2°C
Oblohu původně tvořila hromádka sterilované zeleniny, jako například kousek kyselé okurky, hrášek z konzervy, kostičky červené řepy, kolečka cibule, a pro doplnění barvy měsíček zvadlého rajčete a plátek často oschlého listového salátu. Jak čas plynul, a železná opona padala, kuchtíci v českých restauračních zařízeních dostávali kuráž a v rámci tvoření obloh se fantazii meze nekladly.
Zelíčko a nakrájená zelenina
V devadesátých letech tak podoba zeleninové oblohy vygradovala do dvou hromádek strouhaného zelí, přičemž červené bylo dochucené nasladko, zatímco v bílém nesměl chybět kopr. Zelí doprovázely kousky zeleniny nakrájené vlnkatým nožem, třeba salátová okurka, kousky mrkve, plátky rajčat a papriky. Samozřejmě nechyběl hlávkový salát, přičemž o čerstvosti zmíněné zeleniny se v některých restauracích dalo směle polemizovat.
Občas však často šlo o zbytky zemdlené zeleniny, které se kuchař potřeboval zbavit. Další funkcí zeleninové oblohy pak bylo dodat strávníkovi pocit plného talíře - obloha proto často zabírala i třetinu talíře, přece jen vyšla levněji než flákota masa a hromádka přesmažených hranolek.
Kdo může za konec oblohy v Čechách? Pohlreich!
Zeleninové oblohy se na českých talířích statečně držely celá devadesátá léta a přítrž jim učinil až známý televizní kuchař Zdeněk Pohlreich, který je ve svém pořadu Ano, šéfe! označil za rakovinu české gastronomie. Od té doby obloha z talířů téměř vymizela.
