2°C
Strach u dětí má mnoho podob, stejně jako je nekonečná jejich fantazie. Dá se překonat, důležité je, aby děti cítily podporu rodičů. Když mu začnete logicky vysvětlovat, že strašidla ani duchové neexistují a že se není čeho bát, většinou mu moc nepomůžete. Konkrétně u Sáry přišla maminka spolu s psychologem ne to, že se Sára bojí paní učitelky ve školce, která na ni křičela kvůli počůranému prostěradlu.
Bát se je zdravé
Strach je odjakživa užitečným a ochráncem člověka před nebezpečím. Varuje nás, abychom neskončili pod auto, nepopálili se, nezabloudili v cizím městě. Ale proč se bojí děti? Do věku pěti let se děti musí vyrovnat s pěti formami strachu.
Kde se vlastně strach bere?
Strach
Autor: profimedia.cz
* V prvních měsících života jde o strach ze ztráty kontaktu s matkou. To je také jeden z důvodů, proč miminka pláčí a uklidní je až maminčina náruč. * Přibližně v osmi měsících se objevuje strach z cizích osob. Děti začnou odmítat všechny osoby kromě matky a otcové si často neumějí vysvětlit, co se děje. * V období jednoho roku přichází strach z odloučení. Proto se odváží vzdálit se jen na pár metrů, ale o pár měsíců později už za nimi nestiháme běhat. * Ve třech letech se objevuje strach ze zániku, strach ze ztráty, ze smrti. Právě v tomto období prostor pro fantazii zaplňují strašidla, čarodějnice, duchové. Na jedné straně jsou jimi děti fascinovány, na druhé se jich děsí, protože jsou si jisté svojí bezmocností vůči nim. |
Strach může být signál
Když má dítě dlouhodobě z něčeho úzkostný strach, může to být i signál změn v jeho psychice. „Tehdy už nestačí vymýšlet strategie, taktiky a zaklínadla, ale vzít dětský strach vážně, nezesměšňovat ho ani nebanalizovat. Když se ke strachu ze tmy a strašidel přidají i změny v chování, dítě má noční můry, pláče ze spaní, má tiky, určitě se poraďte s odborníkem, protože to může znamenat, že dítě něco nebo někdo trápí,“ říká psycholožka Margita Benková.
Strach
Autor: profimedia.cz
Tak jim nepomůžete
Když dítko tvrdí, že je strašidlo pod postelí, nebo čert za dveřmi, nebo upír ve skříni, nemá smysl mu to donekonečna vyvracet z pohledu dospělácké logiky. Nestačí říct, že strašidla neexistují. Neapelujte na jejich statečnost a neříkejte jim: "To je hanba, takový velký kluk a bojí se spát sám v pokoji." Tím mu naopak spíš ublížíte.
FINTY PROTI BUBÁKŮM
1. Najděte strašidlo
Podívejte se na místo, kde se ukrývá a řekněte: "Opravdu tam něco je! Počkej chvilku, já to vyženu." Imaginární strašidlo chyťte a vyhoďte oknem.
2. Naučte se zaklínadlo.
Nabízíme jedno z knihy Jana Roggeho. Dvakrát si promněte ruce, obraťte se dvakrát doprava, dvakrát doleva a znovu si třikrát promněte ruce. Podívejte se směrem, kde je strašidlo, sfoukněte z dlaně písek a křikněte: "Teď zmiz!"
3. Vymodelujte strašidlo
Dobrým tipem je "zhmotnění" strachu. Vyrobte například zlého draka z plastelíny. Dítě může lépe zpracovat strach, kterému dáte konkrétní podobu.
