2°C
Kolem se to jimi jen hemží. Třicátníci, kteří mají dobrou práci, spoustu ambicí, ale nechce se jim od maminky, jsou fenomén dnešní doby. Když byli mladí jejich rodiče, bylo normální se v osmnácti od mámy a táty odstěhovat, a žít si po svém. Jejich potomci naopak objevili kouzlo takzvaného "mama hotelu" i se službou all inclusive. Ušetří na bydlení, jídle i prášku na praní, nemusí se o nic starat, večer mají navařeno, ráno teplou snídani a o víkendech domácí buchty. Sem tam se sice musí zpovídat, kam jdou, s kým a kdy se vrátí, ale to klidně překousnou. Důležitý je servis a pohodlí.
Když jsem mu řekla, že bychom možná měli bydlet spolu, vysvětlil mi, že to své mámě nemůže udělat, protože by zůstala sama a byla nešťastná.
Autor: Shutterstock.com
Mámě na krku
Mamánci zůstávají doma z mnoha důvodů. Někteří jsou opravdu jen líní, jiní se bojí převzít zodpovědnost za svůj život, nebo mají tak silný vztah s matkou, že ji prostě nedovedou opustit. „S Milošem jsem chodila čtyři roky, a ze začátku to bylo fajn, ale některé věci se prostě nedaly překousnout. Že musel být každou neděli doma ve dvanáct na oběd, protože jsou na to tak s maminkou zvyklí, to bych ještě zvládla, ale on jí všechno odkýval a ona se nám neustále pletla do života. Když jsem mu řekla, že bychom možná měli bydlet spolu, vysvětlil mi, že to své mámě nemůže udělat, protože by zůstala sama a byla nešťastná. Dala jsem mu ultimátum. A dopadlo to tak, že si vybral ji,“ popisuje klasické problémy vztahu s mamánkem jednatřicetiletá Petra.
První pomoc pro partnerku
Pokud jste i vy narazila na mamánka, máte v zásadě dvě možnosti. Buď rychle utečete, než vám zlomí srdce a vymění vás za matku, nebo se se situací smíříte, uděláte všechno pro to, abyste dostala mámy mazánka z jejího domu (ideálně do jiného města) a použijete všechen šarm, abyste získala tchyni na svou stranu. Nesamostatného jedince totiž jen tak nepředěláte.
Nejlepší, co může máma a táta pro své dospívající dítě udělat, je s láskou ho poslat „do světa“.
Autor: Shutterstock.com
Pomůžou rodiče
Nejlepší, co může máma a táta pro své dospívající dítě udělat, je s láskou ho poslat „do světa“. „Samozřejmě můj jednadvacetiletý syn mohl ještě dalších deset let bydlet doma, ale připadalo mi to divné. Já taky od našich odešel po vojně, musel jsem se uživit, postarat sám o sebe a bylo to tak v pořádku. Jsem přesvědčený, že to nejlepší, co v určitém věku můžeme pro své děti udělat je, že je chytíme za límec a pošleme do života,“ vypráví padesátiletý Vladimír. Synovi sice přispívá na vysokou školu, on k nim jezdí pravidelně na návštěvy, ale jinak se stará sám o sebe. Ostatně jako každý dospělý člověk.
