Zuzku jsem viděla nedávno na srazu spolužáků ze základní školy po dvaceti letech. Z dvaceti dorazivších jsem ji jako jedinou nepoznala. „Kdo je ta holka,“ ptala jsem se provinile další spolužačky. Odpověď mě překvapila. Tohle že je Zuzka, ta šedá myška, kterou si pamatuju? Ta, která sedávala ve třetí lavici, byla z nás holek nejmenší a kluci si jí nikdy moc nevšímali? Na sraz dorazila úplně jiná Zuzana. Zuzana mnohem atraktivnější, perfektně upravená. Ale taky posmutnělá. Když se dostalo na společnou řeč, nedalo mi to, abych se jí nezeptala, čím to, že i přes skvělou image z ní cítím smutek jako hrom. A pak už jsem se nestačila divit…

Zuzka otěhotněla jako první ze všech spolužaček, po několikaměsíční známosti, ve dvaceti. S Lubošem se ale tak milovali, že i přes negativní reakce rodičů si dítě nechali. Narodil se krásný zdravý kluk. Následovalo deset až nechutně pěkných let, ve kterých se nic zvláštního nestalo. Po deseti letech zatoužila po dalším dítěti. Nebránil se ani manžel, a tak se za rok radovali z ultrazvuku, na kterém na ně mávala vytoužená dcera.

Splněný sen. Nebo noční můra?

Zuzce se splnil sen. Dařilo se jí v práci, čekala druhé dítě, měla chlapa, o kterého se může opřít, a kamarádku, které se svěřovala se všemi radostmi i starostmi. Že ji dva poslední jmenovaní zradí tak, že se z toho dodnes nevzpamatuje, by ji nenapadlo ani za nic.

V těhotenství mne opustil manžel!

Autor: Profimedia.cz

Když se jednou vracela z práce, to už byla dva měsíce před porodem, těšila se, jak si vleze pod peřinu, manžel jí uvaří konev čaje a namasíruje nohy. Rituál, který milovala. Jenže v jejich posteli nenašla jen manžela - její místo „zahřívala“ její nejlepší kamarádka. „Doteď se mi zjevuje ten šíleně bolestivý obraz ve snech. Naprosto přesně cítím to, co jsem cítila tehdy. Je to nepopsatelné, ale možná že šlo slyšet zlomení mého srdce…“, vzpomínala Zuzka.

To nejhorší ji ale teprve čekalo. Ti dva, zjevně zamilovaní a bez špetky empatie, se zachovali mírně řečeno nekompromisně. „Manžel mi v té posteli s ledovým klidem řekl, že mám pět dnů na odstěhování. Syna pochopitelně nechtěl, takže jsem se musela s břichem a malým klukem potýkat s dost zásadním problémem: Kde budu za týden spát???“

Zavřeli před ní dveře

Rodiče Zuzky už nežijí, a tak šla požádat o „azyl“ tchány. „Na jejich reakci taky nikdy nezapomenu. Tchán mi řekl, že Luboš prý to druhé dítě zas tolik nechtěl a já jsem v podstatě husa, protože jsem si domů vodila kamarádku, která se mu líbila…“

Zuzka byla až po krk v maléru. Rodiče nevěrného a bezcharakterního manžela před ní zavřeli dveře, nikdo další z rodiny, kam by mohla jít, už nebyl. Jediná kamarádka ji podrazila a známým o nocleh říkat nechtěla. Kdo by taky ubytoval na dobu neurčitou nastávající matku s desetiletým dítětem…

Musela jsem odejít do azylového domu.

Autor: Shutterstock.com

Nakonec skončili v azylovém domě. Byly to krušné dva měsíce do porodu a vyčerpání, stres a bolest se bohužel projevila nejen na Zuzce a malém synovi, ale především na plodu. „Dcera se narodila s vývojovou vadou, o které do těch 7 měsíců nepadla ani řeč. Lékaři mi řekli, že mohlo dojít následkem stresu, který jsem intenzivně prožívala dva měsíce, k nějaké poruše. Právě čekám na na výsledky, které mají potvrdit nebo vyvrátit, že se jedná o autismus.“

Buďme tolerantní

Autor: Profimedia.cz

Zuzka se odmlčí a na její tváři vidím slzy. Sedím jako zařezaná, hladím ji po ruce a přemýšlím, co za malichernosti řešívám já. A v podstatě většina z nás. Že si chlap po sobě neuklidí ponožky? Že má rád pivo, fotbal a málo se vám věnuje? A co takhle představa, že vás jednoho dne, po letech relativní pohody a štěstí, kdy nic nenasvědčuje tomu, co by se z něj mohlo vyklubat, vykopne na ulici s nenarozeným (navíc jeho vlastním!) dítětem?

Ruku na srdce, milé dámy, zkusme být tolerantnější a nesnažit se předělat naše protějšky obrazu svému. Stejně se nám to nikdy nepodaří. Buďme rády i za to „málo“, co pro nás ti naši chlapi dělají. S pokorou a bez patosu…