"Sousedi, učitelé i přátelé nám občas naznačovali, že náš syn Elijah se chová nestandardně. Často býval celé hodiny fascinovaný pohledem na na naprosto běžné věci: dveře, hadici od vysavače, pneumatiky na autě. Napodoboval zvuky elektrických spotřebičů a znal na minutu jízdní řád zásilkové společnosti, která jezdila kolem našeho domu. Slovo autismus u nás doma ale nikdy nahlas nepadlo."
Takto popisuje začátky své cesty za pochopením duše vlastního syna fotograf Timothy Archibald (43). "Říkal jsem si, že tohle nemůžu zvládnout. Jak ho mám vychovávat a rozvíjet, když vůbec netuším, jaké myšlenky se mu odehrávají v jeho malé hlavičce?"
Tlak, který Timothy cítil, dosáhl svého vrcholu když bylo Elijahovi 5. V té době už měli Archibaldovi děti dvě, takže měli také možnost Eliho srovnávat s jeho mladším bratrem Wilsonem. "Ptal jsem se sám sebe, co se vlastně děje. Má Eli nějaké psychické problémy? Neměl by mít odbornou péči? Měl by brát nějaké prášky?"
Timothy byl z toho množství otázek bez odpovědí doslova zoufalý. A pak jej napadlo to, co pro něj bylo nejjednodušší a nejpřirozenější - začal se na svět svého malého synka koukat prostřednictvím hledáčku svého fotoaparátu.
Tehdy se zrodil umělecký projekt s názvem "Echolilia", čítající celkem 43 fotografií, jejichž hlavním a jediným hrdinou je pětiletý Elijah.
Bylo by ale obrovskou chybou domnívat se, že Echolilia je dokumentem, mapujícím všední dny otce a syna, nebo každodenní návyky autistického dítěte! Timothyho hlavním záměrem totiž bylo vytvořit most mezi jeho a synovým myšlením. "Potřeboval jsem Elimu doslova vniknout do hlavy a pochopit ho.", říká Timothy. Ke každé fotce tak uspořádal klasické focení, které sice netrvalo déle než 10 minut, ale vždy bylo nahlášeno a mělo jasně daná pravidla.
Focení se vždy týkalo předmětu, který navrhl Elijah a který do nějakým způsobem upoutal. Byl to tak Eliho nápad vyzkoušet, jestli by se mu hlava vlezla do velké poštovní obálky, co se stane když bude do jednoho konce hadice foukat a druhý si přiloží k uchu a jestli bude schopen nacpat se do plastového boxu. Fotky, které vám tak na první pohled mohou rvát srdce, za sebou ve skutečnosti mají báječné chvíle otce se synem, kteří se společně baví!
"Někdy Eli navrhl, jak by póza ve které je, nebo kompozice fotky mohla být ještě zajímavější. Zkusili jsme tedy stejnou situaci vyfotit jindy a klidně i v jiném prostředí.", doplňuje Timothy. "Ta společná práce při vytváření fotky uspokojila něco uvnitř nás obou. Oba jsme se soustředili na co nejlepší fotku, světlo, kontrast i kompozici a tohle společné snažení mi pomohlo pochopit, že to není Eli a jeho svět, ale prostě Eli a jeho fascinace světem."
Když z projektu vznikla kniha, všichni v rodině Archibaldových z ní byli nadšení. Až na, dnes již osmiletého, Elijaha. Ten z počátku vypadal, že ho publikace absolutně nezajímá. Až později požádal o vlastní kopii, kterou by mohl mít u sebe v pokojíčku. "V následujících dnech pak za mnou Eli chodil a ukazoval mi jednotlivé fotky, které vznikly před třemi lety, s nadšenými výkřiky - Podívej tati! Úplně jsem zapomněl že jsme tohle fotili! a Hele jak suprově to vypadá!", dodává s nadšením Elijahův otec Timothy.