Příběh čtenářky: O Vánocích jsem ho načapala s jinou | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky: O Vánocích jsem ho načapala s jinou

6. prosince 2012 | 15:00

Seznámili jsme se na svatého Valentýna a náš vztah byl už tři roky velmi harmonický. Jiří mě požádal o ruku, a svatbu jsme plánovali na 14. února, výročí našeho vztahu. Čekaly nás Vánoce. A to pěkně tragické.


Každé svátky jsme trávili spolu. Velikonoce, narozeniny, rodinné oslavy, zkrátka veškerý nás volný čas. Když se ale blížily Vánoce, Jiří vznesl naprosto neočekávanou otázku: „Kde budeš na Vánoce?“ Koukala jsem na něj, a on, zřejmě aby zlehčil situaci mě obejmul a usmál se.

Všechno byla jen iluze

Pustila jsem to z hlavy. Čím dál víc se blížil Vánoční čas, navštěvovali jsme rodiče a u oběda se nás maminka zeptala, zda nechceme společně s nimi strávit Vánoce. Můj Jirka se toho okamžitě chytl a přijal. Jak jsem ho milovala! Myslela jsem si, že je to rozený rodinný typ.

Vánoce se blížily čím dál víc a s nimi i přibývalo Jiřího nočních služeb. Tu měl někdo bouračku a volali ho na pohotovost a támhle zase musel za někoho zaskakovat. Nevadilo mi to. Chodila jsem s kamarádkami na kafe, vybírala svatební dort a šaty a užívala si předvánoční atmosféru.

Jsem těhotná!

Dvacátého prosince jsem uvařilo fantastickou večeři a koupila kvalitní červené víno. Když Jirka přišel domů, byl moc překvapený. „Miláčku, čekáme miminko!“ Měla jsem takovou radost! Snažili jsme se už dva roky a konečně se to podařilo! Jirka na mě koukal s vytřesenýma očima. Pak jen potichu vykoktal: „No teda, to mám fakt velkou radost!“

Čtyřiadvacátého ráno jsme zazvonili u mých rodičů. Při obědě jsme jim oznámili radostnou novinu a pak se Jiří zvedl, že ho volají do nemocnice. Od té doby, co věděl, že čekáme dítě, se strašně změnil. Proto mě jeho rychlý odchod do nemocnice nepřekvapil. Večer se mi udělalo špatně a i přes příslib rodičům jsem se nechala odvézt domů a cestou napsala Jirkovi zprávu, že na něj počkám doma.

Byl tam s jinou

V baráku se svítilo a tak jsem si pomyslela, že musel být na cestě z práce, zrovna když dostal moji zprávu. Odemkla jsem si a pomalu jsem se začala svlékat. Uslyšela jsem hlasy a chvíli jsem si myslela, že jsou u nás zloději! Pak jsem poznala JEHO hlas. Smál se a vtipkoval. A nebyl sám.

V obýváku v krbu plápolal oheň a před ním seděl Jiří s objetí s mladou, blonďatou slečnou. Poznala jsem v ní sestřičku z nemocnice. Když mě uviděli, ona začala plakat a on s kamennou tváří tvrdil, že ji nezná. Přikázala jsem mu sbalit všechny věci a ještě ten večer jsem ho vyhodila na ulici.

A letos už doopravdy

Svatba se nekonala, místo ní jsem totiž byla v nemocnici. Čekala jsem totiž dvojčata. Dnes už je holkám půl roku a rostou jako z vody. Barák bez Jiřího není vůbec prázdný! Máme tu pořád veselo, nastěhovala jsem k sobě chůvu a letošní Vánoce budu trávit konečně jen s milovanou rodinou!

Autor: ema