5°C
Lauryn bylo dvacet tři, když před třemi lety skupinka devíti cizích lidí přišla za ní na parkoviště, po tom co se chystala na cestu domu z posilovny a přesvědčili jí, aby s nimi odjela do zdravotnického centra, patřícího k univerzitě na které studovala. Lauryn přiznala, že s poruchou příjmu potravy bojovala více než deset let a byla několikrát hospitalizována a snažila se s touto zákeřnou chorobou bojovat, ale vždycky marně. Až tenkrát před třemi lety, kdy k ní přistoupila skupinka úplně cizích lidí, které maximálně potkávala v posilovně, jí otevřelo konečně oči a rozhodla se, tentokrát na dobro, začít žít normální a zdravý život.
Manželé Grantovi si v posilovně všimli dívky, která cvičila jako smyslů zbavená a kolikrát i dvakrát denně. Paní Grantová se rozhodla a byla první, která Lauryn oslovila. „Vím, že se neznáme, ale myslím si, že máš problémy s příjmem potravy a já bych ti ráda pomohla,“ řekla tehdy, ale Lauryn ji odbyla s tím, že již dochází na konzultace.
Grantovi se ovšem nenechali jen tak odbýt, zjistili si na recepci její jméno, kontaktovali jejího otce a domluvili se s ostatními členy posilovny na druhý den ráno, kde si na ní počkali na výše zmiňovaném parkovišti. Ve zdravotnickém centru se z toho, aby ji přijali málem vymluvila, ale díky tomu, že jim předem volal její otec a upozornil je, že s nimi nebude chtít spolupracovat, dostala se do odborné péče.
Její stav byl v té době už opravdu kritický. Její tatínek řekl, že jí byli ve škole navštívit jen pár týdnu předtím, než se tohle všechno událo, že se již mnohokrát snažili své dceři pomoci, ale byli absolutně bezradní. Proplakali prý celou cestu zpět domů a báli se, jestli to tentokrát jejich dcera přežije, při výšce 162 cm totiž vážila pouhých 35 kg. Přiznala, že cvičit jen třicet minut pro ní byla nepředstavitelná námaha a měla problém sníst za den hrstičku mandlí.
Strávila dlouhých jedenáct měsíců na klinice v Miami, ale od svých zachránců, kteří byli z Neshvillu měla neutuchající podporu přes sociální sítě, emaily, telefonáty. Nyní, po třech letech už prý není postava to jediné na čem jí v životě záleží, nepočítá kalorie a přesto, že nežije v Neshvillu, tak je se svým týmem zachránců neustále v kontaktu. „Myslím, že naše srdce se kvůli všemu co se mnou prožili propojila, už navždy to budou moji skvělí přátelé,“ doznala se Lauryn.
