3°C
Naomi až do čtyřicítky budovala úspěšnou kariéru dokumentaristky v Londýně. Do té doby ji ani nenapadlo mít děti, kromě toho po třicítce přežila hroznou autonehodu, kvůli které trpěla dalších sedm let posttraumatickou stresovou poruchou. Všechno se ale změnilo, když ve svých 41 letech potkala v letadle Peta.
„Vehnal se na palubu na poslední chvíli a posadil se na jediné volné místo, které bylo právě vedle mě,“ vzpomíná Naomi. Byl o osm let mladší a Naomi ani nenapadlo, že oni dva by mohli tvořit pár. Ale stalo se. Zamilovali se do sebe a začali spolu žít.
Nebylo to snadné, protože IVF ve Velké Británii se povoluje pouze ženám do 43 let, takže pár vyhledal kliniku v Kapském Městě v Jihoafrické republice, která měla dobré jméno. Léčba byla drahá, psychicky i fyzicky vyčerpávající. S manželem vyloučila už předem adopci a neuvažovali ani o náhradní matce.
Bylo jí padesát, když se pomalu vzdávala naděje. Začala si připouštět, že už zřejmě matkou nikdy nebude. Ovšem její partner Pete byl odhodlaný bojovat dál. Našel kliniku v Barceloně, která umožňuje IVF až do 51 let. „Peta jsem potkala ve svých čtyřiceti letech a byl to první chlap, se kterým jsem si dokázala představit, že s ním budu mít dítě,“ říká Naomi. A tak to tedy ještě jednou zkusila. Měsíc před jejími jedenapadesátými narozeninami přijeli do Barcelony na kliniku, kde měli dvě zmrazená embrya, a podstoupila tam IVF.
„Po tolika letech neúspěchů, po tolika letech toužení jsem se konečně stala matkou. Držet dceru v náručí byl ten nejkrásnější pocit!“ A to, že ji některé matky odsuzují, že ve svém věku porodila dítě, bere s nadhledem. „Ano, je to únavné, někdy vyčerpávající, ale být matkou je to nejvíc,“ říká.
