Nejstarší, dnes už osmnáctiletý syn se narodil předčasně po náročném porodu. Časem mu bylo diagnostikováno těžké mentální postižení. „Denní péče o Daniela je velmi náročná. Nezvládne sám hygienu, oblékání, potřebuje pomoct s jídlem. Nepoužívá pleny, ale musím dohlížet úplně na všechno,“ vypráví unavená maminka Jana. Situace je o to těžší, že otec o děti nejeví zájem.
Nepřetržitá zátěž je neúnosná…
Daniel naštěstí může chodit na pár hodin do speciální školy. Je třeba ho tam ale dovézt a poté i vyzvednout. V mezičase má Jana čas na běhání po úřadech, vaření, úklid. „Teď mě hodně trápí, že si syn stěžuje na bolesti rukou a nohou, zhubl 14 kilo. Lékařka ho ale nechce pořádně vyšetřit. Navíc nás čekají návštěvy u zubaře, musím pořídit ortopedické polštáře, nejen pro Daniela, ale i pro obě dcery,“ povzdychne si mladá žena. Finanční situace rodiny totiž není vůbec růžová. Jana kvůli nepřetržité péči o syna nemůže chodit do práce, a z přiznaného invalidního důchodu 3. stupně se nedá vyžít – sotva pokryje základní potřeby. „Nejvíc mě vyčerpává ta neustálá, nepřetržitá zátěž, fyzická i psychická. Nemám chvilku klidu, jedu od rána do večera, všechno je na mně. Vůbec neodpočívám. Někdy se ani nezastavím, jen když večer děti usnou. Trápí mě i to, že nám nikdo z okolí nepomáhá, nikdo nám nikdy nepřinesl ani jídlo. Do toho se přidávají i problémy s bydlením – platím vysoký nájem 17 600 Kč, ale majitel se nestará o opravy, třeba ucpaný odpad v kuchyni neřeší vůbec. Další věc je, že od té doby, co bydlíme tady v bytě, jsou pořád slyšet stížnosti od souseda, který bydlí nad námi. Tolik bych potřebovala žít v klidu,“ říká smutně.
Na kroužky peníze nejsou
Sama za sebe by si přála i pouhý jeden den, kdy by nemusela nic řešit. Jen tak sedět, vydechnout si a vědět, že je o všechny postaráno. Pár minut klidu si najde jen večer, když děti usnou, odpočívá u mobilu. Jinak prostor na dobití baterek nemá. Taky by moc ráda měla více času na dcery – sedmiletou Natálku a čtrnáctiletou Karolínku. „Jsou moc hodné, vnímavé, obětavé, pomáhají mi, jak jen to jde,“ svěřuje se maminka, které velmi záleží na tom, aby se děti cítily milované, když už jim nemůže dopřát bezstarostné dětství v podobě výletů, kroužků, nových zážitků a hlavně veselé mámy. „Karolína ráda kreslí a zpívá. Má sen naučit se korejsky, protože miluje korejskou hudbu. Jenže na to není čas ani finance. Natálce chybí čas se mnou, často slyším, jak mě volá, ale zrovna musím řešit něco jiného. Bolí mě to,“ přiznává Jana.
Děti by nikomu nesvěřila. Pracovat nemůže, je plně vytížená péčí o Daniela a domácnost. Nikdy neví, kdy se vyskytnou komplikace na úřadech nebo ohledně zdraví, často řeší nenadálé lapálie. Ženou v domácnosti je od dvaceti let, kdy se Daniel narodil. „Děti bych nikomu nemohla svěřit do péče, přes veškerou náročnost je miluji z celého srdce,“ vyznává se Jana. Situace je ale dlouhodobě, hlavně finančně neudržitelná, i proto se po dlouhém váhání rozhodla založit sbírku na Doniu, která by jí pomohla vyřešit alespoň ty nejpalčivější záležitosti.
Pomozte, pokud můžete
