2°C
Pokaždé, když má narozeniny, nebo na Vánoce a rozbaluje dárky, modlí se, aby v nich nebylo zase mýdlo. Dostala jich za čtrnáct let, tak dlouho totiž tímto syndromem trpí, už nepočítaně, stejně tak jako parfémů a jiných přípravků, proti tělesnému pachu. Ví, že to není jen milé gesto, ale takovým slušným způsobem předaný vzkaz: „Smrdíš.“
Během svého života, se kvůli této nevšední chorobě musela potýkat již s mnoha nepříjemným a trapnými situacemi, dostala mnoho nelichotivých přezdívek.
Syndrom se u ní objevil v jejích třiceti letech. Nejdříve sama netušila co se s ní děje. „Vždycky jsem bedlivě dbala na svou hygienu, nechápala jsem co to je. Když jsem seděla v autě, myslela jsem si, že mi někde zemřelo nějaké zvířátko a teď tam tlí, než jsem přišla na to, že to jsem já. A to také proto, že se za mnou otáčeli lidé, chytali se za nosy a dělali ošklivé grimasy. V práci si o mně lidé začali šeptat.“ přiznala Ellie. Bylo to pro ni devastující zjištění a nechtěla vůbec vycházet z domu. Kůži si v zoufalství drhla všemi možnými čisticími prostředky
Její tělo nedokáže zpracovávat určitá jídla, jako maso, mléčné výrobky, kávu nebo ryby, ale nejhorší je, že i když se těmto jídlům vyhýbá, přesto jsou dny, kdy její tělo prostě vytváří nepříjemný zápach. Na tuto chorobu nejsou žádné léky. Ellie zjistila, že používání mýdla se speciálním ph jí velice pomáhá, na rozdíl od běžných mýdel, která její stav ještě zhoršovaly.
O svém zdravotním stavu a této chorobě se rozhodla mluvit veřejně právě proto, aby pomohla ostatním, kteří trpí stejně jako ona, aby se jim lidé na ulici neposmívali, nedrželi si vyzývavě nosy se znechuceným pohledem, protože ona se svou nemocí nemůže nic dělat.
