"Móda by se měla brát jako hra, ale je to příjemná hra, která k ženě patří," říká Rochová, která v sobě vidí spíš oděvní designérku než módní návrhářku.
Nejbližší je jí volná tvorba na hranici výtvarna: "Každý návrhář by měl být osobitý. Je to stejné, jako když malíř maluje obraz. Rukopis dobrého návrháře je vidět na každé přehlídce."

Baví ji takzvaně oblékat nejen tělo, ale i duši: "Jsem ráda, když se s člověkem setkám, odhalím ho a můžu ho obléknout." Lidé by podle ní neměli tolik podléhat módním trendům, ale spíš vsadit na osobitost.
Taková je i její kolekce s názvem Memory, kterou vytvořila pro světovou výstavu Expo v Šanghaji: "Jde o prolínání času, o zachycení stopy a propojování lidových krojů, staré rukodělné práce v propojení se současným oděvem puristickým, velmi čistým." Umí navrhnout i oděvy z izolačních materiálů.

Odmalinka chtěla studovat divadelní kostým: "V dětství jsem objevila skříň s

Zlata Adamovská s Liběnou Rochovou.

Autor: Pavel Machan

Profesní možnosti jí otevřel listopad 1989. Navrhla třeba trička v akci Trikem proti komunismu. Dnes se ve svém Studiu LR v Praze na Malostranském nábřeží věnuje solitérní zakázkové tvorbě pro vybranou klientelu a vytváří menší modelové kolekce. Má ráda "eleganci lehce rozbitou, nedbalou, která podtrhne a umocní kultivovanost nositelky".

Sama nosí nejraději věci kvalitní, pohodlné, elegantní, se šmrncem a nadčasové. Pár kousků od jiných designérů, ale večerní šaty výhradně ze své dílny. Žena, která nosí její oblečení, je podle ní "noblesní, je lehce extravagantní a osobitá".

Osobitost je podle ní opravdu důležitější než trendy: "Proč si pořád kupovat nové věci, když můžete mít jednu kvalitní věc, která se občas obmění. Myslím si, že je lepší mít pár lahůdek v šatníku, aby žena byla osobitá."
Baví ji setkávání s lidmi, cestování, návštěvy výstav, galerií, koncertů a divadel. Snaží se cestovat, jak pracovně tak na výlety.

Staňte se našimi přáteli na Facebooku.