Prázdniny skončily: Jak přežít začátek školy

"Vstávej! Připrav snídani, nachystej svačinu, zkontroluj umyté uši, pošli složenky za kroužky. Pak máš chvíli čas, ale moc ho není. Po práci vyzvedni děti ze školy, odvez je na tenis... a nepanikař, večer tě čeká opáčko ze zlomků a hlavonožců."

Zatímco hlavu máme ještě na srpnové dovolené, školní rok už nás chytil do drápů a smýká námi zrychleným stereotypem nového rodinného režimu. Škola není jen záležitostí dětí. Zdá se, že spolu s našimi ratolestmi jsme i my rodiče jaksi "školou povinní".

KATKA (34)

'Většinu Terezčiných školních povinností prožívám s ní,' říká Katka.

Autor: PROFIMEDIA.CZ, SHUTTERSTOCK.COM

Stresuji se už od poloviny srpna
Katka prožívá se svou dcerou Terezkou všechny její školní úspěchy i neúspěchy velmi intenzivně. "Někdy mám pocit, že si dělám nervy zbytečně, ale neumím to jinak. Už když se přelomí půlka prázdnin, začnu na školu myslet. Přezůvky a oblečení kupujeme koncem srpna. Jednou se stalo, že Terka přes prázdniny tak vyrostla, že jsme museli kupovat celý nový šatník. Také sháníme pomůcky, které jí doporučili ve škole – ty stojí celkem kolem tisíce korun."

Slovíčka v autě
Kateřina nepodceňuje ani přípravu do školy. V polovině července koupí procvičovací sešit, a když má Tereza chuť, zopakují si například cestou v autě pár slovíček z angličtiny. "Když nechce, nenutím ji. Ty chvilky učení ji naštěstí baví, dokonce má ze školy deník, kam si zapisuje, co prožila, kde byla, lepíme tam pohlednice a vstupenky, takže škola nás má pořád tak trochu na laně."

Rok od roku menší nervy
Začátek září je pro Kateřinu stresující. "Trvá to tak prvních čtrnáct dní, než vyladíme, kdy Terce končí škola, jak přechází do družiny, v kolik a kam chodí na kroužky, jak to stíháme sladit s pracovním časem mým a mého muže. Ze školy pořád posílají něco k podpisu nebo ke schválení, tomu se opravdu věnuji. Během pár týdnů se věci uklidní a já mám víc času i na své koníčky. Čím je Tereza větší, tím všechno naštěstí prožívám méně. Ona – na rozdíl ode mě – školním stresem netrpí vůbec, a to je pro mě nejdůležitější."

Prvních 14 dní v září je krizových.

Autor: PROFIMEDIA.CZ, SHUTTERSTOCK.COM

LENKA (40)

Zářijová panika
Lenka má dva syny, oba na základní škole. Začátek výuky ji děsí každoročně s ubývajícím počtem prázdninových dnů. "Kluci nemají ve škole výrazné problémy, přesto mám pocit, že o prázdninách se jim veškeré vědomosti vykouří z hlavy. Panikařím při čtení prázdninových dopisů, které se hemží pravopisnými hrubkami, a na konci srpna se je snažím přinutit k opakování. Výsledek je ten, že jim jdu na nervy, a stejně se na učebnice nepodívají dřív, než když je potřebují na vyučování," vzdychá Lenka a přiznává, že se jen těžko smiřuje s tím, že kluci nejsou tak pečliví a důslední, jak by si představovala.

Kolotoč se roztáčí
Se začátkem září se opět nastartuje nekonečný kolotoč povinností. Nastává pevný režim, ale má ještě slabiny, protože kluci si teprve vybírají mimoškolní aktivity. "Obíháme obchody a nakupujeme pomůcky. Po zkušenostech z předešlých let čekám vždy až na konkrétní požadavky ze školy. Nemá cenu nakupovat předem, protože by klukům v zásuvkách ležely věci, které by nikdy nevyužili. Už jsem se naučila počítat nejen se zářijovým útokem na moje nervy, ale i na peněženku. Musím říct, že náklady na kroužky, členství ve sportovních oddílech a na sportovní vybavení mnohonásobně převyšují částku vydanou za školní potřeby."

Letos bez babičky
Lenčina tchyně si pamatuje, že první zářijové týdny jsou pro každou zodpovědnou mámu dětí školou povinných zatěžkávací zkouškou, a proto se loni v dobrém úmyslu rozhodla strávit v domácnosti své snachy dva týdny. "Babička se snažila pomáhat, nakupovala, vařila večeře, ale já jsem měla pocit, že mám doma návštěvu, které se musím věnovat, povídat si s ní po večerech, někam ji vzít. Napětí na sebe nenechalo dlouho čekat," přiznává Lenka, která je letos odhodlaná nenechat se starostmi pohltit v naději, že kluci už jsou zase starší a leccos si zvládnou zařídit sami.