Pátek 4. října 2024
Svátek slaví František, zítra Eliška
Zataženo, déšť 10°C

Slavné matky školky odmítají: Kdo vám hlídá děti?

Evy půlroční syn Michael je nejraději u své mámy v náručí
26. dubna 2010 | 05:00

Nemá vám kdo hlídat dítě, potřebujete jít do práce a na chůvu nemáte? Mohly by vám pomoci školky, které by vaše dítě vzaly už od dvou let. Do diskuze o tomto tématu se zapojily také celebrity, finančně zajištěné matky, které toto dilema řešit nemusí.

Bouřlivou debatu vyvolal návrh ministryně školství Miroslavy Kopicové, který vláda před týdnem schválila. Jeho předmětem bylo snížení věkové hranice pro přijetí dětí do mateřských škol.

Zeptali jsme se proto čtenářů a především čtenářek, co si o této novince myslí. V anketě byla třetina pro, dvě třetiny proti. Názor námi oslovených českých celebrit byl jednoznačný. Tak malé děti mají podle nich být s mámou. Pokud je to alespoň trochu možné.

Slavné matky jsou proti, můžou si to dovolit...

Herečka Ivana Jirešová (33) by prý svojí dceru ve dvou letech do takového zařízení nikdy nedala. „Jsem přesvědčená, že čím déle je dítě s matkou, tím je to pro něj lepší. Je to v zájmu jeho fyzického i duševního zdraví. Záleží ale samozřejmě na okolnostech. Když je žena na výchovu sama, nic jiného jí nezbývá. Do zaměstnání se musí vrátit co nejdřív. Dvouleté dítě ale podle mě není na takové dlouhé odloučení s matkou připravené.“

Ivana Jirešová svěřila nůžky raději dceři Sofince
Autor: Petr Merta

Ani moderátorka a modelka Eva Aichmajerová-Decastelo (31) není návrhem příliš nadšená. Málokteré dítě je podle ní v tomto věku připravené. „Je to individuální. Ale podle mě je to jen východisko z nouze. Pokud je žena sama nebo rodina nemá dostatečné finanční prostředky, bylo by snížení věkové hranice určitě vítaným řešením. Lepší by ale bylo, kdyby mateřská byla dost vysoká na to, aby se maminka mohla plně věnovat svému dítěti alespoň čtyři roky.“

Evy půlroční syn Michael je nejraději u své mámy v náručí
Autor: Jan Dostál

Návrh neoslovil ani herečku a moderátorku Mahulenu Bočanovou (43). „Podle mě je hrozně nízká i hranice šesti let pro nástup do školy. Natož dát do školky dvouleté miminko. Připadá mi to spíš jako takové státem placené hlídání. To je pro mě děsivá představa. Dítě by mělo s maminkou trávit co nejvíc času. Je mi ale jasné, že si to hodně maminek prostě nemůže dovolit. Pro ně je to patová situace. Život prostě není peříčko.“

547222:gallery:true:true

Drsná životní realita

Názor celebrit je tedy jednoznačný. Dítě má být u mámy co nejdéle. Těm se to ale mluví. Práce jim často přináší mnoho výhod, o kterých se většina žen může nechat jen snít. A nejsou to jen vysoké honoráře za vystoupení. Mohou si děti vzít s sebou na natáčení, moderování, koncert či focení. Když není po ruce chůva či kolegyně, zaskočí managerka. Jak snadné. Takové možnosti však „obyčejné“ maminky nemají.

Svobodné či rozvedené matky samoživitelky prostě nemají na výběr. Stejně tak ženy z mladých rodin, které většinou bydlí v bytě či domku na hypotéku. Ani těm příliš možností nezbývá. Do práce se potřebují vrátit co nejdříve. Stejně tak ženy na vyšších pozicích, které nechtějí ztratit kontakt se zaměstnáním. Doba je zlá. A mladší bezdětné kolegyně tak dravé...

Pomoci mohou ochotní prarodiče. Ne každý však má to štěstí. Někteří bydlí příliš daleko. Jiní by z nízkého důchodu nevyžili. Musí si přivydělat. Další si na stará kolena chtějí ještě něco užít. Cestují, sportují a na vnoučátka jim nezbývá čas. Další možností je tatínek. Ten může zůstat doma místo manželky. Takové řešení je ideální v případě, že finanční ohodnocení ženy je mnohonásobně vyšší. I jeho plat však rodině chybí. Pak už zbývá jen placená chůva. Částka, kterou si spolehlivé profesionálky účtují, se však často pohybuje na stejné výši, jako plat zaměstnané maminky. Možnost umístit do školky již dvouleté dítě, by všechny problémy mohla vyřešit.

Co si o tom myslí maminky v naší diskuzi?

PRO

Podle diskutující s nickem lenuschka „...jsou maminky v ČR doma nesrovnatelně delší dobu než v ostatních státech EU. S tím jsou spojené i problémy s návratem do zaměstnání po tak dlouhé době a také obava zaměstnavatelů z toho, že jim žena znovu otěhotni. Stát by měl radši řešit, aby školek bylo víc a raději dát příplatek maminkám, které chtějí pracovat, než plošně mateřskou každému, kdo jen sedí doma! Ten, kdo si myslí, že dítě musí být do tří let jen u matky, jiný systém nezná! Děti jsou rády ve společnosti vrstevníků, i v nejrannějším věku. Víc visí matka na dítěti než dítě na matce...“

S názorem, že ani dvouleté děti ve školce netrpí, souhlasí i diskutující deshgirl ze sousedního Slovenska: „U nás chodia 2ročné deti do škôlky úplne bežne. Moja dcéra má dva roky a chodí tam veľmi rada. A nie preto, že by sa jej doma nemal kto venovať, ale radšej sa hrá so seberovnými. Tiež som mala zozačiatku problém s tým, čo bude chúďatko robiť a mala som pocit, že ju odkladám a priznám sa, že som tajne dúfala, že mi učiteľka zavolá nech si po ňu prídem, že im tam plače a pýta sa na mňa, ale našla si tam kamarátov a má aj super učiteľky, ktoré ich práca baví. Dcéra už v dvoch rokoch plienky nemala a je pravda, že s rozprávaním to až taká sláva nebola, ale práve to že sa dostala do kolektívu ju prinútilo rozrozprávať sa.“

PROTI

Opačný názor na celou věc má nola: „To zase někdo vymyslel blbinu. Děti nejsou na školku ve dvou letech zralé, kolektiv potřebují od tří let a mnohdy i později. A když už teda pomoc maminkám (nebo rodinám), tak co podpořit práci na zkrácený úvazek? Někdy není problém tak jednoduchý. Nestačí jen přidělat školky a je po problému. Možná si paní ministryně nejdřív měla sednout s odborníky, než začala navrhovat překotná řešení...“

Návrh se příliš nelíbí ani diskutující s přezdívkou tonka27: „To snad není možné. Proč tedy mají děti, když se o ně nechtějí starat a raději jdou do práce? Moje děti šly do školky ve třech, já v klidu do práce, protože už vyžadovaly kolektiv. Některé děti nejsou zralé na školku ani ve čtyřech. A hlavně, dnešní děti mají plíny až pomalu do školy. Kdo je bude v té školce přebalovat? Na to jsem nejvíc zvědavá. Lituju ty učitelky, které mají dost práce i s těmi většími.“

Autor: Lenka Chvostová, šim