2°C
Jedenáctiletý syn mé kamarádky Aleny sveřepě odmítal jet do školy v přírodě. Po příčině nemusela pátrat dlouho, už dávno tušila, že má Tomáš ve škole problémy. Spolužáci mu dali přezdívku „tučňák“ a kvůli výrazné nadváze se mu stále posmívají. Chlapec začal výrazně přibírat, když se jeho rodiče rozvedli a péči o něj z velké části převzala babička.
„Maminka byla vždycky vynikající kuchařka.Tomáš je její jediný vnuk, a když nás můj manžel opustil kvůli jiné ženě, měla pocit, že mu všechno vynahradí dobrým jídlem. Nejhorší je, že to začalo plíživě a pak už to nešlo zastavit. Vyvařovala mu sladké, slané, zkrátka všechno, na co měl chuť. Samozřejmě nemůžu svalovat vinu jen na babičku, protože jako máma jsem měla zakročit dřív. Podíl na tom měla i skutečnost, že jsem neměla čas se synem aktivně trávit víkendy a on je samozřejmě z velké části trávil doma s babičkou,“ vysvětluje Alena.
Výčitky svědomí, že celou situaci nechala zajít tak daleko, ale i obavy ze zdravotních rizik plynoucích z nadváhy, ji přinutily jednat. Záhy ale zjistila, že boj se synovou obezitou zdaleka nebude jednoduchý. Nasadila mu dietu a přihlásila ho do dvou sportovních kroužků. „Zrada číhala v tom, že se sportovní aktivitou měl Tomáš ještě větší apetit. Pohybovali jsme se v začarovaném kruhu, opakovaně jsme zahajovali diety, ale jednou selhal Tomáš, jindy porušila kázeň babička,“ popisuje Alena.
Po domluvě s dětskou lékařkou se rozhodla radikálně změnit jídelníček a o víkendech s Tomášem jezdí na kole. „Je to dřina, ale máme radost z každého úspěchu. Na začátku syn vážil šedesát čtyři kilo, dnes má o čtyři méně. Myslím si, že nejvíc ho motivuje touha zbavit se potupného posměchu,“ dodává matka.
Proč tloustnou?
Tomáš je jeden z mnoha školáků s nadváhou, kterých podle výzkumů každoročně přibývá. Po příčinách obezity nemusíme složitě pátrat. Na svědomí ji mají stravovací návyky, skladba jídelníčku a životní styl celé rodiny. Svou roli hraje samozřejmě i genetika, ale často se na ni tukem oplácaní rodiče schovávají, aniž si připustí, že i za jejich nadváhou stojí špatná životospráva, kterou předávají svým potomkům. Rodiče i prarodiče někdy boubelatost zcela nekriticky považují za roztomilou a ze samé radosti, jak dítě dobře baští, nerozeznají zlomový okamžik, kdy nadváha přechází v nebezpečnou obezitu. Na svědomí mívá zdravotní a v mnoha případech psychické problémy, které mohou přetrvávat až do dospělosti.
Pozor na „tlusté dětství“
Když přijdou domů, hodí aktovku pod stůl a vrhají se k počítačovým hrám nebo k televizi. U toho posvačí přesolené brambůrky, čokoládovou tyčinku nebo hamburger. My zaměstnaní rodiče si někdy s úlevou říkáme, že je to lepší, než kdyby se toulali po ulicích, ale daň za to, že naše děti tráví volný čas pasivně, bývá vysoká. Děti vozíme do školy autem, rostou nároky na školní přípravu, málokdy je požádáme, aby nám pomohly v domácnosti. Čas, který tráví aktivním pohybem, se snižuje na minimum. „stále platí, že tělesná hmotnost se zvyšuje tehdy, když příjem energie převyšuje výdej. Je to jednoduchá rovnice, ale udržení této rovnováhy je v naší přetechnizované době problémem pro dospělé a bohužel i pro děti,“ říká dietoložka Marie Novosecká.
Pohyb jako lék
Zhruba jen dvě třetiny dětí se věnují mimoškolním sportovním aktivitám, je to alarmující, protože dvě hodiny tělocviku nic nezachrání. Když se nebudou hýbat, krutě na to doplatí. Bez pohybu na čerstvém vzduchu se snižuje jejich odolnost, proto jim kromě obezity hrozí, že chytnou každý bacil, který kolem nich proletí. Děti by měly být venku minimálně hodinu, ale raději dvě, aby měly šanci setřást psychickou zátěž z vyučování a školních povinností. Minimálně hodina je nutná k tomu, aby se stimuloval metabolismus, který zabezpečuje pozitivní přínos pravidelného pohybu. „Optimální rozložení pohybových aktivit má velký vliv na duševní zdraví dětí a snižuje riziko chronických onemocnění, jakými jsou cukrovka druhého typu, vysoký krevní tlak, poruchy tukového metabolismu nebo nemoci pohybového aparátu,“ říká MUDr. Kateřina Babinská.
Kolik má vážit? Počítejte!
Dítě, které měří 140 cm, by nemělo vážit více než 40 kilo. Správnou hmotnost vašeho potomka si můžete spočítat. Odečtěte od výšky dítěte v centimetrech 100. Výsledek odpovídá horní hranici dětské normální váhy. Jinak už lze mluvit o nadváze. Pokud máte pochybnosti, poraďte se s pediatrem, jenž má k dispozici přesné hmotnostní tabulky.
Víte, že…
…v České republice trpí nadváhou 25 procent dětí?
…v Evropě žije 22 milionů dětí s nadváhou, z toho pět milionů je obézních?
…každý rok jich přibývá dalších 400 tisíc?
KNIŽNÍ TIP:
Brigitte Speck: Vaříme malým neposedům
V knize se dozvíte, jak složení stravy ovlivňuje chování dětí, zejména těch neklidných a hyperaktivních. Najdete tipy a rady, jak jim upravit složení stravy, jakých potravin se vyvarovat a jaké by naopak v jídelníčku neměly chybět. Inspirací vám bude 80 receptů, které využívají méně tradiční ale dostupné ingredience.
Computer Press, brož., 96 str., 249 Kč
Děti, které jakkoliv vybočují, to nemívají v kolektivu lehké. Zeptali jsme se odborníka, co prožívají a jak jim pomoci?
Odpovídá: Zoja Šedivá, dětský psycholog
Do jaké míry se odráží obezita na psychice dítěte?
Obezita u dětí nejen tělesný, ale i psychosociální handicap. Při dnešních mediálních normách , podle kterých je žádoucí superštíhlá postava, se obézní dítě snadno stane terčem posměchu, někdy až šikany. Důvodem bývají nejen estetické důsledky obezity, ale obvykle menší i obratnost těchto dětí, neschopnost udržet krok v různých sportovních aktivitách. Děti s obezitou se pak snaží pohybovým činnostem vyhýbat, a tak se snižuje výdej energie, dítě se dostává do izolace, prohlubují se pocity méněcennosti. Snadno se tak dostane do bludného kruhu kompenzování deprese a frustrace „zajídáním“, které vede k dalšímu nárůstu hmotnosti.
Jak by k obézním dětem měli přistupovat učitelé?
Dobrý pedagog může dítěti s obezitou pomoci tím, že zdůrazní jeho silné stránky (dobře kreslí, zpívá apod.), zapojí ho do pohybových her dětí a vytvoří situaci, kde může být úspěšné. Tím ovlivní i postoj ostatních dětí k obéznímu spolužákovi. Na druhé straně by se ale dítě mělo vždy cítit učitelem akceptované, ať už je jakékoliv.Nikdy by nemělo dojít k přehnanému poukazování na obezitu nebo dokonce k zesměšnění.
Jak se mohou tlouštíci bránit posměchu ze strany spolužáků?
Výhodou pro ně je, když se dokáží zaujmout své vrstevníky v těch oblastech, kde jim tloušťka nevadí a získají tak jejich respekt. Důležité je také, jaký mají sami vztah ke svému problému, pokud si dokáží udělat sami ze sebe legraci, jsou méně zranitelní než když dají najevo, že je to pro ně citlivá oblast.
