Když se občas ve vzpomínkách vracím k Lojzovi, vlastně vůbec netuším, proč si mě bral. Líbily se mu úplně jiné typy žen – chlapecké, hubené, jenže já byla vždycky nositelkou oblých slovanských tvarů, třebaže jsem měla normální váhu. A taky ke mně nebyl nikdy zrovna galantní. Kvůli mým proporcím do mě pořád rýpal, bohužel i na veřejnosti, což pak byly perné chvilky. A vlastně jsem byla v jeho očích zoufale nedokonalá. Nic jsem podle něj neuměla pořádně, označoval mě jako nesamostatnou, neschopnou. Jenže já ty jeho výlevy polykala a přecházela, byla jsem prostě držák. I když mi ho kamarádky rozmlouvaly a ptaly se, proč s ním jsem, já ho měla ráda. Vím, těžko se to vysvětluje, zkrátka chemie v tomto ohledu pracovala proti mně. Mně se líbil, voněl mi, zkrátka mě nebezpečně přitahoval.

Byla jsem v tom

Jenže když jsem otěhotněla, jeho chování začalo být neúnosné. Navážel se do mě kvůli váze permanentně. Kdykoliv jsem si šla pro něco k jídlu, utrhl se na mě: "Ty už zase žereš?" Brečela jsem kvůli tomu a pomalu se bála cokoliv pozřít. A bylo mi nesmírně líto, že v období, kdy by si mě měl hýčkat, je na mě hrubý, až krutý, vůbec se mi nesnaží být oporou. Bylo to trpké, bolestné, když jsem si uvědomila, že tohle vážně chlap pro život není. Ale jeho výlevy jsem polykala dál.

Příběh čtenářky Magdy: Manžel mne podváděl. Bylo to to nejlepší, co se mi mohlo stát!

Urážky jako studená sprcha

Najednou mu zajiskřilo v očích a vychrlil na mě, že jsem nemožná tlusťoška a že s takovou krávou, která nezhubla ani půl roku po porodu, zkrátka žít nebude. A že má jinou a odchází. Já byla jak opařená. Nejdřív jsem brečela, potom ho prosila, kvůli Lojzíčkovi. Neuměla jsem si představit, že bych s ním byla sama. Ale nic nepomáhalo. Za týden se sbalil a odešel, Lojzíček ho nezajímal a mně zbyly jen oči pro pláč.

Štěstí se na mě usmálo

V mém případě naštěstí odešlo to špatné, aby mohlo přijít něco krásnějšího. Tedy lepší muž. Jednoho dne jsme na sebe narazili na zdravotním středisku. On měl malinkou holčičku. Dali jsme se do řeči, zjistila jsem, že je vdovec. Okouzlil mě okamžitě, byl neskutečně milý. Když mi pak řekl, že bychom mohli někdy společně vyrazit ven, jásala jsem v duchu. Už druhý den jsme se vydali na výlet a báječně si den užili.

Od té doby jsme prakticky spolu, po měsíci jsme se sestěhovali, po roce se vzali. Zamilovala jsem si i malou Pavlínku. Jsem ráda, že ve mně získala mámu, já mám úžasného muže, který mi každý den opakuje, jak jsem krásná a výjimečná. Vím, bylo to vážně štěstí a každému přáno není, ale věřte mi, že na nesnesitelného Lojzu jsem velmi rychle zapomněla. Tenkrát to nebyla láska, ta přišla až napodruhé.