Všechno to začalo tím, že mi lékařka doporučila konzultaci s endokrinologem kvůli zvýšeným hormonům. Nejprve vyšetření krve, poté sono štítné žlázy a mi odebrali vzorek z uzlin štítné žlázy.

Zhoubný nádor

A potvrdila zpráva, které jsem se bála nejvíc – zhoubný nádor na štítné žláze. Okamžitě začalo drama. Konzultace v nemocnici v Motole, shánění termínu operace a celkové hodnocení mého stavu jako akutní rakoviny v pokročilejším stádiu. Ukázalo se, že mám metastáze v uzlinách. Operace se naplánovala na 12. prosince. Každý den jsem si kladla otázku, proč právě já, proč tak mladá? Může za to dětství plné strachu a stresu kvůli rodinným problémům?

Rakovina mě srazila na kolena. Říkala jsem si, jak dlouho budu ještě žít, kolik toho stihnu ještě zažít a jak budu vypadat, až to všechno nějak dopadne. Život se zastavil a já přestala myslet na budoucnost, která byla ještě horší než přítomnost, neboť jsem nevěděla, zda se nějaké vůbec dožiju.

Metastáze a obrovská jizva

Po operaci jsem se dozvěděla další nehezkou zprávu – metastáze do mezihrudí. Jizva přes třičtvrtě krku už byla pouhá drobnost. Můj stav se zdál stabilizovaný, přesto že se operace z původních necelých dvou hodin protáhla na pět a půl.

Z nemocnice jsem šla pár dní před Vánocemi a odcházela jsem s pocitem, že stejně nebudu už nikdy zdravá, nikdy nebudu moct být taková, jaká jsem byla dřív, a že se brzy do nemocnice vrátím.

Přemýšlím nad smrtí

Pro moji rodinu to bylo těžké. Nikdo nevěděl, jak se mnou má komunikovat. Mou velikou oporou mi byla a stále je moje nejlepší kamarádka Markéta. Koncem února jsem prodělala radioaktivní léčbu, která měla zničit metastáze a zbytky nádoru. Nepovedlo se. V prosinci letošního roku mě čeká další etapa, díky které však nestihnu maturitní ples.

Je to pro mě hodně složité. Člověk přemýšlí nad smrtí i nad skutečnostmi, které ho nikdy nenapadly,  a jeho život se ubírá jiným směrem. Na druhou stranu si ale uvědomí, co pro něho má cenu, kdo mu stojí za to, aby žil, a jaké pitomosti řeší ostatní.

Nikomu bych to nepřála

Být nemocný tak, že vám život visí na vlásku, není nic příjemného a nikdy bych to nikomu nepřála. Ale věřte, že to má i své lepší stránky, protože vám dojde tolik věcí, které nikdy ve vaší hlavě nezabíraly místo a zdály se bezvýznamné.

Pořád nemám vyhráno a ještě dlouho mít nebudu. Nevím, co mě ještě čeká a bojím se toho, ale jsem smířená se vším. Příští rok mě čeká maturita, vysoká škola a plno dalšího, takže se toho musím dožít a hlavně chci.

Bojuji...

Ještě před pár týdny jsem se vzdávala a byla smířená se smrtí, ale teď vím, že je mnoho důvodů, proč bojovat a žít... Proto se nikdy nevzdávejte a bojujte do poslední chvíle. Ono se vám to na milion procent vyplatí a nebudete litovat...

Vyjádření redakce: Statečné Heleně přejeme mnoho sil. Její příběh je neuvěřitelně silný a my doufáme, že se stane inspirací pro stovky žen, které bojovaly, nebo bojují se stejnou nemocí. Držíme palce.

Nový zázrak proti rakovině: vitamin B 17