2°C
Emilii bylo 22 let, když dokončila vysokou školu. V tu dobu rozhodně nebylo na pořadu dne řešit nějakou rodinu. "Chtěla jsem vidět svět, a tak jsem vzala na dva měsíce práci dobrovolníka v Ugandě, kde jsem se měla věnovat malým dětem, protože to jsem i vystudovala," vypráví. Dětský domov, kde měla působit, byl asi pětadvacet kilometrů vzdálen od většího města a všichni tamější domorodci z ní byli naprosto unesení. Běloši se k nim tak často nedostanou.
Osudové setkání
Byla to láska na první pohled.
Autor: Facebook/Emilia Larter
Protože v tu dobu byla jedinou dobrovolnicí široko daleko, věnovala se dětem skutečně naplno. Měnila jim plenky, hrála si s nimi, milovala je.
Asi po měsíci, co tam žila, pro ni přijeli z vedlejší vesnice, že je tam novorozenec, který nutně potřebuje pomoc. Nasedla na motocykl a vydala se na místo. Uviděla lidi shromážděné v hloučku, přišla k nim a uvědomila si, že se zrovna koná pohřeb. V tu chvíli jí někdo do ruky vrazil pětidenní novorozeně. Sirotka, který zůstal po matce, kterou zrovna pohřbívali. Vedle něj po sobě žena zanechala dalších šest dětí.
Nebyl nikdo, kdo by se o něj postaral, a tak měl být předán do dětského domova, kde Emilia působila. Pojmenovala ho Adam, ale pořád byla jediným dobrovolníkem, který by se o něj mohl starat. "Spal v tkaném lůžku vedle mé postele, byli jsme spolu dvacet čtyři hodin denně, sedm dnů v týdnu. Po celou dobu jsem měla na telefonu svou maminku, které jsem se ptala, co mám dělat," vypráví.
Z dobrovolnice matkou
Péče o novorozeně nebyla vůbec jednoduchá. Na místě nebyly tekoucí voda ani elektřina. Telefony a světla nabíjeli pomocí solární energie. Dětská výživa nebyla také takřka k sehnání. Bylo to stresující, ale Emilia jako kdyby se v tom najednou našla.
"Mohla bych sedět a celé hodiny na Adama zírat. Tak jsem si pobyt prodloužila," říká. Všichni ji varovali, aby se na něj tolik citově neupínala, ale nebylo to tak jednoduché. Po pár měsících se musela vrátit do Velké Británie, kde měla promoci. Celou dobu ale myslela na Adama a ihned si zarezervovala let zpět do Ugandy. Po pár týdnech, co malého neviděla, nechtěla ani věřit, jak moc vyrostl. Podruhé zůstala v Ugandě pět měsíců.
Dva odlišné životy
Jenže pak se musela opět vrátit zpět, a to na svatbu své kamarádky, kde měla být družičkou.
"Najednou jsem žila dva naprosto odlišné životy. Jeden v Ugandě, druhý v Británii," svěřuje se. Když jela na letiště, kam ji odvezl kamarád, Adam jel s nimi. Neměl vůbec tušení, co se děje. Emilia mu dala pusu a najednou pro ni bylo zase o trochu těžší ho opustit. Celou cestu do Británie v letadle probrečela.
Jenže aby se mohla ihned vrátit zpět za Adamem, potřebovala peníze na letenku, které neměla. Našla si doma tři práce, dřela sedm dnů v týdnu, aby měla dostatek peněz a aby se alespoň na chvíli mohla vrátit zpět.
Udělat správnou věc
Emilia neviděla Adama šest měsíců, ale po celou dobu byla ve spojení s dětským domovem, odkud jí posílali fotografie a videa. "Rodiče to brali úplně v pohodě. Táta si najednou začal říkat děda a máma kupovala pro Adama oblečení," usmívá se.
Spousta lidí kolem nechápala, jak může svůj život obětovat dítěti v Africe. Navíc když je tak mladá. Ona sama neměla v plánu mít dítě dříve než ve třiceti, ale člověk míní, život mění.
Domů, do Velké Británie
Konečně však v srpnu loňského roku dostala práci ve škole v oblasti, odkud Adam pochází.
Našla si tam malý domek, kam se i s Adamem odstěhovala, a konečně byla šťastná. Jenže před Vánoci o práci přišla a sen se najednou rozplynul.
"Vše, na co jsem byla schopna myslet, bylo to, co bude s Adamem. Je málo pracovních míst v Ugandě, kde bych se mohla uchytit a zároveň se o něj starat," stýská si Emilia. Nemohla ho opustit, ale zároveň si nemohla dovolit zůstat žít bez prostředků v Ugandě.
Rozhodla se tedy, že Adama adoptuje a přestěhuje se s ním do Velké Británie. Jenže finanční náklady na právníky jsou v dané zemi hodně velké. Takže je v současné době ve stavu shánění a doufá, že co nejdříve se jí podaří sehnat prostředky, aby konečně v klidu mohla žít svůj poklidný rodinný život s malým Afričanem, do kterého se zamilovala při prvním pochování v náruči.
