S Petrem jsem se seznámila v práci. Zaujal mě na první pohled. Byl o osm roků starší a působil chladně a nepřístupně, ale byl zatraceně sexy! Ledy se prolomily na vánočním firemním večírku, kdy jsme se dali na baru do řeči. Povídali jsme si celý večer, jako kdyby lidé kolem nás ani neexistovali. Další dny v práci jsme se scházeli na kafe a obědy a já byla za chvilku zamilovaná až po uši.
Jednou na obědě mi Petr řekl, že dává výpověď, protože dostal lepší nabídku. Řekl mi, že se se mnou chce vídat i mimo práci. A tak sice za dva měsíce odešel, ale mezi námi se vlastně nic nezměnilo. Místo na obědy jsme spolu chodili večer do baru, později i jezdili o víkendech na výlety. Po několika měsících scházení se jsme se konečně sblížili i intimně. Bylo to krásné a já byla přesvědčená, že je muž mého života.
Nechtěl mě pozvat domů
Když počáteční euforie malinko vyprchala, uvědomila jsem si, že jsem nikdy nebyla u něj doma ani nepoznala žádného z jeho přátel. Udeřila jsem na něj. Tvrdil mi, že jeho přátelé jsou staří a že bych se s nimi nudila. Byt je před rekonstrukcí v hrozném stavu, a tak mě raději pozve do pěkného hotelového pokoje. Ještě pár týdnů jsem na něj naléhala, že i přesto chci vidět, jak žije, a poznat jeho blízké, až se konečně přiznal. "Jsem ženatý," procedil mezi zuby a já málem omdlela.
Ještě ten večer jsem to s ním skončila, ale za týden jsme se sešli a dali se znovu dohromady. Petr mi totiž vysvětlil, že jeho manželství není šťastné a že se rozvede. Několikrát mě dokonce ujistil, že by se rozvedl, i kdyby mě nepotkal. Zhruba za měsíc jsem zjistila, že jsem těhotná. Petr měl jasno. Chtěl se mnou dítě a slíbil, že rozvod urychlí. Až teprve tehdy, když jsem byla ve čtvrtém měsíci, mi prozradil, že už dvě děti má. Byla jsem absolutně v šoku a náš vztah jsem bez váhání opět skončila. Nechápala jsem, jak přede mnou mohl tak dlouhou dobu tajit dvě dcery.
Rizikové těhotenství
Petr se nijak zvlášť nesnažil mě získat zpět. Až když jsem mu napsala, že ležím v nemocnici kvůli rizikovému těhotenství, přišel za mnou. Na manželku ani děti jsem se neptala, nechtěla jsem se rozčilovat. Nejdůležitější pro mě bylo, aby se náš syn narodil zdravý. Po porodu se Petr hodně snažil a byl s námi hodně často. Oficiálně jsme však pár nebyli. A dobře jsem udělala. Jeho manželka totiž porodila dva měsíce po mně a dítě bylo samozřejmě Petrovo.
Uzavřeli jsme dohodu, která funguje dodnes. Petr za námi dvakrát týdně jezdí, bere Honzíka na procházky, na hřiště a občas i na celý víkend. Jeho manželka o nás ví, ale kvůli třem dětem se nerozvedla. Žijí spolu dál. Petr žil dvojí život, který vlastně praktikuje i teď. Jen s tím rozdílem, že už nemusí nic tajit. Tedy alespoň doufám...
Čtenářka Iveta, foto: ilustrační