Pocházím z kompletní milující rodiny a mám dvě starší sestry, takže k myšlence vlastní rodinu nezakládat mě rozhodně nevedly žádné špatné zkušenosti.
Pozice benjamínka a neustálá pozornost rodičů mě přesvědčily o tom, že báječnou rodinu už mám a když jsem navíc viděla, jak byly moje sestry unavené z neustálého skákání kolem svých dětí, bylo mi jasné, že tenhle "životní styl" není nic pro mě.
Svobodný život jsem milovala
Na škole jsem patřila vždy mezi premianty, vysokou jsem studovala v Anglii, hodně jsem cestovala a užívala si svobodného života všemi doušky. Po dodělání školy jsem ihned dostala 3 nabídky na dobře placené pozice a ve svých 24 letech jsem si neměla co rozmýšlet a nastoupila jsem na tu, která nabízela nejzajímavější možnosti a profesní růst.
Právě v této mezinárodní firmě jsem potkala Jáchyma. Nikdy jsem nefigurovala v nějakých vážných vztazích, takže občasná sklenička vína s kolegou, která skončila u mě v bytě, pro mě nebyl problém. Když jsme ale jeli na 2 týdny na služební cestu do New Yorku, všechno se změnilo.
Společný hotelový pokoj, stejné zájmy s Jáchymem magická aura mého oblíbeného města, které "nikdy nespí" mě přesvědčili, že s Jáchymem by to mohlo vyjít. Hned ze začátku vztahu jsem se mu ale svěřila, že pokud někdy plánuje rodinu, nemá smysl se na mě vázat, protože dětí se ode mě nedočká. Stejně starý Jáchym ale zajásal a naší lásce nic nestálo v cestě. Osudová láska?
Poměrně záhy jsme se k sobě nastěhovali a nedali bez sebe ani ránu. V létě jsme si užívali dovolené v přírodě, v zimě jsme trávili dva týdny v teple v Thajsku. Po třech letech sice Jáchym pomalu začal mluvit o dětech všech našich kolegů, ale ani slůvkem nenaznačil, že mu začaly tikat otcovské hodiny.
Ve mně se ovšem nic nezměnilo, takže když jsem dva týdny po mých 29 narozeninách našla na těhotenském testu dvě čárky, skoro jsem se zhroutila a okamžitě se objednávala na umělé přerušení. Když se to Jáchym dozvěděl, láskyplně mě objal a začal se mnou probírat, jestli bychom to přeci jen nějak nezvládli. Že s miminkem budu doma pouze nezbytných 6 týdnů a pak nastoupí na rodičovskou dovolenou on.
Nejprve jsem o tom nechtěla ani slyšet, připomínala jsem mu, že na rodinu nejsem stavěná a že i on měl kdysi stejný názor, ale po dlouhých debatách jsem udělala nejhorší rozhodnutí svého života a nechala se přemluvit. Za chyby se platí
Těhotenství pro mě bylo doslova utrpením. Vadilo mi, že mi bylo neustále špatně a cítila jsem se neustále jako oteklá velryba. Člověk, který řekl, že těhotenství je nejkrásnějším obdobím v životě ženy musel být muž!
Vzhledem k tomu, že se naše dcerka až do konce těhotenství neotočila dolů hlavou, nastoupila jsem na porod císařským řezem. Někdo říká, že pokud dítě neprojde porodními cestami, hledá si k němu matka vztah déle. Já si ale myslím, že u mě by ani "normální" porod nic nezměnil.
Kristýnku jsem sice od začátku měla ráda, ale nikdy jsem ji nemilovala tak absolutně, jak matky milují svoje děti. Těšila jsem se proto, až mi skončí šest týdnů nutné péče a já se budu moci zase vrátit mezi dospělé lidi a dospělé problémy. Všechno je jinak
Během šestinedělí ale Jáchyma povýšili na vedoucího projektu a bylo tak nemyslitelné, aby odešel na rodičovskou. Fakt, že s dcerou budu dva roky doma byl pro mě doslova ránou. I když m,i Jáchym, maminka i sestry pomáhaly co mohly, celé dny jsem trávila koukáním na Kristýnku a pláčem nebo nezvladatelnými záchvaty vzteku a myšlenkami na sebevraždu. Jáchym chodil domů čím dál později a přestože se snažil moje stavy zvládat, vždy jsem ho zasypala hromadou výčitek, jak mi zničil život.
Když byl Kristýnce rok a já už se nezvládala ani ráno umýt, rozhodla jsem se vyhledat odbornou pomoc. Diagnóza - těžké úzkosti a deprese. I když mi to rvalo srdce, cítila jsem, že takto už dál nemůžu. Odstěhovala jsem se od Jáchyma i od Kristýny a podala žádost o rozvod, abych zachránila zbytky své osobnosti a vyléčila svoji těžce zkoušenou psychiku.
Dnes je Kristýnce 6 let. Vídáme se každý víkend nejen s ní, ale i s Jáchymovou novou partnerkou a jejich malým synkem, se kterými skvěle vycházíme. Jsem zase šťastná, volná a uklidněná a mám pocit, že náš vztah s dcerou nebyl nikdy lepší. Všechny ženy prostě matkami na plný úvazek být nemohou.