2°C
Láska jako trám
Všechno nejdřív vypadalo krásně, ideálně a romanticky. „Strašně jsem se zamilovala. Nebyla to moje první láska, ale tuhle jsem pokládala za osudovou. S Tomášem jsme se potkali na horách na lyžích. Začali jsme spolu hned chodit, vídali jsem se každičký den. Později jsem Tomovi navrhla, ať svůj byt pronajímá, že můžeme bydlet spolu. Stejně jsme plánovali svatbu. Návrh s radostí přijal, takže jsem neměla ani v nejmenším pocit, že bych ho někam tlačila,“ vzpomíná dnes jednatřicetiletá půvabná bruneta.
Sladké mámení
Společný život v Adélině bytě partnerům vyhovoval a jejich láska jen kvetla. Byla jako nebe bez mráčků. Ten první se objevil ve formě pomluvy. „Tehdy jsem tomu nevěřila. Známá mojí maminky, která bydlela ve stejném domě, ve kterém měl Tomáš byt, mi řekla, že svůj dva plus jedna nepronajal, jak mi tvrdil. Dost mě to sice překvapilo, ale jak říkám, pustila jsem to z hlavy. Na domácnost mi přispíval, plánovali jsme už i termín svatby, tak jsem to neřešila. Asi po třech týdnech po této události se jednou večer Tomáš nevrátil z práce domů. Jen tak, z ničeho nic. Nebyli jsme pohádaní, nic se nestalo. Volala jsem mu na mobil, ale měl ho vypnutý. Nespala jsem celou noc, bála jsem se, že se mu něco stalo, ale nechtěla jsem panikařit.“
Rána pod pás
Ráno měl Tomáš telefon hluchý. Adéla na tom byla tak zle, že se v práci omluvila, že přijde o něco později. „Šla jsem rovnou za Tomem do práce. To už mu telefon vyzváněl, evidentně ho zapnul, ale nezvedal to. Ještě než jsem k němu dorazila, přišla mi zpráva. Vidím ty písmena na displeji jako dnes. Stálo tam, že se šíleně omlouvá, ale že se na společný život necítí, a že je konec. Že má jinou. Neměl prý odvahu mi to říct do očí. Do práce jsem ten den už nešla, udělalo se mi špatně, vzala jsem si volno. Za dva dny, jsem zjistila, že jsem těhotná. Určitě podobné situace zažilo víc žen, ale já tehdy myslela, že to nedám. A že rozhodně půjdu na potrat. Rodina mi tuhle myšlenku vymluvila. Naši, sestra i kamarádi. Dítě jsem si nechala. Narodil se mi Vojtíšek. Naši mi děsně pomáhali. Bez rodiny bych tuhle podpásovku nepřežila,“ říká Adéla.
Ani slovo
O těhotenství, ani o narození malého Vojty bývalému příteli Adéla neřekla. „Nebylo mu do toho vůbec nic. Měl jinou a navíc prý odjel na neurčito někam do Indie. Zvykla jsem si na fakt, že jsem svobodná matka. Nikdo mi nic nevyčítal, blízcí mě podporovali, jak mohli, bylo mi vlastně dobře. Pak ale tahle pohoda náhle skončila. Byla jsem s malým na procházce a Tomáše jsme potkali na ulici. Začalo peklo.“
Stres, noční můry a obavy
Lidé se často chovají jinak, než jací doopravdy jsou. Pro Adélina ex partnera to platilo v každém případě. „Vůbec jsem ho takového neznala. V podstatě přede mnou najedou stál úplně cizí člověk. Nekřičel, ale potichu, aby to lidé kolem neslyšeli, na mě syčel jako had. Nadával mi, byl sprostý a říkal, že jsem svině, která ho připravila o dítě. Že kdyby byl věděl, že jsem těhotná, udělal by právní kroky k tomu, aby byl Vojta už od malinka ve střídavé péči. A hlavně dodal, že se do toho pustí teď, když se vrátil z ciziny. Bohužel nelhal. Začaly soudy, hnusné esemesky, naháněl mě i na ulici a jednou si rovnou chtěl odvézt Vojtu domů. Uklidnil se, až když jsem mu pohrozila, že vytočím policii, že je to únos. Snažila jsem se mu namluvit, že dítě nemám s ním, ale na to mi neskočil. Měla jsem nervy na dranc, začala jsem chodit k psycholožce. Budila jsem se hrůzou, že mi syna sebere.“
Soud byl jasný a stručný
Když došlo na hlavní jednání na soudu, který měl definitivně rozhodnout o dalším osudu Adély, malého Vojty i jeho „otce“, Adéla se strachy sotva držela na nohou. Bála se, že by se opravdu musela o chlapce dělit s člověkem, ke kterému už necítila nic než odpor. „Byly to prozatím nejhorší chvíle mého života. Paní soudkyně ale rozhodla jasně. Syn je můj a o střídavé péči nemůže být řeč. Vzhledem k tomu, že i všechna svědectví o tvrdém a nečekaném rozchodu mluvila v můj prospěch, nepomohlo Tomášovi ani tvrzení, že by se mnou zůstal, kdyby věděl, že jsem v tom, jak doslova řekl.“
Klid a nový táta
Adéla má teď po vypjatých chvílích života konečně klid, i když od Tomáše pravidelně dostává nepříjemné e-maily. „Potkala jsem novou lásku. Vzali jsme se a teď čekáme miminko. Má to být holčička. Jsem ráda, že obě děti budou mít hodného tátu. To, že Vojtík má jiného biologického otce, to vůbec neřeším. Strach z něj už nemám,“ dodává Adéla.
