2°C
V pouhých čtyřech letech byl Caleb součástí velké dopravní nehody, při které zemřela jeho matka a dva sourozenci. Samotný chlapec byl na tom opravdu špatně a lékaři mu nedávali příliš mnoho nadějí. Utrpěl četné zlomeniny a poranění mozku a hrozilo mu, že nemusí vůbec přežít a pokud ano, tak už nikdy nebude takový, jaký byl dřív.
Změna k lepšímu ale přišla, když ke Calebovi přiřadili zlatého retrievera Colonela. Chlapec začal na zvíře postupně reagovat, hladil si ho a snažil se ho také obejmout. Colonel vedle něj trpělivě seděl a nechal chlapce, aby si s ním hrál. Pokaždé, když se pes objevil v jeho přítomnosti, chlapec se pokusil udělat nějaký krok navíc.
Postupem času si Calebův otec začal všímat, že se do očí jeho syna vrací radost. Chlapec se častěji usmíval a reagoval na okolí. V přítomnosti Colonela byl šťastný a uvolněný a dělal pokroky. "Jakmile vejde Colonel do místnosti, všichni zapomínáme, že jsme v nemocnici a soustředíme se pouze na hru," říká.
Dnes je na tom Caleb podstatně lépe než na začátku. Chodí do školy a dosahuje skvělých výsledků. Zdravotní omezení v jeho životě budou mít sice vždy své místo, ale díky mnoha operacím, odborné péči a hlavně pomoci svého psího kamaráda dnes může vést takový život jako většina jeho vrstevníků.
