5°C
Plánování je v módě. Plánujeme kariéru, dovolenou i rodinné štěstí. Ale někdy životní okolnosti a dílem i příroda rozhodnou za nás. A kdeže pak naše plány jsou? Měla jsem štěstí. Narodili se mi dva synové, přiznávám, že neplánovaně, s věkovým rozdílem, který se obecně považuje za ideální.
Dělí je necelé tři roky, dost dlouhá doba na to, abych stihla vypiplat prvorozeného a měla dost sil na péči o miminko, a přiměřená tomu, aby kluci vyrůstali vedle sebe. Ale když vidím, jak dospělý syn pomáhá mojí kamarádce Kláře s péčí o druhorozeného osmiletého, dochází mi, že to také není model k zahození. Ovšem jsou rodiny, kde příchod malého sourozence způsobí velký třesk. Jejich stabilita se rozhoupe v základech.
„Mám dva jedináčky.“
Klára (41) má dva syny: Adama (20) a Alberta (8)
Klára se s prvním mužem brzy rozvedla a o syna Adama se starala sama. Věnovala se časově náročné práci fotografky a už se vnitřně smířila s tím, že pravděpodobně další děti mít nebude.
Všechno se změnilo, když časem potkala nynějšího manžela Radka. Měl už také syna z předchozího manželství, ale přál si tenkrát snad víc než Klára, aby spolu založili rodinu. Albert se jim narodil po čtyřech letech vztahu. Adamovi bylo už dvanáct let a zprávu o tom, že bude mít sourozence, přijal bez velkých emocí, protože si sám moc neuměl představit, co to pro něj bude znamenat a jaké změny doma nastanou.
„Byl to dojemný okamžik, vidět oba své syny pohromadě. Tušila jsem, že mezi nimi vznikne pouto. Navzdory velkému věkovému rozdílu mají mezi sebou úžasný, a snad až výjimečný vztah. Adam na sebe vzal tak trochu roli ochránce a chůvy. Vždycky se o Alberta rád staral, dodnes ho hlídá, občas ho něco naučí a samozřejmě spolu dělají i spoustu blbostí. Ale pokaždé jsem se na něj mohla spolehnout a měla jsem jistotu, že když jsou spolu, nic se malému nestane,“ říká Klára.Dnes už je Adam dospělý a připouští, že by se rád osamostatnil. Ale přiznává, že si to bez bráchy neumí představit. Klára ovšem ví, že věkový rozdíl mezi syny není ideální.
Oba kluky vychovávala prakticky každého zvlášť. Ale tím se podle ní nemá smysl příliš zabývat. Stejně situaci neovlivní. „Byli jsme doma tři děti a vyrůstali jsme spolu. Nechtěla jsem proto Alberta vychovávat jako jedináčka.Moc jsem si pro něj přála sourozence, ale to už se nám nepodařilo.“ Předloni odjel straší syn na celý rok na studijní pobyt do Ameriky. „Albertovi se hodně stýskalo a často opakoval: ,Těším se, až budu mít Adámka na očích.‘“
Roční odloučení kluky nijak neodcizilo. „Možná právě proto, že jsou si věkově vzdálení, jsem mezi nimi nikdy nezaznamenala sebemenší stopu řevnivosti, žárlivosti nebo rivality,“ dodává Klára.
Jak to vidí sourozenci:
Adam: „Občas mi jde brácha na nervy, protože za mnou pořád chodí a chce, abych si s ním hrál. Já na něj nemám pokaždé čas, ale když jede na pár dní někam pryč, je doma divné ticho. Někdy mám o něj strach.“
Albert: „Hlavně nechci, aby se Adam od nás odstěhoval. Chtěl bych, aby si se mnou víc hrál.“
„Na věku nezáleží.“
Helena (38) má dceru Kristínu (17) a syna Mikuláše (7)
Syn se Heleně narodil po pěti letech soužití s novým partnerem. Desetiletá Kristína tenkrát nechtěla o sourozenci ani slyšet. „V tom věku se v holčičkách probouzejí mateřské sklony, měla jsem tedy naději, že se to změní, až jí domů přivezu z porodnice miminko. Nic takového se ale nestalo, chtěla mě mít sama pro sebe a vůbec se o mě nechtěla dělit,“ vypráví Helena. Kristína navenek žárlivost moc neprojevovala, ale snažila se trávit co nejvíc času s otcem, který měl jenom ji a zahrnoval ji veškerou pozorností.
Vztah Mikuláše a Kristíny není úplně ideální. „A být ani nemůže, protože každý má svůj vlastní svět a není příliš věcí, které by je spojovaly. Syn se spíš přizpůsobuje starší sestře. Chápu, že ona nemá nervy na výstřelky malého kluka,“ říká Helena. Často se i hádají a provokují, ale to připisuje tomu, že obě její děti mají podobné povahy. Jedno je ale zajímavé: před matkou se občas chovají, jako by se nemohli vzájemně vystát, ale když jsou sami, dovedou se dohromady v pohodě zabavit. Helena tedy ví, že přes veškeré nesváry spolu sourozenci drží.
„Kristína už je velká holka, má přítele, ale na věku nezáleží. Obě děti mě potřebují stejně a někdy jsou důležité i zdánlivé malichernosti. Třeba když koupím sladkost Mikulášovi, nesmím zapomenout ani na dceru,“ dodává Helena.
Jak to vidí sourozenci
Kristína: „Někdy je Mikuláš strašnej prevít a všechno mu projde, protože ze sebe umí udělat andělíčka, ale patří k nám.“
Mikuláš: „No, o Kristýně bych řekl hlavně, že je hezká, jednou bych si takovou podobnou i vzal. Ale nesměl by s náma bydlet ten její Mireček, to bych nesnes’, pořád se strašně směje a já nemůžu ani usnout.“
„Miminko nepomohlo.“
Sabina má tři děti: Simonu (18), Alexe (12) a Sáru (2 roky)
Přála si mít děti s velkým časovým odstupem, chtěla, aby každé mělo možnost mít matku samo pro sebe a aby se o ni nemuselo dělit se sourozenci. Sama pochází z poněkud rozpolcené rodiny zatížené traumatem z tragické smrti mladšího bratra. Asi i proto si vždycky přála početnou a spořádanou domácnost. „Nejmladší Sáru beru jako dar z nebes. Doufala jsem, že její příchod na svět zmírní napětí mezi námi a nejstarší dcerou Simonou, která nám dělá velké starosti: potlouká se po večírcích a často se vrací opilá, pokud vůbec přijde domů.
Když přišla do porodnice a malé sestřičce darovala růžového plyšového medvídka, brala jsem to jako příslib nového začátku. Předpokládala jsem, že se v ní probudí mateřský cit a že ji miminko udrží doma,“ říká Sabina. První dva týdny to opravdu vypadalo, že Simona bude ráda malé nablízku. Pak se začala čím dál častěji vytrácet z domu. Letos na jaře neudělala maturitu a od té doby se ukáže, jen když potřebuje peníze.
„Strach a bezmoc mě někdy úplně paralyzují. Naposledy tvrdila, že si hledá práci, ale tuším, že se celé dny někde toulá a přespává u kamarádů. Bojím se myslet na její budoucnost, ale mám stále naději, že má dobré jádro a že se vzpamatuje, jinak bych se utrápila,“ přiznává Sabina. Prostřední Alex se dobře učí, výborně hraje na kytaru, nejsou s ním naštěstí problémy. „Přesto cítím, že se mi s příchodem malé Sáry začal vzdalovat.
Je to hlavně moje chyba, že na něj nemám čas, navíc začíná být v pubertě a o moji přítomnost příliš nestojí. Místo velké stmelené rodiny zjišťuji, že se už ani nesejdeme všichni u stolu. Manžel se vrací z práce pozdě večer, Simonu jsem teď dva týdny vůbec neviděla a trnu strachy, s čím zase přijde. Alex je raději venku s kamarády. Myslela jsem si, že naše děti budou držet při sobě a že se nikdy nebudu cítit osamělá, ale opak je pravdou,“ dodává Sabina se zklamáním v hlase.
Jak udržet rovnováhu v rodině:
Nenechte se zmást, adolescent vás potřebuje stejně jako jeho mladší sourozenec. Je důležité věnovat se jim oběma zároveň, ale i každému zvlášť. Jeden touží, abyste mu vyprávěla pohádky, druhý chce, abyste s ním šla vybrat nové džíny. Snažte se vymezit si pro každého prostor a čas.
Pozornost každému
Někdy je obtížné skloubit rozdílné požadavky sourozenců. I když starší dává na odiv svoji samostatnost a snaží se být nezávislý, může pro něj být příchod malého sourozence hotovým zemětřesením. Žárlivost a obavy či tíseň se mohou projevit zhoršením školních výsledků, domáháním se životního prostoru, které může vyústit až v předčasné odpoutávání se od rodiny.
Mluvte spolu
Snažte se být i se starším dítětem co nejvíce v kontaktu. Musíte mu dávat najevo, že ho máte ráda a že se na vašem vztahu nic nemění. Nezapomeňte mu občas udělat radost malou pozorností na znamení toho, že na něj stále myslíte.
Důležité chvíle ve dvou
Dospívající se většinou do komunikace s rodiči nehrne. Nenechte se tím ovlivnit a snažte se vést dialog. Je důležité dát najevo, že o něj stojíte. Pokud se doma některý den míjíte, alespoň mu telefonujte. Běžte si se starším synem nebo dcerou někdy zaplavat, zajděte spolu do kina nebo na večeři.
Starší dítě není chůva
Není na místě, aby se starší sourozenec zapojil do výchovy mladšího nebo začal suplovat jednoho z rodičů. Uvědomte si, jaká je jeho role v rodině. Může vám samozřejmě pomoci s hlídáním, ale v rozumné míře. Pokud ho za to dokonce odměňujete penězi, riskujete, že vztah mezi sourozenci bude deformovaný na servis a placenou službu a bude zatížený i do budoucna.
Přijetí nové rodiny
Výrazný věkový rozestup mezi sourozenci většinou není záměr, ale vyplyne ze skutečnosti, že matka si najde nového partnera. V tom případě je základním předpokladem pohody v rodině, aby starší sourozenec přijal nového partnera. Většinou se to neobejde bez velké dávky trpělivosti a tolerance.
Výhody většího věkového odstupu:
Přirozený vzor
Starší sourozenec, obzvlášť pokud je stejného pohlaví, funguje pro mladšího jako vzor. Předá mu model chování v nejrůznějších situacích, bude ho povzbuzovat k mnoha činnostem.
Pomocná ruka
Při troše štěstí se starší dítě promění v pomocníka, který je poměrně často po ruce. Doběhne na nákup, pomůže v kuchyni, zkrátka máte jedny ruce navíc, když sama nestíháte.
Omládnete
S kočárkem si budete rozhodně připadat mladší, než když se vedle vás kymácí puberťák, který vás navíc pravděpodobně už o hlavu přerostl.
Vnímání času
Už víte, jak to letí, takže si snažíte čas s dětmi více vychutnat. A nejspíš už jste i získala nadhled, občas nad něčím přimhouříte oči, protože už umíte lépe rozlišit, co je opravdu důležité, a z čeho se naopak nestřílí.
Hlídání gratis
Třináctiletý potomek zpravidla zvládne pohlídat mladšího sourozence. Nemusíte hledat paní na hlídání nebo povolávat babičku, abyste si mohla vyjít třeba do kina.
Nevýhody:
Nesdílené dětství
Vaše děti budou mít méně společného, než kdyby vyrůstaly vedle sebe prožívaly spolu různé příhody.
Volný čas
Protože jsou děti v rozdílných stupních vývoje, je těžké skloubit jejich potřeby. Problém nastává například při organizování volného času. V praxi to vypadá tak, že si rodiče děti rozdělí, ale rodina tak tráví méně času společně.
Co k problému říká psycholožka Johana Kroupová?
Jaký věkový rozdíl mezi sourozenci je podle vás mezníkem, kdy je rodiče vychovávají jako jedináčky?
Určitě se to nedá zobecnit, ale je to věk, kdy si už spolu sourozenci nemůžou hrát a nevznikne mezi nimi určité spojenectví před rodiči a světem. Podle mých zkušeností se hranice věkového rozdílu, kdy je možné ještě společně věci prožívat, pohybuje tak kolem pěti let, ale může se posouvat věkem, kdy si například dvacetiletá a patnáctiletá sestra najdou společnou řeč. Ale přece jen půjde v tom spoluprožívání spíše o jedináčky.
Platí rovnice, že čím větší věkový rozdíl mezi sourozenci, tím menší žárlivost a rivalita, nebo v tom věk nehraje roli?
Čím větší věkový rozdíl, tím spíš starší sourozenec vnímá mladšího jako toho, kdo potřebuje ochranu a na koho nemusí žárlit, nebere ho jako „konkurenta“. Ale záleží na rodinné konstelaci, rozdělení rolí a zvyklostech.
Měl by mít výrazně starší sourozenec nějaká privilegia?
Privilegia staršího vždy budou – byl první a vše nové prožívá jako první, sourozenec půjde tak trochu v jeho šlépějích. Na druhé straně od něj rodiče můžou vyžadovat odpovědnost vůči mladšímu sourozenci, více péče o něj. V rodinách s výrazně staršími prvními dětmi se bohužel dost často ten starší stává i chůvou a pečovatelem.
