Překvapující? Možná. Emma ale není sama. Nové průzkumy odhalují, že počet žen po třicítce, které se rozhodnou pro potrat, se od roku 2009 zvýšil o 10 procent. Číslo týkající se teenagerů se přitom snížilo.

Ještě překvapivější je fakt, že pro potrat se rozhodlo více žen, které už jsou matkami, než těch bezdětných. Proč se ženy, jejichž generace je považována za zoufale toužící po dítěti, rozhodují pro opak?

Třeba proto, že si další dítě nemohou dovolit. Emma je jednou z žen, které se rozhodly pro potrat z obavy, že by rodinu nedokázali zabezpečit. 

Nejdřív radost, pak strach

Emma vzpomíná: „Chtěli jsme s partnerem vždycky více než jedno dítě, takže když se mi zpozdila perioda o dva dny, hned jsem si koupila test. Byl pozitivní! Zaplavila mě vlna nadšení, ale vzápětí se změnila v obavy.“
Naše čtenářka byla dva roky před tím doma a zrovna se jí podařilo po dlouhém hledání získat práci redaktorky v místních novinách. Její partner právě začínal coby nováček pojišťovací společnosti. Jejich rozpočet však byl stále poměrně napjatý. „Sotva jsme se postavili na nohy, když jsem zjistila, že jsem v jiném stavu.“

Přestože oba partneři pracovali, nedalo by se říct, že byli bohatí. V pronajatém bytě se dvěma pokoji jim ale bylo dobře. „Teprve až když jsem si představila všechny výdaje za plenky, oblečení a jídlo, věděla jsem, že na to mít nebudeme. Peníze od rodičů nepřipadaly v úvahu, v peněžní tísni byli stejně jako ostatní naši blízcí. Příspěvky na mateřské dovolené by sotva stačily na náš měsíční nájem, natožpak ještě na uživení dalšího dítěte.“

Po týdnech vymýšlení a sepisování rozpočtu, který by mohl fungovat, nezbylo nic jiného, než se rozhodnout pro potrat. Statistika přitom mluví neúprosně. Žen, které se ocitají ve stejné situaci, přibývá. Od roku 2008, kdy udeřila hospodářská krize, musí spousta žen udělat toto stejné rozhodnutí. 

Nezdařený potrat: V 5. měsíci zjistila, že je stále těhotná

Doufám, že jednou budu mít další dítě

Sociologové nicméně soudí, že část párů se pro potrat rozhoduje i přesto, že by dítě uživit zvládli, jen třeba bez nadstandardů v podobě zahraničních dovolených. Například proto, že si nechtějí snižovat životní standard nebo kvůli tomu, že už se na výchovu dalšího malého dítěte necítí psychicky ani fyzicky. 

Naše čtenářka Emma však nepatří ani do jedné z těchto skupin. "Dokud nebudete ve stejné situaci, nikdy nepochopíte, jak moc je to těžké. Kvůli svému rozhodnutí jsem se hodně trápila, ale stojím si za ním. To dítě by bylo milované, ale jaký je smysl v tom, přivést na svět dítě a nemoct mu dát plnohodnotný život?" vysvětluje svou situaci i pocity, které prožívala Emma. 

Píše také o tom, že se pro potrat rozhodla i s ohledem na svou prvorozenou dceru, protože jí nechtěla šidit a připravit o věci, na které byla zvyklá. "Se svým rozhodnutím žiji každý den. Často přemýšlím nad tím, zda by malý bratr nebo sestřička naší Ely vypadali stejně, jako ona. Nezbývá mi nic jiného než se dívat vpřed. Podařilo se mi najít lépe placenou práci a doufám, že jednoho dne se nám podaří naši rodinu rozšířit,“ uzavírá Emma svoje psaní.