Zatímco Honzík hrál na tabletu a hltal nakoupené sendviče, já vyhlížel s dobře třicítkou agentů cestovek a taxifirem u příletů.Do Bangkoku to přilétá jedno za druhým, ta největší letadla světa jsou tu naprostou samozřejmostí. I babička Líba měla přiletět Airbusem A-380.
Čekal jsem
Nadešel čas, kdy měla už už vyjít zpoza mléčného skla. Věděl jsem, že budou ve dvou a potlačí nejspíš dohromady jeden vozík. A tak jsem odhadoval na základě sotva viditelných siluet.
Už jsem si myslel, že jdou. Ale byl to jakýsi devadesátiletý japonský mistr Jógy s doprovodem.Už jsem si myslel, že jdou. Ale byli to nějací sportovci podle vzhledu z Pákistánu.
Už jsem si myslel, že jdou. Ale byl to zas někdo zcela jiný.
Konečně! Nebo ne?
Pak se za sklem zarýsovalo invalidní křeslo. Hrklo ve mně: Ne, jen to ne. Jen ne nějaká zdravotní komplikace cestou…. Ale byla to unavená paní tak asi z Hong-Kongu. Kousek za mnou z křesla slezla, poděkovala zřízenci a odcupitala k taxíkům.No a pak se babička Líba ukázala. Usměvavá, bez stresu ve tváři. S mobilem v ruce, energicky se rozhlížela. No a pak jsme dojeli šťastně na ostrov.
Další zážitky z tříměsíčního pobytu v Thajsku na vás čekají už zítra. A nejen to, s rodinou v Thajsku můžete být dokonce v kontaktu. Pokud vás bude cokoliv zajímat, neváhejte poslat e-mail na adresu rodinavthajsku@email.cz