premiéře. Tím divadlo ztrácí svou svobodu. Miluji ho, vždy ho budu dělat, ale nikdy ne ve velkém. Nechci si ho totiž zprotivit tím, že mě začne otravovat.

Jste spokojeni s hudebním dílem Jeviště? Před jeho nahráváním jste totiž řekli, že to bude nejlepší deska, jakou doposud kapela vydala.

Stále si to myslím. Nevím sice, čím je album výjimečné, ale pro nás je nejsilnější z těch, které jsme nahráli. Odvíjela se od toho i celkově perfektní atmosféra při nahrávání. Trvalo to pouhých 14 dnů, protože předtím jsme nedělali žádné přípravy. Prožívali jsme mimořádnou euforii. Jsou na něm velmi silné písničky, výborné texty. U ostatních albech jsme tyto pocity neměli. Vždy se nám něco nezdálo, říkali jsme si, tohle jsme mohli udělat jinak. Teď jsme takové pocity neměli.

Jaké je vaše album?

Shodli jsme se na všem. Jsme považováni za melancholickou kapelu, ale tato deska je víc taneční a veselá. Ale přesto jsme si nemohli odpustit ani smutné písničky. Rád totiž skládám takové věci. Naší srdeční záležitostí je zřejmě skladba Bůhvíkam, která je o člověku, který se rozhodne odejít z tohoto světa.

Co vás inspirovalo při psaní tohoto hudebního příběhu?

Hloupým obdobím v pubertě projde asi každý. Mladý člověk má pocit, že ho nikdo nemá rád a celý svět kope proti němu. Nikdo na to rád nevzpomíná, ale je to tak. Neobešlo to ani mě. Teprve později člověk zjistí, jaký je vlastně život nádherný a co by se mohlo stát, kdyby se nevzpamatoval včas. V posledním období jsem četl mnoho zpráv souvisejících s finanční krizí a s tím, jak se lidé rozhodli ukončit svůj život. I to mě podnítilo. Někdo má sílu ukončit svůj život, jiný ne. Nikdo neví, zda je něco po smrti, ale dělá to zřejmě s tím vědomím, že ho čeká něco krásnějšího.

Umíte se vypořádat s prohrami v reálném životě?

Řídím se hesly, že vše je tak, jak má být a všechno zlé je skutečně k něčemu dobré. Ale to člověk zjistí až později, když zažije zklamání a pády, že ho to obohatilo. Učím se na vlastních chybách. Ale nevím, zda jsem až tak opatrný, že se z nich i poučím.

Skupina Kryštof
Skupina Kryštof
Autor: abl, EMI

Na tvorbě se jistě podepsaly i rodičovské zkušenosti. Několik členů z kapely už má své potomky.

Jistě nás to změnilo, je to něco nádherného. Je to zázrak. Doteď jsem zázraky prožíval pouze při skládání písní a ptal jsem se, odkud se to ve mně bere, že ze mě najednou doslova vypadne text ke skladbě Rubikon či Obchodník s deštěm. Je to krásný pocit. Vždyť děti jsou to, proč jsme na tomto světě. Oni jsou jediná stopa, která po nás skutečně zůstane. Mám velkou radost, že můj syn také miluje hudbu. Když vezmu do ruky kytaru, hned chce hrát se mnou a tancuje u toho.

Ačkoliv jste s Jevištěm spokojen, kritici vás nešetřili. Podle některých jste předvedli beztvarou lyriku. Intonaci jako slon. Plkání prázdných slov.

Hudba je velmi subjektivní záležitost. Například na album skupiny Killers jsem si přečetl tak strašné kritiky, že jsem si ho málem nekoupil. Ale nakonec jsem se rozhodl opačně a považuji to za to nejlepší, co dosud kluci nahráli. Hudební kritiky na naši desku jsem nečetl, protože mě to nezajímá. Naše skladby hovoří o tom, co cítí kapela. Konec konců s našimi texty byl vždy problém.

Proč myslíte?

Jsou totiž lidé, kteří nad nimi nechtějí přemýšlet. Zdá se jim, že jsou bezduché a nelogické. Nemůžu za to, že existují i tací, kteří v dnešní bulvární době odmítají číst celé články, ale chtějí jen titulky. A já nabízím trochu básně, nad kterou se musí člověk zamyslet. Kdo nechce, ať to nedělá. Nechci totiž zpívat pro všechny, ale pouze pro ty, které to zajímá.

3 Nej Richarda Krajča

Nejoblíbenější kapela: Coldplay, Damien Rice
Největší inspirace: život
Nejvytouženější herecká role: Cyrano z Bergeracu

Autor: lesk.sk, frč, lena