Škoda rány, která padne vedle? Omyl, odborníci jsou proti! Co vy?

Chcete ze svých dětí vychovat nesebevědomé osoby, které si nebudou věřit? Takové, které si troufnou jen na ty slabší ve svém okolí a nepůjdou pro drsnější argument a ránu daleko. Tak je bijte za každou hloupost, kterou provedou. Je to samozřejmě trochu zjednodušené, ale přesně takhle podle psychologu tělesné tresty působí, zvlášť pokud se používají nepřiměřeně. A čeští rodiče jimi moc nešetří. 

Pro tělesné tresty je sedm rodičů z deseti 

Pozor, nemáme na mysli týrání, které patří do rubriky Černá kronika a které děti přímo ohrožuje na životě.

Píšeme o tělesných trestech coby běžné součástí výchovy. O rodinách, kde se děti bijí za vztek u jídla, vylitou vodu, neuklizené hračky nebo špatnou známku ve škole. To všechno je podle odborníků špatně a zavání to středověkem.

"Tělesné tresty používá šedesát až sedmdesát procent českých rodičů a považují je za nutné," vyčíslila lékařka Petra Uhlíková z Psychiatrické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Dvě třetiny těch, kdo bijí děti, mají vysokoškolské vzdělání. Podle lékařky je to rozhodně špatně - jednak to nevede k cíli, navíc to dětem sráží sebevědomí nebo to dokonce může spolu se stresem spustit duševní problémy a podobně.

Pokud jde o druh trestu, sedmdesát procent lidí považuje za přijatelné plácnutí na zadek, zhruba polovina pohlavek a po řemenu může rodič občas sáhnout podle čtvrtiny českých rodičů. Ukázal to nedávný výzkum Ligy otevřených mužů, podle nějž se rodiče častěji než v minulosti uchylují k domluvě, zákazům a vysvětlování.

Dítě potřebuje hranic, nikoli facku za každou hloupost

Mnozí z rodičů argumentují tím, že se jim nelíbí volná liberální výchova, která dorazila v posledních letech. Jenže to není jediná možnost a nakonec ani ta se psychologům nelíbí, protože dítě ke zdárnému vývoji potřebuje hranice a pravidla, která nastavují rodiče.

Jenže fyzické tresty, protože mimo jiné zvyšují riziko, že se dítě samo bude chovat násilně ke svému okolí. podle odborníku dítě, které zažívá časté fyzické tresty, mívá problémy se sebevědomím, jeho emoční život trpí, ztrácí se důvěra k rodičům. 

Když na zadek, tak maximálně jednou měsíčně

Je nicméně fér přiznat, že ne všichni psychologové by byli třeba pro případný zákaz tělesných trestů, s jehož návrhem už jedna zdejší ministryně před několika lety přišla.

 Mezi těmi, kteří mají pro občasné plácnutí dítěte pochopení, patří i Jeroným Klimeš. Podle něj není pravda, že psychické tresty jsou vždycky lepší volbou, například proto, že jsou zdlouhavé. Navíc nejsou ani humánnější. „I když obhajuji právo rodičů používat tělesné tresty, je pravda, že je v praxi používám velmi málo,“ píše ve své úvaze na tohle téma s tím, že děti by neměly dostávat velký tělesný trest - výprask či bití na zadek častěji než jednou měsíčně, už proto, že častějším používáním trest ztrácí na efektu.

Podle něj je potřeba, aby rodiče na jedné straně používali celou škálu trestů, v nichž se dítě vyzná a včas přestane provokovat a pak také, aby bitím planě nevyhrožovali. „Je to legitimní, leč výjimečný výchovný prostředek,“ míní psycholog Klimeš. Pokud mají rodiče nezvladatelné dítě, soustavným bitím nezmění nic.

Zdá se nicméně, že přibývá rodičů, kteří sice tělesné tresty nezavrhují a občas je použijí, ale celkově se jim spíše snaží vyhýbat. Jak to funguje u vás doma? Co si myslíte o tom, že když rodiče tělesné tresty odmítají úplně? Napište nám váš názor a vaše zkušenosti - reagovat můžete pod článkem nebo piště na mail radka.wallerova@cncenter.cz