Šperkařka, architektka, umělkyně? Adéla nemá vyhraněnou profesi. Zato má vyhraněné vlastní umělecké pojetí tvorby šperků i vlastní stanovisko ohledně práv žen v architektuře. Založila totiž skupinu Architektky zabývající se rovnoprávností v tomto specifickém oboru. Jaká úskalí za tím vězí či jak vnímá rozdíl mezi šperkařstvím a architekturou, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jak ovlivňuje to, že jste vystudovaná architektka, vaši práci designérky šperků?

Vnímám, že se to odráží v několika přístupech. Jedním je přístup k práci. Architektura je kreativní obor, naučila mě dívat se na věci z více úhlů pohledu a brát do hry různé formy zpracování. Při výrobě mnohdy postupuji jinak než vyučený zlatník. Jednak proto, že si na postup musím přijít, jednak proto, že vycházím z toho, jak chci, aby šperk vypadal ve své konečné podobě. Beru do hry materiál, to, jak se k němu mohu chovat, nejsem ale svázána předepsanými zlatnickými postupy.

Další přístup, pokud to není moje charakterová vlastnost, je management sebe samotné a práce. Architektonická zakázka je komplexní záležitost a je třeba mít několik druhů dovedností, pokud člověk pracuje sám na sebe. V neposlední řadě je to samotná estetika.

Čím se cítíte být více: architektkou, nebo šperkařkou? 

Zamýšlím se, jaká je vůbec správná definice architektury. Pro mě je prostorem, ve kterém se pohybuji, věcmi, kterými se obklopuji. Jsou to předměty, ve kterých jsou ukryté vzpomínky, city, emoce. Jsou to tedy i šperky, malé objekty, které jsou přímo na kůži. Je to velmi intimní záležitost, skrze kterou komunikuji se světem. Nemám vyhraněnou kolonku, pokud nějakou mám, tak je to architektka šperku. Nebo umělkyně?

Hodně se angažujete v problematice rovných příležitostí pro ženy v architektuře. Jaká je aktuální situace? Mají architektky například nižší platy?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací

Už mám předplatné. Přihlásit se