7 vět, které by rodič nikdy neměl říkat svému puberťákovi | Pro ženy | Blesk.cz

7 vět, které by rodič nikdy neměl říkat svému puberťákovi

  • Některé poučky otců a matek jsou vážně k vzteku. Není divu, že je potomci radši neberou vážně.
    11. července 2014 | 06:00

    Chcete svoje dospívající dítě naštvat? Chcete, aby vám přestalo říkat i to málo, co směrem k vám ještě utrousí? Chcete, aby se cítilo trapně a vy spolu s ním? Pak na něj zkuste některou z níže uvedených hlášek. Ale raději se jim vyhnete, vašemu vztahu to jedině prospěje. Psychologové totiž mají jasno – jako rodič sice máte přirozeně navrch, ale vaše komunikace může připomínat debatu dvou dospělých. 

  • Ty zase vypadáš!

     

    Samozřejmě, kalhoty, z nichž vykukuje zadek, stejně jako sešlapané tenisky nesluší skoro nikomu, ale dospívající mají zjevně jiná měřítka. Vlastně můžete být rádi, že nekritizují třeba vaše svetříky nebo punčocháče v nenápadné tělové barvě, i když si o nich nejspíš taky myslí svoje. Takže napříště spolkněte poučku o tom, že baseballová čepice naražená na dívčí hlavě nikomu nepřidá krásy ani inteligence a od cesty si nechte i kázání na téma, zda mají kluci nosit růžové mikiny. Lpěte snad jen na tom, že pokud se jede k babičce, zůstanou ve skříni trika s příliš drsnými nápisy.
  • Nezapalujou se ti lejtka?

     

    Variantou téhle věty je dotaz „už máš kluka/holku?“ Obě v každém případě patří mezi ty, za které vás budou děti nenávidět. Mají proč. Je sice pravda, že kluci a holky v tomhle věku neřeší skoro nic jiného, krom vzhledu, samozřejmě, ale rozhodně to nechtějí řešit s někým, kdo je tak mimo, jaké jejich rodiče. Dávno odpískaná dvojice, která o lásce nemá ani páru. Přitom se s nimi dá mluvit i o tomhle, jen se musíte držet věcnosti – stačí se třeba zeptat, zda syn jde ven s Monikou a zda se dcera ještě kamarádí s Honzou.
  • Tobě ale vyrostla prsa, že ano?

     

    Otázka hrozná sama o sobě a úplně příšerná, když ji pronesete u rodinné večeře nebo dokonce na nějaké větší příbuzenské akci. Pokud hodláte mučit syna, nabízí se varianta „koukám, že už ti rostou fousy, ale nic moc, viď?“. Přitom zrovna tahle témata nejsou tabu, jen na to musíte jít jinak. Namísto toho, abyste se dítě, vyděšené změnami vlastního těla, snažili zostudit před zbytkem rodiny, nabídněte mu v klidu a o samotě, zda nechce koupit holítka nebo s dcerou sjeďte pro podprsenku.

     

  • Nejsi tak ošklivá, někdo si tě nakonec všimne

     

    Chcete svému dítěti srazit sebevědomí? Tak to se vám tahle věta bude moc hodit. Klukovi byste případně mohli říct něco v tom smyslu, že nakonec mu nějaká dívka podlehne, protože třeba pochopí, že sice není žádný svalovec, ale zato je šikovný nebo chytrý.  Radíme vám dobře, do podobných útěch se nepouštějte a jděte na to úplně naopak – dceři řekněte, žen jí to sluší, synovi, jaká už má široká ramena a sílu. A neříkejte to v žertu, ale myslete to úplně vážně. Stejně, jako byste to chtěli slyšet vy sami.
  • Proč nemůžeš pomáhat rodičům jako sousedovic Andulka?


    Andulka odnaproti možná každou chvíli věší prádlo, ale co vy víte, jaké kolem toho má řeči a co všechno naopak doma nedělá? Srovnání vlastních potomků s jinými dětmi by mělo být zakázané v jakémkoli věku, v pubertě pak dvojnásob. Protože máloco na dospívající tolik působí podobně jako červený hadr na býka. Na druhou stranu, až vám dítko vpálí do očí, že „pětky měla celá třída“ a že „všichni už můžou být venku do půlnoci“, můžete to s klidným svědomím taky ignorovat.
  • O tom se s tebou bavit nebudu!


    Proč taky, když máte vždycky pravdu, že ano? Nebo ne? A podobné nesmysly vypouštíte vždycky, když se ocitnete v rodičovských koncích? Tak si vždycky, když se vám bude drát na jazyk něco podobného napočítejte v klidu do pěti, aby vás přešel vztek. Jakmile pominou mžitky před očima, můžete už laskavěji dětem vysvětlit, že mohou ledacos, ale že některé hranice třeba vzhledem k zákonné zodpovědnosti určujete vy. Ale že můžete případně najít nějaký kompromis – vy chcete, aby dítě bylo doma v osm, ono lpí na půlnoci, tak co třeba posunout prázdninovou večerku výjimečně na desátou?
  • To bychom si k rodičům nedovolili!


    Tak jistě. Vy jste byli úplní andělé, kteří nikdy při rodičovském proslovu neobrátili oči v sloup a domácí práce vykonávali dřív, než vás o ně otec s matkou stihli poprosit. Vaše děti jsou však jiné… mimochodem, takové, jaké jste si sami vychovali. Je pravděpodobné, že i vy sami se chováte uvolněněji než vaši rodiče a že mnohem méně vázaná je i vaše mluva. Navíc podobnými hláškami stejně ničeho nedosáhnete, kromě oněch očí obrácených v sloup a tak dále.

Diskuse ke článku
.