Liběna Rochová: Jsem posera a zbabělec! Nemůžu vidět dětské utrpení | Pro ženy | Blesk.cz

Liběna Rochová: Jsem posera a zbabělec! Nemůžu vidět dětské utrpení

1. prosince 2014 | 06:00

Její modely můžete vidět na přehlídkách a výstavách po celém světě. Obléká Lucii Bílou nebo třeba Hanu Hegerovou. Málokdo už ale ví, že jedna z našich nejznámějších módních návrhářek a oděvních designérek stojí za charitativním projektem Adoptuj panenku a zachráníš dítě. Přesto sama nikdy děti, kterých se to týká, nenavštívila. Zajímalo nás proč...

Angažujete se už více než dvanáct let v projektu, který prostřednictvím programů UNICEF zajišťuje lepší zdravotní péči pro děti z méně rozvinutých zemí světa. Byla jste se někdy podívat, jak tam vlastně žijí?

V Africe jsem byla jen jako běžný turista na dovolené. Pavla Gomba (ředitelka UNICEF ČR – pozn. redakce) mě na jednu takovou cestu do nejchudších zemí světa samozřejmě pozvala, ale já jsem byla zkrátka posera. Měla jsem strach, že bych to v momentu, kdy bych viděla tu hroznou bolest, prostě nezvládla. V Indii i v Tibetu jsem potkala stovky takových dětí a hodně mě to vzalo. Nemám na to sílu. Jsem zkrátka zbabělec. Ale třeba se to ještě změní...

Nenapadlo vás někdy adoptovat si některé z těch dětí, jak se říká, na dálku? Abyste konkrétně viděla, kam vaše pomoc směřuje?

Přemýšlela jsem samozřejmě o tom. Pomáhat je důležité. Ne všichni mají to štěstí žít tak, jako žijeme my. Ale mám pocit, že to dítě je pak tak nějak vyčleněné z kolektivu. Najednou má nové oblečení, víc pastelek, batoh... Děti umějí být hodně kruté všude na světě. Jsem radši, když vím, že jdou mé peníze třeba na vodovod pro všechny děti, které potřebují napít. Ne jen jednomu dítěti, které pak navíc kvůli tomu bude trpět.

A co na vaši snahu podporovat chudé děti v Africe říkají doma?

Plně mě v tom podporují, a dokonce se také zapojují. Dala jsem jim letos certifikát, kde stojí, že jsou dárci speciálního vánočního dárku. Takže manžel například koupil dvě kozy, syn kolo a vnučka Ella pastelky. Ta je teď navíc hrozně nadšená a pořád opakuje, jak je to bezvadné, že děti v Africe mohou kreslit jejími pastelkami.

Jak vás vlastně napadlo začít spolupracovat s UNICEF?

Vždycky říkám: Jsem sobec, protože mi dělá dobře pomáhat. Ty děti to hrozně moc potřebují. Vždyť v životě je tolik bolesti, smutku a bezpráví... To je taky ten důvod, proč jsem se stala spoluzakladatelkou projektu Adoptuj panenku a zachráníš dítě a později i jeho patronkou. Bylo to před dvanácti lety a s Pavlou Gomba jsme začínaly jen s pár panenkami od oděvních návrhářů.

Vaše panenka byla na rozdíl od většiny ostatních poněkud netradiční. Kde jste čerpala inspiraci?

Má letošní panenka se jmenovala Slečna Grygarová a byla inspirována papírovými sochami výtvarníka Milana Grygara, je vlastně otiskem obrazu jeho sochy. Proto je celá z papíru a zdobí ji šaty z mé kolekce jaro/léto 2015. Navíc látka, kterou jsem si pro kolekci vybrala, je velmi specifická – připomíná také papír.

Kolik tahle benefiční aukce vlastně letos vynesla? Stálo to vůbec za to?

Aukce, pro kterou panenky vytvářeli přední designéři a známé osobnosti, se letos konala již podvanácté. Výtěžek 2 953 000, který vynesla, zachrání život 4921 dětem, které budou moci být proočkovány proti 6 smrtelným dětským nemocem – záškrtu, černému kašli, spalničkám, tuberkulóze, dětské obrně a tetanu.