3°C
Zbývalo jenom pár posledních maličkostí. Týden před obřadem mě zaměstnavatel poslal na třídenní školení. Právě v době, kdy jsem měla nejvíc práce a starostí. Už jsem se nemohla dočkat, až zase uvidím svého snoubence Dušana a půjdeme spolu vybírat snubní prstýnky. Byla jsem tak zamilovaná, že jsem se cítila, jako kdyby mi narostla křídla.
Když jsem se vrátila, spatřila jsem přede dveřmi cizí boty. Myslela jsem si, že Dušanovi přišel pomoct jeho kolega s úpravami bytu. Čekal mě však obrovský šok. Když jsem otevřela dveře, naskytl se mi obrázek, kterému jsem odmítala uvěřit. V naší nové posteli ležel můj snoubenec s cizím mužem. Chvíli jsme na sebe zírali, než se mi podařilo roztřesenou rukou dveře opět zavřít. Udělalo se mi špatně od žaludku.
Odjela jsem k našim a proplakala celý víkend. Žádná svatba se nekonala. Byla jsem úplně na dně a dohromady mě dával psychiatr. Dušan mi ještě párkrát zavolal, ale já mu pokaždé telefon beze slova položila. Když si po letech manželství partneři zahnou, ještě se to dá pochopit, ale když jsou si nevěrní ještě před svatbou…
Po pěti letech jsem potkala jeho sestru. Řekla mi, že je velice nemocný. Byl v zahraničí, od někoho se tam nakazil a teď má AIDS.
